* E15: Je to velký malér, zastavení plateb z Bruselu?
Bezesporu. Takových případů je sice v řadě členských zemí hodně, ale pokud jde o komplexnost tohoto problému, hraje Česko zvláštní úlohu a má zvláštní místo.
* E15: V čem je hlavní potíž?
V tom, že v tuzemsku chybí důsledná centralizace auditu, že každé z ministerstev, které řídí daný operační program, ho také audituje. Schází zajištění naprosté nezávislosti auditů. Navíc poslední kontroly hovoří o tom, že domácí audity upravují statistiky. Chybovost hlásí pod dvě procenta, zatímco u dvou programů byla několik desítek procent.
* E15: Podle platných pravidel byste měl v Evropské komisi „zapomenout“ na členskou zemi, odkud jste přišel. Proč jste se rozhodl tento úzus porušit?
Nemůžu mlčet. Pokud si Česká republika neuvědomí, že jedinou efektivní cestou je poprat se s ostatními členy o nejlepší způsob, jak čerpat unijní dotace, tak na to doplatí. O tom jsem přesvědčen.
* E15: V Česku se prezentuje centralizace auditu jako téměř výlučně technická záležitost. Budeme-li se držet takového výkladu, půjde o opatření se zpětným účinkem?
Audity, které běží, se dívají na uskutečněné programy, platby, ať už ve stadiu vyplácení, nebo na ty, které stojí ve frontě. Nový systém by měl do budoucnosti narovnat způsob auditování. Možná jde o technické řešení, ale s mimořádným politickým dosahem.
Otázka oddělení auditu od řízení programu, otázka počtu příštích operačních programů a důsledky pozastavení plateb, to přece nejsou technické otázky. Dopad na státní rozpočet, který by mohl v kritických scénářích vést až k znásobení letošního schodku rozpočtu veřejných financí, je alarmující.
* E15: Jak vysoká je pravděpodobnost, že z rozpočtového pohledu bude opravdu zle?
Intenzita současné komunikace mezi vládou, českými úřady a Evropskou komisí je velká. Vláda přijala akční plán, který plní a který má přispět do konce června k narovnání vztahů. Třebaže s tím, že některý z těchto kroků má platit jako celek až od 1. ledna příštího roku. Platí, že korekce je nutné přijmout co nejdříve, aby byly platby obnoveny nejlépe od léta. Čím později se bude s žádostmi o proplácení čekat, tím větší může být riziko, že některé nepřijdou letos, ale až napřesrok.
* E15: Takže jde o hodně…
Je to vysoká hra. Jde nejen o peníze, s nimiž rozpočet počítá. Hraje se také o prostředky, které jsou právě nyní důležité – myslím v době, kdy fiskální disciplína sešněrovává dodatečné zdroje hospodářského růstu k jeho nakopnutí. Eura, která přicházejí z Bruselu, tuto roli mají.
* E15: Kdybychom nečerpali podle plánu a hlásili větší než přijatelný schodek, nakolik by to mohlo ovlivnit českou pozici při rozdělování prostředků EU po roce 2014?
To je otázka pro rezort financí a úřad vlády. Není ale pochyb, že chybějící peníze, jež byly zahrnuty do rozpočtu, zvyšují podíl deficitu, který by šel proti národnímu konvergenčnímu plánu. To vše jsou věci, které negativně ovlivňují hospodaření, podporu ekonomického růstu.
Nebavíme se o tom, že by národní peníze nebyly proplaceny, věříme, že budou proplaceny později. Jenže špatný signál investorům a finančním trhům už byl vyslán. Je proto nezbytné udělat vše, aby se takovým situacím předcházelo. Prostor tady je. Vláda pracuje na akčním plánu a zvýšená komunikace s Evropskou unií nasvědčuje, že to bere vážně.
* E15: Může komise nějak pomoci, například s nedostatečnou administrativní kapacitou?
Může. Pokud jde o tyto kapacity, komise několik let upozorňuje, že jedním z důvodů potíží při čerpání je vysoká fluktuace zaměstnanců. Na ně přitom Evropská unie finančně přispívá. Bohužel, Česká republika stále nemá služební zákon, a tak spousta lidí odchází po získání cenných zkušeností do soukromého sektoru. Ve státní správě je to pořád o nových pracovnících.
* E15: Nebylo by lepší, kdybychom se části unijní nabídky rovnou vzdali?
Ne. S těmito příjmy počítáme v rozpočtu, zbavovat se jich není správné. Za druhé by bylo špatně zbavovat se jich v době krize, kdy se obtížně hledají použitelné zdroje. Řešení je složitější, ale musíme se ho naučit. Musíme umět celý mechanismus nahodit, aby fungoval. Aby shodil ze stolu všechny systémové výhrady Evropské komise a Evropského účetního dvora. Aby se chyby přestaly opakovat.
* E15: Evropské fondy sloužily od počátku jako nástroj solidarity mezi členskými zeměmi EU. Teď se mluví o jejich prorůstových efektech. Žije dál myšlenka, že bohatší státy mají pomáhat chudším?
Určitě. Členství v Evropské unii a s ním spojené sbližování označila Světová banka za jednu z největších přidaných hodnot. Zároveň zdůraznila jeho význam v dobách ekonomické a finanční krize.
Strukturální fondy dokážou ročně mobilizovat desítky miliard eur a Evropská komise je v současnosti poměrně pružná v tom smyslu, že část těchto peněz směřuje do oblastí, které mohou být prorůstové. Národní spolufinancování ze strany členských zemí je navíc v některých případech – v rámci dovoleného výkladu platných předpisů – nastaveno tak, aby příliš nezatěžovalo země, které čelí krizi nejvíce.
* E15: Budete i nadále iniciativní, pokud jde o české čerpání a protikrizový management?
Přiznám se k jedné věci. Když jsem přišel do komise, jednoznačně jsem se zaměřil na skupinu států, jež patří do mé politiky. A to proto, abych co nejvíce pronikl do problematiky. Snažil jsem se, aby EU v tomto směru fungovala. Je to dostatečné menu, říkal jsem si. Do toho přišly ekonomické problémy. A jsem si stále více vědom a je mi líto, že se rozcházejí způsoby nasazení, jak s těmi problémy bojovat, včetně využívání nabídky z fondů.
V evropské integraci nevede cesta zpět. Čím jste větší jako země nebo uskupení, tím spíše se poperete s dopady globalizace. Té jsme se ještě nedávno smáli. Teď cítíme její dopady denně.
