Spisovatel Joshua Ferris: Toužíme patřit k něčemu lepšímu, než jsme sami

Spisovatel Joshua Ferris

Spisovatel Joshua Ferris Zdroj: Anna Vackova, E15

Jako jeden z prvních Američanů byl nominován na britskou literární cenu Man Booker Prize. Do finále se dostal díky románu Vstát znovu se slepicema, který právě vychází v češtině.

Kniha o jednom věčně nespokojeném zubaři nahlíží na otázky náboženství a ateismu. Také se pokouší pochopit, kam se v době sociálních sítí vytratila podstata člověka. „Mezi náboženstvím a sociálními sítěmi vidím paralely. Tou hlavní asi je, že jak náboženství, tak internet a sociální sítě vás odhánějí od smrti,“ říká Joshua Ferris.

Bojíte se zubařů?

Chovám k nim zdravý respekt. Ale jasně, nikdy není moc příjemné jít si sednout na to křeslo.

Váš první román je o reklamní agentuře a v jedné jste předtím pracoval, tak proč nyní zubař?

Když jsem byl malý, začaly mi krvácet dásně. Šel jsem k zubaři a on pořád nadával, že lidé nepoužívají zubní nit. Začal jsem ji používat a dásně se vyléčily. Řekl jsem si, že zubaři toho opravdu vědí spoustu o lidech a jejich zdraví. Rád bych je ignoroval, ale nejde to, protože jsou tak chytří.

Pak jsem přemýšlel o postavě chlápka, který má strašně moc problémů, ale nikdo jej neposlouchá. Stejně jako zubaře. Dentisté navíc mají přímý přístup k naší zvířecí podstatě. K našemu vnitřku. Potýkají se s rozkladem, kazy, hnisem. A právě tohoto přístupu jsem chtěl využít.

Nejprve jste měl ten obecný charakter, nebo zubaře, jemuž jste potom přiřkl tyto vlastnosti?

Ne, prvotní byl ten chlápek s problémy.

Ať náboženství přijímáte, nebo odmítáte, díky němu se lidé dostávají k sobě blíž. Dává jim pocit sounáležitosti

Na první pohled je vaše nejnovější kniha především o náboženství. Co náboženství představuje ve vašem životě?

V knize se snažím říct, že ať už je váš názor na náboženství jakýkoli, ať jakékoli náboženství přijímáte, nebo odmítáte, díky náboženství vzniká lidská pospolitost. Lidé se díky němu dostávají k sobě blíž. Dává jim pocit sounáležitosti.

A pro vás osobně?

Musím se přiznat, že já sám nijak nábožensky založený nejsem. I proto pro mě bylo tak důležité tuto knihu napsat.

Víte, Česká republika je možná jednou z nejateističtějších zemí světa.

No, nabyl jsem toho dojmu. To, jak lidé mluví… Prostě mi to došlo.

Je tu snad více než 60 procent populace nehlásící se k žádné církvi ani víře. Takže Čechům se tato kniha bude určitě líbit. Ale jak ji přijali Američané, pro které je náboženská otázka daleko důležitější a citlivější?

Většina lidí ji nečetla. Takže v tom problém není. Ale ne, možná některé motivy pro někoho urážlivé byly, ale víc jsem se setkal s výtkami na adresu jazyka knihy, na užívání sprostých slov ve spojení s náboženskou tematikou.

Spisovatel Joshua FerrisSpisovatel Joshua Ferris|Anna Vackova, E15

Píšete o ateismu v židovské komunitě, to je pro Čechy poměrně neznámý fenomén.

Ve světě to asi není nijak časté, ale ani to není nijak vymyšlené. Například v Americe je velmi silná snaha identifikovat se se svým židovstvím, ačkoli nevěříte v Boha. Je to dáno pohnutou historií židovského národa. Takže lidé zkrátka naplňují vše, co mají dělat, a nijak to nesouvisí s jejich vnitřním vyznáním. Takoví lidé by se mohli označovat za takzvané kulturní Židy.

V nejnovějším románu naznačujete možnost, že náboženství postupně nahrazují nové způsoby propojování lidí, které přináší internet a sociální sítě.

Vidím mezi tím jisté paralely. Tou hlavní asi je, že jak náboženství, tak internet a sociální média vás odhánějí od smrti. Náboženství se snaží smrt překonat konceptem nesmrtelné duše, internet, Facebook a nejrůznější neustále připojená zařízení vám zase dovolují na smrt nikdy ani nepomyslet.

Kvůli internetu se také výrazně proměňuje podstata lidské identity. Vaše postava zubaře s tím má velký problém, protože na všech sociálních sítích někdo cizí vystupuje jeho jménem. Kterak tedy definovat lidskou osobnost? Je to naše objektivně dohledatelná stopa, již všude zanecháváme na sítích a ve všem, co lidé s námi spojují? Nebo naopak to niterné, co kolikrát nikdo další nenahlédne?

Víte, v románu to je snadné, tam je vše subjektivní a můžete dospět k nějaké skutečné esenci člověka. Realita je samozřejmě daleko komplikovanější. Díky internetu může každý svou stopu pečlivě přichystat jako kurátor výstavu. Každý se vystavuje. Většina lidí ukazuje jen to hezké, to třpytivé, chtějí zářit. Ale skutečná podstata člověka se vytrácí.

Lidé byli vždy povrchní. Vezměte si magazíny či nověji reality shows; rozpor mezi image a realitou existuje dlouho. Možná to je dnes trochu přebujelé kvůli internetu

Myslíte si, že právě ten povrch bude stále důležitější? Právě kvůli sociálním sítím, kvůli tomu, jak dávají lidem zapomenout na smrt a snad mohou nahradit i vědomí Boha.

Lidé byli vždycky povrchní. Alespoň do jisté míry. Vezměte si všechny magazíny či nověji reality shows; ten rozpor mezi image a realitou existuje dlouho. Jasně, možná to je dneska trochu přebujelé kvůli internetu, ale že bychom se právě nacházeli v nějaké převratné éře, to si nemyslím. Možná si to vše jen trochu víc uvědomujeme, ale to je zase do velké míry právě díky internetu a jeho možnostem.

Vy jste všechny možné rozpory zachytil v asi nejlepší scéně knihy, když starý rabín přijde do domu Granta Arthura, který chce konvertovat k judaismu a na první pohled vypadá a chová se jako Žid. Rabín okamžitě pozná, že Grant je ateista, a od té doby jej jeho milenka vnímá již pouze jako parodii na Žida. Kde jste se pro tuto scénu inspiroval?

Vůbec nevím, kde se to vzalo. Já tu scénu mám také moc rád, okamžitě jsem si ji zamiloval. Cítím z ní ten opravdový boj mezi tím, zač se vy považujete, s čím se jako člověk ztotožňujete, a tím, čím ve skutečnosti jste. Grant se považuje za Žida, chce jím být, dělá pro to všechno.

Ale je Žid? Není. Obecněji je to ten pocit, že něco chcete, ačkoli to nemůžete mít či tím být. Lidé například chtějí být něčím hlubokým, esencí, ale nakonec budou vždy jen lidmi. Děláme kompromisy, vyjednáváme, při rozhodování vážíme, zohledňujeme. Jsme vlastně v permanentním stavu mezi. A to lidem činí velké potíže.

Spisovatel Joshua FerrisSpisovatel Joshua Ferris|Anna Vackova, E15

Co vlastně chce hlavní postava románu, zubař Paul O’Rourke?

Někam patřit. Chce být součástí něčeho lepšího a většího, než je on sám. To ostatně je lidská přirozenost.

Ale z toho pramenící nálepky bývají vnímány negativně.

Každý si o sobě myslí, že je velmi individuální, zvláštní, unikátní. Ale když odtrhnete svůj kontext, přátele, rodinu, práci, co vám zbude? Když mně seberete mé knihy, mé přátelství s dalšími autory a všechno to předchozí, co jsem já?

Pak zjistíte, že Já je velmi malé a slabé. A není se čemu divit, že pak se lidé uchylují k nálepkám, k větším skupinám. A máte tu další rozpor. Mezi silným individuem a touhou být součástí něčeho většího. Musím se přiznat, že já sám tento boj prožívám opravdu neustále.

Je tento zřejmý střet pro americkou společnost výraznější než jinde?

Pro Američany je individualismus strašně důležitý. Vychází to z naší historické, filozofické i umělecké tradice. Začíná to již od založení Jamestownu přes otce zakladatele, transcendentalisty, jako byli Emerson či Thoreau, až po Johna Wayna ve dvacátém století. Přesto touha někam patřit je v nás přítomná pořád.

Milujeme chlápky, jako je Elon Musk či Steve Jobs. Když ale jdete do jakéhokoli hotelu, v lobby nesedí dvacet Jobsů, ale dvacet lidí kouká do iPhonů a jsou součástí určité komunity. Vlastně lze asi říct, že většina Američanů žádné velké individuality nejsou.

Spisovatel Joshua FerrisSpisovatel Joshua Ferris|Anna Vackova, E15

Pracoval jste v reklamce, tam je zapírání sebe sama asi velmi častý jev?

Asi proto jsem v tom nebyl moc dobrý.

Byl jste mezi prvními Američany nominovanými na Booker Prize, jakou sílu má tato cena, která je často vysmívaná, ale její kouzlo nelze pominout?

Nemá smysl to nějak přehánět, nechme to v kontextu – je to prostě jen cena.

Mezi více než 300 miliony Američanů najdete pět milionů čtenářů. Pro ně je ale literatura zásadní, nezbytná pro život

A v Americe?

Tam Booker Prize zajímá opravdu omezený okruh lidí. Raději koukají na reality shows. Ale těch pět šest lidí, kteří vědí, oč jde, ti jsou opravdu dost okouzleni, když přijdu do místnosti.

Literatura je tedy v USA popelkou?

Ano, mezi těmi zhruba 300 miliony lidí najdete pět milionů čtenářů. Ale pro ně je literatura něco zásadního, nezbytného pro jejich životy. Já se k nim také řadím.

Joshua Ferris (40)
Illinoiský rodák se proslavil debutovým románem Pak byl s námi konec (česky Fuego, 2007). V něm zachytil konec internetového boomu z pohledu reklamní branže. Komický román Ferrisovi vynesl nominaci na americkou Národní cenu za literaturu. Dodnes vydal tři romány, Ferrisovy krátké prózy vycházejí v nejprestižnějších amerických magazínech včetně New Yorkeru. Je ženatý a žije v New Yorku.