Steen Jakobsen: K prosperitě se nemůžeme prospořit

Steen Jakobsen

Steen Jakobsen Zdroj: E15 Anna Vackova

Evropskou ekonomiku nečeká nic dobrého, dokud nepřijde zásadní reforma a politici nezískají podporu voličů pro své rozhodování. „Devadesát procent obyvatel Evropské unie nesouhlasí se vším, co se rozhoduje v Bruselu,“ říká hlavní ekonom dánské Saxo Bank Steen Jakobsen. Podivuje se i odmítání bankrotu. „Jsem přesvědčen, že zemím jako Řecko mělo být povoleno zbankrotovat již dávno. Nové začátky jsou součástí života.“

E15: Jak hodnotíte současný stav eurozóny a jaký očekáváte letos vývoj?

Ukazuje se, že v roce 2013 se přesuneme od ekonomické krize ke krizi politické. ECB byla zatím úspěšná v hašení nejakutnějších ohnisek požárů, krizi ale prohlubuje rekordně vysoká nezaměstnanost a nízká spotřebitelská poptávka. Úroveň zadlužení států se v Evropě dostává mimo kontrolu a máme monetární politiku, která vede k investičním bublinám. Jsem velmi znepokojen, protože si myslím, že politická krize je posledním dějstvím, které povede k zásadní změně. Ta je podle mě nevyhnutelná.

E15: O jakou změnu půjde?

Jsou potřeba skutečné reformy. Zatím jde pouze o úspory a utahování opasků. Bohužel k prosperitě se nemůžeme prospořit. Musíme vytvořit růst. A nikdy jsme nebyli ekonomickému růstu tak vzdáleni, jako jsme dnes. Kvůli tomu se také zintenzivňuje politická krize napříč unií.

E15: A co ty země, které dostaly finanční pomoc? Viděli jsme to u Řecka a jeho dluhopisů. Očekáváte, že i držitelé dluhopisů dalších zachraňovaných zemí budou muset přijmout takzvaný haircut, tedy odepsat část hodnoty těchto dluhopisů?

Pokud udržíte současný status quo, bude potřeba odepsat velkou část těchto dluhopisů. To je čistá matematika, protože existuje jediná možnost, jak se vyrovnat s dluhem, a to je umořit ho ekonomickým růstem. A jelikož nerosteme, je pravděpodobnost a potřeba odpisu části dluhopisů zachraňovaných zemí stále vyšší. Samozřejmě je to opět politické rozhodnutí.

E15: Ale jak dosáhnete růstu v kombinaci s úspornými opatřeními?

Nedosáhnete. To je celý problém. Nemáme jinou alternativu než dojít do toho nejhoršího bodu a tam poté nastane změna. Ta osvobodí mikroekonomiky, které jsou růstovým základem všeho. Od roku 2000 vzniklo 80 procent všech pracovních míst v sektoru malých a středních podniků. A to je ten sektor, který byl odstřižen od úvěrových linek, od daňových úlev, prostě od jakékoli formy „kyslíku“ potřebného pro přežití. Naopak čelí vyšším daním kvůli úsporným opatřením evropských vlád.

E15: Z toho, co říkáte, nečekají Evropu světlé zítřky.

To je ale součást evoluce. Možná je někdo překvapený, ale já nejsem. Jedinou cestou, jak změnit zavedený status quo, je přiznat si selhání. Čím je nyní ECB úspěšnější v minimalizaci výnosů španělských a italských dluhopisů, tím méně úspěšné budou pokusy vytvořit růst a umořovat dluhy. To je paradox dnešní doby.

Řecko už mělo dávno zkrachovat

E15: Myslíte si, že periferní státy eurozóny měly už dávno zkrachovat?

Jsem přesvědčen, že zemím jako Řecko mělo být povoleno zbankrotovat již dávno. Nové začátky jsou součástí života. Pro Řecko to není nová situace. Helénská republika strávila historicky více času v bankrotu než mimo něj. Španělské království zbankrotovalo čtrnáctkrát, takže nechápu, čeho se tak bojíme. Rusko zkrachovalo v roce 1998, když se z toho dostalo, vyplácelo jedny z nejnižších úroků na svůj dluh. Bohužel společná evropská měna byla sestavena tak nešťastně, že není možné zbankrotovat. Bohužel je to jen další paradox letošního roku.

E15: Jaké další paradoxy máte na mysli?

Například protievropské nálady v Německu. Kancléřka Merkelová je přitom nejpopulárnější od vstupu do úřadu, akciové trhy jsou vysoko, stejně tak firemní zisky. Ale na druhé straně je nejvyšší míra nezaměstnanosti v historii a nízký objem investic. To jsou rozpory, jaké jsem za 28 let, co jsem v tomto byznysu, neviděl.

E15: Mělo by se tedy nechat padnout euro? Protože – jak říkáte – pokud se tak nestane, tak nemohou jednotlivé země vyhlásit bankrot.

Koncept, kdy jedno řešení musí vyhovovat všem, je špatný. Každý členský stát je fundamentálně odlišný. V této části Evropy je silná závislost na vývozu, především do zemí jako Německo, Nizozemsko či Dánsko. Země jako Itálie zase potřebují zásadní reformy. Neexistuje tedy jeden recept, jedno řešení. Nemyslím, že se eurozóna musí rozpadnout, ale myslím si, že Evropa musí zařadit zpátečku do stavu, kde mají politici voličskou podporu pro své kroky. Nyní máme zhruba 90 procent obyvatel unie proti všemu, co se odehrává v Bruselu.

Amerika si stojí lépe než Evropa

E15: V jakém stavu je americká ekonomika? Je na tom lépe než Evropa?

Určitě, protože ekonomicky roste. Spojené státy mají fundamentálně lepší ekonomiku. Mají lepší přístup k financování, protože jejich kapitálový trh je větší, mají nejnižší ceny energií za posledních deset let díky novým možnostem těžby ropy a plynu a také realitní trh se stabilizuje. Myslím, že ekonomice Spojených států se povede lépe než Evropě. Jejich ekonomika není bezchybná, ale ve srovnání s Evropou je o poznání flexibilnější, a především co se týče politického rozhodování, mají jednu centrální banku, jednu vládu a nemusejí se bavit se stupidními 27 vládami před tím, než něco udělají. Ta akceschopnost je zásadní především v dobách krize.

E15: Může těžba ropy z břidlic v USA snížit významně cenu této komodity? Jednou z vašich deseti šokujících předpovědí na letošní rok byl pád ceny americké ropy WTI na 50 dolarů za barel.

Ano, určitě může. Již nyní má tato těžba zásadní vliv na cenu zemního plynu. Spojené státy nyní používají více zemního plynu na výrobu elektřiny než ropy a uhlí. V Evropě jsme v jiné situaci. Dovážíme třiapůlkrát dražší zemní plyn z Ruska a máme ceny plynu navázané na ceny ropy. Ceny ropy klesají. S dalším pomalým růstem světové ekonomiky a rozvojem těžby půjdou ceny ještě níže. Spojené státy jsou již méně závislé na blízkovýchodním regionu.

E15: Jak může nezávislost USA na dovozu z Perského zálivu ovlivnit tento region? Myslíte, že by americkou pozici mohla zaujmout jiná země? Například Čína, která by region strážila?

Čína samozřejmě chce přístup k nerostnému bohatství všude po světě. Považuji ale za velmi nepravděpodobné, že by se saúdskoarabská vládnoucí rodina spojila s Čínou jako alternativou ke Spojeným státům. Spojené státy již nebudou muset udržovat vojenskou přítomnost v regionu, což je stejně velmi nákladné a politicky obtížné. Za deset let podle mě nebudou na Blízkém východě žádní vojáci, s výjimkou těch, kteří chrání Izrael.

Nekvalitní růst Číny

E15: Co čínská ekonomika? Zdá se, že nadále zpomaluje. Co od ní očekáváte?

Čína zažívá to, čemu se říká nekvalitní růst. V roce 2009 a 2010 přestal disponibilní příjem následovat růst úvěrů. K vytvoření jednoho dodatečného jüanu ekonomického výstupu musíte použít více a více úvěrů. Nyní tedy potřebujete použít tři jüany, abyste zvýšili ekonomický výstup o jeden jüan. To je podobný scénář jako ve Spojených státech, kde se tento poměr dostal z 1:1 na 5:1. Takže pokud bude chtít Čína udržet ekonomický růst, bude muset zvýšit domácí spotřebu. To se minimálně v příštích pěti letech nestane, a tak Čínu čeká postupné zpomalení ekonomického růstu. Rozhodně už to nebude deset procent ročně, bude to o půl procenta méně každé pololetí, než jaké jsou dnešní předpovědi. Mají prostě neefektivní systém.

E15: Nedávno jste se vrátil z Afriky. Jak se díváte na tamní ekonomiku a investiční příležitosti?

Pokud chceme, aby Afrika rostla, musí být demokratizovaná a potřebujeme růst střední třídy, tak jak to vidíme v Asii. Asijské ekonomiky se nyní dostávají do bodu, kdy už nebudou schopny tak rychle růst, takže je musí nahradit jiný růstový region. A tím by mohla být Afrika. Problémem je, že Afrika – co se týče investic a kapitálového trhu – se nyní z poloviny rovná Jihoafrické republice. Pokud bych si tedy měl vybrat v Africe, koupím všechno krom Jihoafrické republiky, jejichž model je podobný tomu evropskému. Ostatní země ale příležitosti nabízejí. Mosambik rostl tempem devět procent ročně, a to bez infrastruktury. Představte si, jaký by byl růst, kdyby měli silnice, přístavy a letiště.

E15: Kdo v Africe především investuje? Neustále se mluví pouze o Číně.

Existuje představa, že Čína je v Africe největším investorem. Spojené státy však mají v Africe dvakrát tolik přímých zahraničních investic než Čína.

Steen Jakobsen (48)

Do funkce hlavního ekonoma Saxo Bank byl jmenován v březnu 2011. Do dánské banky se vrátil po dvouleté přestávce, během které pracoval jako investiční ředitel společnosti Limus Capital Partners. Předtím působil v Saxo Bank téměř devět let jako investiční ředitel. Po absolvování Kodaňské univerzity, kde vystudoval ekonomii, začínal kariéru v kodaňské pobočce Citibank.