Česká národní banka (ČNB) zvýšila základní úrokové sazby o jeden procentní bod na 3,75 procenta, čímž překonala očekávání analytiků. „Myslím si, že v únoru ČNB znovu zvýší úrokové sazby, velmi pravděpodobně se dostaneme nad čtyři procenta, tedy na největší sazbu od roku 2001,“ říká v rozhovoru pro deník E15 hlavní ekonomka Raiffeisenbank Helena Horská.
Proč ČNB zvyšuje úrokové sazby?
Protože inflace se v České republice opravdu rychle vzdouvá a není jen dovezená. Není jiná možnost než zakročit, tedy zvýšit úrokové sazby nad neutrální úroveň a zpřísňovat měnovou politiku. Není jiná možnost, jak reagovat na velmi rychlou inflaci, kterou ČNB očekává i v příštím roce.
Proč je zvýšila o tolik? Zvýšení bylo větší, než se čekalo.
ČNB vidí výraznější proinflační rizika, tedy že inflace bude začínat číslem osm. ČNB počítala v listopadové prognóze s inflací pod sedmi procenty. Koruna také posiluje méně, než ČNB čekala. Dovezená inflace tak není ani zbrzďována posilující korunou. Do toho se projevuje další utahování na trhu práce, růst mezd také překonával očekávání ČNB. Spotřeba domácností je sice největším zdrojem růstu české ekonomiky v posledních měsících, to ale bohužel znamená, že je otevřený tlak na růst cen.
Očima guvernéra: Kdy skončí inflace?
Nepřišlo zvýšení pozdě?
ČNB bych spíše kritizovala za období před covidem. Když se podíváme, jak rostla inflace před covidem, tak vidíme, že už tehdy se projevovaly inflační tlaky a rostly mzdy rychleji než produktivita práce, stejně tak rostly i ceny nemovitostí. Tehdy se ČNB velice zdráhala zvyšovat sazby, i když po tom trh volal. Tím k inflaci přispěla. Inflační tlaky se kumulovaly už před covidem, covid je odšpuntoval. Tím, že se během letošního léta otevřely služby, tak se firmy dostaly pod vícevrstvý tlak, na rozdíl od konkurence z Evropy. Za posledních šest let jednotkové mzdové náklady vzrostly o 30 procent, v Německu o 14 procent, což se muselo projevit. Navíc produktivita práce nerostla dvojnásobně než v Německu. To vše vytvořilo kumulované inflační tlaky. České firmy jsou ve velmi svízelné situaci, kdy jim rostou ceny dovozu, které rostou všem, do toho jim ale ještě rostou mzdové náklady.
Odhaduje se, že by inflace mohla být i dvojciferná. Očekáváte tedy i další zvyšování úrokových sazeb?
Ano. Myslím si, že v únoru ČNB znovu zvýší úrokové sazby, velmi pravděpodobně se dostaneme nad čtyři procenta, tedy na největší sazbu od roku 2001. Překonáme tedy i úrokové sazby z krize v roce 2008.
Kde všude se zvýšení sazeb projeví a jak silně?
Bude to vidět v úvěrech, obzvláště v těch, jež nebyly fixovány. Těch, kteří mají fixaci z letošního roku, se to dotkne, zejména u spotřebitelských úvěrů. U domácností se to projeví problémy se získáním bydlení. Úvěry zdraží i firmám. Ty ale musejí stejně investovat, protože čelí nedostatku zaměstnanců, musejí proto automatizovat a robotizovat, a to i navzdory úrokovým sazbám. Projektů proto bude méně, zejména zpočátku roku to bude tlumit poptávku po úvěrech.
Takže to zpomalí investice firem?
V první polovině roku ano. Ale je tu Národní fond obnovy, který bude investice podporovat. Nutnost firem reagovat na nedostatek lidí a materiálu způsobí, že budou muset investovat do technologií. Nemohou zaspat, konkurence totiž nespí. Firmy budou hledat způsoby, jak investovat. Ukazuje se, že mnoho firem má dostatek vkladů. Investice dělají často, pravidelně a z vlastních zdrojů.
Takže neočekáváte, že by v příštím roce například v kombinaci s vysokými cenami energií došlo k četným pádům firem?
Nebude to jednoduchý rok. Mohou nastat extrémní případy u energeticky náročných odvětví, jako jsou pekařství nebo ocelářství, pro které to bude velice těžké. Ale z hlediska celé ekonomiky by měl být růst cen energií přechodnou záležitostí. Jde o to tedy přežít to šokové období, ceny energií by neměly tímto tempem dál růst. To by mělo umožnit firmám přizpůsobit se, nevidím tedy plošné problémy, které by způsobily plošné bankroty. Pokud se nepodaří ztlumit inflační očekávání a přesvědčit zaměstnance, že i mzdové vyjednávání musí být v nějakých normách, tak to bude pro firmy velký boj.
Nemůže tedy ve výsledku zvýšení sazeb přinést více škody než užitku? Inflace je zčásti dovezená.
V této situaci už brzdíme ekonomiku, je to chtěné, a to zejména u spotřeby. Ta je na předcovidové úrovni, na rozdíl od průmyslu a exportu, které jsou zasaženy krizí dodavatelských řetězců. Podle mě by bylo horší, kdybychom inflaci nechali vysokou a předstírali, že se nic neděje. Tedy že bychom nechali inflační a mzdová očekávání ukotvit na vysokých úrovních na dlouhou dobu. Šoková terapie rychlým zvýšení úrokových sazeb je lepší strategie než pomalé, útrpné několikaleté ochlazování ekonomiky. Může se klidně stát, že se na přelomu roku 2022 a 2023 budeme bavit o tom, kam úrokové sazby budou klesat.
Měla by na to nová vláda nějak reagovat?
Vláda musí pomoci ČNB, která teď tahá za kratší konec, protože řeší velmi rozvolněnou rozpočtovou politiku. To, že se spotřeba domácností dostala na předcovidovou úroveň, ukazuje, že to vláda s podporou spotřeby domácností přehnala. Zrušení superhrubé mzdy pomohlo spíše vysoce příjmovým skupinám obyvatel, pomoci přitom potřebovaly spíše nízkopříjmové domácnosti. Situace se změnila, nyní je potřeba dostat prostředky do rozpočtu. Rozpočtová politika zbytečně topila pod kotlem inflace. Stále je také vyplácena covidová pomoc místo toho, aby se ukončovala. Je to neefektivní. Proti globálním řetězcům podpora nepomůže, tím vláda přispěla k inflaci. Nyní je čas, aby pomohla v boji proti inflaci. Měla by naopak najít úspory v rozpočtu tak, aby šetřila na spotřebních výdajích, ale podpořila investice. Úspory musí vláda najít tak, aby nebyly ohroženy sociálně slabé rodiny. Úspory musejí být tvořeny s ohledem na sociální smír a na tíživou situaci domácností, které jsou postiženy vysokými zálohami za energie a zároveň mají nízké příjmy. Tedy soustředit pomoc na ty, kteří to potřebují, a nechat přizpůsobit se domácnosti, které to finančně zvládnou.
