Sběratel umění nemusí být milionář, říká Půlpánová | E15.cz

Sběratel nemusí být milionář, zhodnotit lze i kresbu na papíře, říká propagátorka umění Půlpánová

Anna Křížková

Sdílet na Facebook Messenger Sdílet na LinkedIn
Vstoupit do diskuze
0

Je zakladatelkou projektu Eduart Experience, jehož prostřednictvím pomáhá lidem orientovat se na trhu s uměním. Barbora Půlpánová považuje investici do umění za velmi důležitou, obzvláště v dnešní pandemické době. Sběratelé, kteří drží umění při životě, jsou podle ní často upozaďováni. Český trh s uměním označuje za relativně mladý, který ještě skýtá spoustu nešvarů. „Umělec by neměl obcházet galeristu, galerista by ale měl umělce hýčkat a chránit ho před útoky neférových překupníků umění a správný sběratel by neměl nutit umělce prodávat pod cenou,“ říká Půlpánová.

Pracovala jste roky v zahraničí. Jak vnímáte z hlediska vašich zkušeností Čechy jako sběratele umění?

Poté co jsem se vrátila z Londýna, kde jsem pracovala v aukční síni Christie’s, mě v Česku překvapila jedna věc. Připadá mi totiž, že v celém uměleckém ekosystému bývá upozaďován jeden velmi důležitý prvek a to je sběratel. A tím myslím někoho, kdo vnímá celospolečenský přesah této bohulibé činnosti a nemusí to být nutně Rockefeller. Pořídit si originální umělecké dílo a podpořit tím uměleckou scénu může kdokoliv nehledě na finanční obnos. V západním světě sběratel hraje důležitou roli i v kultivaci celého trhu.

Když třeba galerista uspořádá výstavu umělci někde v zahraničí, pak je důležité, aby sběratel toho lokálního umělce podpořil. Ten pak totiž bude mít větší šanci uspět na mezinárodním trhu, což pro majitele díla znamená i jeho zhodnocení. Pokud by nebylo sběratelů, kdo by to umění kupoval? Samozřejmě se mezi kupce řadí i velké firmy a instituce, ale podle mě je důležité, aby se díla, která někdo vytváří, dostala i k lidem domů. Domov je pro člověka přirozené prostředí, ve kterém mu bude umění dělat největší radost.

Současná pandemická doba je ale z finančního i psychického hlediska pro mnoho lidí velmi náročná. Proč by zrovna teď lidé měli utrácet za umění?

Některé studie dokazují, že umění má velmi pozitivní vliv na lidskou psychiku a může být hlavně i prevencí před nejrůznějšími psychickými i fyzickými onemocněními. Nedávno vyšla kniha francouzského neurovědce, který popisuje reálné procesy, jež se v mozku dějí, když na člověka působí umění. Nemusí ho sám vytvářet, stačí ho jen vnímat. Když se totiž člověk na umění dívá, může to v něm vyvolat pocit, že je součástí toho díla a že mu rozumí. Odborně se to nazývá estetická empatie.

Ve chvíli, kdy věnujeme svůj čas umění, kdy se třeba jen podíváme na nějaký obraz, aktivují se nám v mozku ty části, které spolu normálně nekooperují. A to způsobuje uvolňování hormonů, které mají prokázaný vliv na prevenci proti onemocnění, ale i pro duševní zdraví.

Kromě toho lze umění vnímat jako dobrou alternativní investici a vhodné uložení finančních prostředků.

Často dnes umělci nabízejí své obrazy ve formě plakátu za pár korun, který si doma lidé zarámují. Neubývá tedy těch, kteří by investovali do originálu?

Když hovořím s lidmi, kteří nechtějí do obrazu investovat velké peníze, tak vždy zdůrazňuji to, že sběratel nemusí být milionář. Originál je možné koupit i za pár tisíc korun. Nemusíte si kupovat olejomalbu na plátně, která patří zpravidla mezi ty nejdražší, ale můžete mít doma například jen kresbu na papíře nebo litografii, sítotisk a podobně. S originálním dílem máte doma i tu jedinečnou energii, kterou do něj umělec vložil. Navíc zhodnotit se může i takové dílo, pokud je správně očíslováno a podepsáno autorem. Já doufám, že naopak lidí investujících do originálů bude přibývat.

Založila jste také projekt Eduart Experience, v rámci kterého spolupracujete s investory do umění, potažmo s galeristy. V čem přesně spočívá vaše práce?

Eduart Experience vznikl v prosinci minulého roku. Rozhodla jsem se po svých zkušenostech ze zahraničí pomoci lidem zorientovat se na trhu s uměním a zprostředkovávat i mezinárodní perspektivu. Je to takový průvodce světem umění, který vysvětluje, jak jednotlivé části trhu fungují. Jde mi o to, aby se lidé nebáli do světa umění vstoupit. Když pochopí, jak některé věci fungují, jak se třeba stanovuje cena, jak se dílo v čase zhodnocuje, nebo na co si dát pozor, měli by pak sami být schopni vybrat si dílo, které se jim líbí nebo s nimi nějak rezonuje.

Během pandemie lidé začali hojně investovat do nemovitostí. Platí to i pro obrazy?

Nedávno vyšla studie Art Basel Report, což je velmi dobrý ukazatel toho, co se ve světě umění děje. Podle 66 procent dotázaných sběratelů pandemie ještě umocnila chuť zakoupit si nějaký obraz. To zároveň potvrzují i tuzemští galeristé. Umění na rozdíl od vývoje akciových trhů sleduje vlastní peripetie a dokáže být vhodným doplňkem širšího investičního portfolia. Na druhou stranu je potřeba říci, že je to investice dlouhodobá, což znamená, že ji po zakoupení nemůžu okamžitě zpeněžit. Říká se, že je to desetiletá investice, ale samozřejmě záleží na konkrétním díle.

Jak si vysvětlujete vyšší zájem sběratelů o koupi obrazů během pandemie? Berou to jako investici do něčeho, co neztratí svou cenu, nebo chtějí mít třeba vzpomínku na tento prapodivný rok?

Myslím, že si lidé nebudou chtít kupovat obrazy přímo kvůli tomu, aby měli vzpomínku na pandemický rok, ačkoliv se na to dá dívat i jako na určité svědectví o době, ve které žijeme. Umělecké dílo může v situaci, kdy jsme nuceni zůstávat převážně doma, navodit příjemnou atmosféru a vyvolat pocit ukotvení. Investiční hledisko je určitě také ve hře. Důvody jsou různé, a hlavně se mohou měnit.

Přišel za mnou třeba známý, který chtěl původně jen uložit své finance do obrazu, ale pak se do něj prostě zamiloval. Začal se tedy o umění zajímat víc a nyní chce začít budovat ucelenou sbírku.

Může se stát, že bude klient při prodeji uměleckého díla nějakým způsobem podveden? Setkala jste se někdy s neférovým jednáním umělců?

Proto se právě snažím vysvětlovat, jak by to mělo fungovat, aby se takovým věcem předešlo. V Česku je trh s uměním ještě stále relativně mladý a pořád tu existují určité nešvary a pozůstatky dob minulých. Umělec by třeba neměl obcházet galeristu, galerista by ale měl umělce hýčkat a chránit ho před útoky neférových překupníků umění. Správný sběratel by neměl nutit prodávat umělce pod cenou. Pokud by tato má aktivita jen trochu napomohla k určité kultivaci trhu, byla bych opravdu šťastná.

Barbora Půlpánová (34 let)

  • Pět let pracovala jako mluvčí energetické společnosti ČEZ. Byla také redaktorkou v médiích. 
  • V Londýně působila jako globální manažerka komunikace pro vzdělávání v aukční síni Christie's. 
  • Vystudovala politologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, z toho jeden rok studovala v Brémách. Je také absolventkou Vyšší odborné školy publicistiky.
  • Svůj projekt Eduart Experience založila v prosinci roku 2020
  • Eduart Exprience je průvodcem ve světě umění, který vysvětluje, jak jednotlivé části trhu fungují.

S předplatným můžete mít i tento exkluzivní obsah

Hlavní zprávy

Nejčtenější

Video