Uspěl mezi více než 22 tisíci uchazeči, pilotuje stíhací letoun JAS-39 Gripen, má doktorát z letecké a raketové techniky a po více než 44 letech může doplnit v učebnicích jméno prvního československého kosmonauta Vladimíra Remka. Záložní astronaut Evropské kosmické agentury Aleš Svoboda se chystá na první praktické kroky v ESA, které pro něj mohou v příštích letech znamenat účast ve vesmírné misi. „Když to vezmu pohledem současných astronautů, členům záložního týmu dávají slušnou šanci,“ hodnotí v rozhovoru pro deník E15.
Jak probíhalo výběrové řízení, kam jste se na jaře 2021 přihlásil? Věděl jste například, že jste prošel do top 100, top 50 a tak dále?
Dostával jsem pozvánky na jednotlivá kola výběrových řízení, což bylo znamením, že jsem uspěl v tom předchozím. Celkově těch kol bylo šest a každé bylo zaměřené na něco trochu jiného. Dopředu jsme toho jako účastníci moc nevěděli, v ruce jsme měli jen pdf dokument, na jehož základě jsme si udělali rámcovou představu o počtu kol, časovém rozpisu a o zaměření.
Co konkrétně po budoucích astronautech ESA chtěla?
ESA nejprve ze zhruba 22 tisíc přihlášených lidí vybrala přibližně 1400. První kolo probíhalo v Hamburku v ústavu DLR, což je výzkumné centrum pro letectví a kosmonautiku. Tam jsme prošli psychologickými testy a testy individuální výkonnosti. Šlo například o audiovizuální paměť, rychlost reakcí, ale i o všeobecný rozhled v matematice, fyzice a v technických oborech.
Další kolo probíhalo v Kolíně nad Rýnem v Evropském centru astronautů. Tam šlo také o psychologické testování, ale tentokrát ne individuální, ale při práci v týmu. Řešili jsme úlohy v časovém stresu. Tím, že jsme plnili úkoly v krátkém intervalu, ještě navíc před komisí složené z psychologů, astronautů a z lidí z ESA, se ukázalo, jak dokážeme komunikovat, jací jsme týmoví hráči. Oběma koly pak prolínaly různé dotazníky, kde bylo cílem zjistit naši osobnost. Dál jsme byli pozvaní na lékařské testy, které se konaly paralelně v Německu a ve Francii. Další kola se pak skládala z pohovorů.
Proč jste se do toho rozhodl jít?
Byl to můj dlouhodobý zájem. Věděl jsem dopředu, že se začnou budoucí astronauti vybírat, a byl jsem rozhodnutý se přihlásit.
Jakou roli ve vašem rozhodování a vlastně i ve výběrovém řízení hrály vaše zkušenosti pilota gripenu?
Myslím, že mi to hodně pomohlo. Zkušenosti stíhacího pilota souvisejí nejen s létáním samotným, ale mají přesah právě i do týmové spolupráce a mezinárodního prostředí. Řada požadavků, například v rovině psychické odolnosti, koordinace a rozhodovacích schopností, je u pilotů velmi podobná jako u astronautů.
Sloužil jste koneckonců v Pobaltí jako operační pilot a velitel pohotovosti rychlé reakce, takže zkušenosti s týmem máte?
Jako stíhací piloti jsme nasazeni nonstop v Česku a jednou zhruba za tři roky stejnou službu plníme v Pobaltí, kde rotujeme s ostatními letkami NATO, protože pobaltské státy nemají vlastní letectvo. Působil jsem tam v roce 2019. Obecně to funguje tak, že v rámci 25hodinové směny je jeden pilot jejím šéfem a má pod sebou přibližně patnáct lidí, tři letadla a je zodpovědný za plnění operačních úkolů, které přijdou z aliančního velitelství.
Teď vás od jara 2023 čeká dvanáctiměsíční základní výcvik v evropském středisku. Víte, co vás čeká, pro jaké úkoly budete školen?
Od jara se pětice finálně vybraných astronautů stane zaměstnanci ESA a začne jí roční výcvik. Nás ostatních dvanáct z rezervního týmu bude pracovat na dosavadních místech s tím, že máme v rozsahu dvaceti pracovních dní podniknout různé aktivity. O tom, které to budou, rozhodne právě probíhající brainstorming. Cílem je, aby to bylo přínosné nejen pro ESA, ale i pro naše národní vesmírné aktivity. Základem bude prodloužit si roční lékařské vyšetření, získat nový přehled o tom, co se ve vesmírných programech děje, zřejmě proběhnou i návštěvy řídicích středisek a dalších složek, které na programech participují.
Jak dlouho můžete v módu záložního astronauta fungovat?
Teoreticky do nekonečna, pokud budete splňovat psychické a fyzické předpoklady. Milníkem je ale vždy selekce. Ta nynější, která mě do záložního týmu poslala a jiné zase vyřadila, se konala po třinácti letech. Pro ESA je to výhodné v tom, že díky rezervnímu týmu může reagovat na nárůst počtu leteckých příležitostí, které v budoucnu přijdou. Může jít o lety na stanici ISS, kde se posádky střídají po půl roce, ale misí je naplánováno více než tato pravidelná.
Tady by přicházela v úvahu účast někoho ze záložního týmu. Existuje i možnost uspořádání národní mise pod vedením daného státu, jejíž součástí by byl rozvoj vědeckých a výzkumných aktivit. Tam se automaticky počítá se členem záložního týmu z toho kterého státu.
Jaká je tedy procentuální šance, že se podíváte do vesmíru?
O procentech bych nechtěl spekulovat. Do hry vstupuje hodně faktorů, technické, finanční či zahraničněpolitické, protože jde velmi často o mezinárodní spolupráci. Když to ale vezmu pohledem současných astronautů, členům záložního týmu dávají slušnou šanci. Nárůst počtu letových příležitostí jak v Evropě, tak ve Spojených stále roste. Když prošli oni výběrem v roce 2009, ESA vybrala šest adeptů. Žádný rezervní tým nebyl. Podle počtu naplánovaných letů to vypadalo, že na všechny ani nepřijde řada, a nakonec téměř všichni letěli dvakrát a došlo i na původně odmítnuté adepty.
Dali vám astronauti nějaké rady? Jaké bylo se s nimi bavit?
Moc rádi jsme potkali někoho přímo z operačního prostředí, protože do té doby jsme se setkávali, vyjma výběrového řízení, s úředníky, lékaři a psychology. Tohle byla první příležitost, jak se někoho zeptat na praktické věci kolem misí. Vlastně všichni jsme se zajímali o skloubení práce s rodinným životem. Přece jen je to úkol, který znamená hodně času stráveného mimo domov. Jsou to měsíce, někdy i roky. Také nás řada pochází z ozbrojených složek, proto nás zajímalo, jak jde dohromady plnění úkolů pro armádu a kosmickou agenturu.
Jaký je postup, když jste vybrán, školíte se na konkrétní misi, nebo na vás prostě přijde řada a nevíte, co vás čeká?
U nás dvanácti z rezervního týmu je to tak, že pokud budeme vybráni, tak pro konkrétní misi. Ta mise má nějaký start a minus rok až dva začne výcvik. Po skončení mise je pak nějaké období rekonvalescence a následně se zase vracíme do standby režimu.
Jak je to u astronautů, kteří pracují na stálý úvazek?
Když nejsou určeni pro konkrétní misi, což je většina času, absolvují základní výcvik a čekají. Samozřejmě nesedí doma, ale jako zaměstnanci ESA plní různé úkoly například v podpůrném týmu, vývojových projektech a podobně. Až dojde k přiřazení k misi, nastoupí do tréninkového procesu podobně jako členové záložního týmu.
Vojenským pilotem jste se stal v roce 2008. Když se na to podíváte s odstupem, tak stát se za patnáct let stíhacím pilotem a astronautem, je to docela rychlá kariéra?
Když jsem nastupoval na Univerzitu obrany s cílem stát se pilotem, věděl jsem, že chci létat na gripenu. A to se povedlo v roce 2016. Nic vám ale dopředu nikdo negarantuje. Do ročníku nás nastoupilo dvaadvacet, devatenáct zahájilo výcvik, tři pak byli přeřazeni na jiný obor. Ze zbylé šestnáctky nás dostalo doporučení na proudová letadla pět a čtyři se dostali na gripeny. Z tohoto pohledu to vnímám jako úspěch.
Jste ročník 1986, narodil jste se osm let poté, co do vesmíru letěl Vladimír Remek. Jak se dnes díváte na první vlnu dobývání vesmíru, k níž jeho let patřil?
Ač jsem velkou část té historie osobně nezažil, znám ji velmi dobře. Baví mě ji objevovat a studovat – programy Mercury, Gemini, Apollo i analogii v Sovětském svazu. Pamatuji si, jak jsme ve škole měli učebnici s černobílou fotkou pana Remka. Tenkrát mě vůbec nenapadlo, že se s ním potkám a budu zapojený do podobného programu.
Jaké bylo vaše setkání?
Jako bývalý vojenský pilot byl několikrát hostem na Univerzitě obrany. Kromě přednášek a oficiálních setkání jsem měl možnost se s ním sejít i soukromě a je rád, myslím, že má pokračovatele.
Máte doktorát z letecké a raketové techniky. Jaká nás čeká budoucnost letů do vesmíru? Ptám se proto, že nosič Falcon 9 znamenal obrovský skok ve vývoji.
Současní astronauti ESA mají zkušenosti jak s raketou a kapslí Sojuz, tak s raketou Falcon 9 a kapslí Crew Dragon. Ten rozdíl popisují jako obrovský. Sojuz je výsledkem evoluce sovětských raket, jejichž kořeny spadají k derivátu rakety R7, což byla mezikontinentální balistická střela. Oni tehdy vyvinuli balistickou střelu pro vojenské účely, a když letěl Gagarin, vyjmuli bojovou část a místo ní dali kapsli pro člověka. Dnes je to opravdu o něčem jiném. Skok o půl století. U falconu je kladen důraz na nejnovější technologie, na úspornost nákladů. Je to i odklon od modelu, kdy rakety vyvíjely státy ve spolupráci s komerční sférou. Budoucnost vidím ve vývoji nových typů motorů.
Aleš Svoboda (36)
- Vystudoval Univerzitu obrany, kde získal doktorát z letecké a raketové techniky.
- Na Univerzitě Pardubice studoval dopravní inženýrství.
- Od roku 2016 létá na stíhačkách JAS-39 Gripen, působí v Čáslavi na 21. základně taktického letectva.
- V roce 2019 působil v Pobaltí, kde sloužil jako operační pilot a velitel pohotovosti rychlé reakce NATO.
- Profesní zkušenosti sbíral v USA, Švédsku a v dalších zemích.
