Ještě letos by měl bývalý čelný představitel Mostecké uhelné společnosti Antonín Koláček nastoupit do švýcarského vězení za způsob privatizace těžařské firmy. Doly skupině někdejších uhlobaronů prodala v roce 1999 vláda Miloše Zemana. „O náš případ se ,postarali‘ především lidé z byznysu a určitě také lidé pohybující se na rozhraní mezi byznysem a rozvědkami,“ říká ke kauze Koláček.
Městský soud v Praze rozhodne, jestli vás bude kvůli MUS soudit, nebo zda bude žaloba stažena, protože rozsudky ze Švýcarska jsou již pravomocné. Už víte, jak to dopadlo?
Předpokládám, že české řízení bude zastaveno. Ale myslím, že bude ještě nějakou dobu trvat, než oficiální cestou dorazí švýcarský rozsudek do Prahy a než bude oficiálně přeložen. Odhaduji, že paní soudkyně Silvie Slepičková rozhodne nejdříve v létě, možná až na podzim letošního roku.
O co se opírá vaše naděje, že žaloba bude stažena?
České řízení by mělo být zastaveno, protože jsme za privatizaci MUS byli již odsouzeni ve Švýcarsku. To se nasytilo dostatečně velkými penězi a zároveň se s Českou republikou dohodlo, že z těchto peněz uspokojí i potřeby Česka.
Nemůžeme jít do vězení dvakrát za stejnou věc. Následně by měl být uvolněn také náš majetek zablokovaný v České republice. Sice si nemyslím, že švýcarské rozhodnutí je správné a spravedlivé, ale to je již jiná otázka.
Proč si myslíte, že to není spravedlivé, když jste byli odsouzeni?
Protože jsme nikoho nepoškodili. Všem akcionářům MUS jsme jejich akcie zaplatili v dohodnuté výši. S českou vládou jsme se dohodli, že odkoupíme zbytkový státní podíl v MUS za cenu 650 milionů korun a zaplatili ji.
Nechápu, jak může Švýcarsko rozhodnout, že je to málo a že jsme se nezákonně obohatili. Pokud by tomu tak bylo, tak by Švýcarsko mělo soudit českou vládu za špatnou správu státního majetku. Jenže v té době nešlo o peníze, ale o účinnost privatizace, aby se co nejdříve dokončila transformace české ekonomiky a aby podniky spravovali lidé, kteří je v tržním prostředí dokážou stabilizovat a rozvíjet.
Dnes je po dvaceti letech zcela jasné, že jsme to dokázali a že jsme z Mostecké uhelné vytvořili ekonomicky silný a zdravý podnik, který je stabilní součástí české energetiky. Trošku to vnímám tak, že jsme se stali jakýmsi obětním beránkem za celou privatizaci.
V jakém smyslu obětním beránkem?
V celém procesu privatizace a transformace české ekonomiky nemůžeme hledat nějakou spravedlnost. Byla to situace plná příležitostí, které využili lidé pracující na místech, kde se transformace uskutečňovala.
Byla to tak trochu otázka štěstí a samozřejmě schopností jednotlivých lidí přetvářet socialistické podniky do tržních podmínek. Důležité bylo zachránit co nejvíce podniků, aby v konkurenčním prostředí obstály a zůstaly naživu. A my jsme MUS zachránili. 
Proto mě mrzí, že se za nás nikdo nepostavil. Ani z podnikatelů, ani z politiků. Nikdo neřekl: „Tady se děje něco divného, jak jste mohli připustit, aby Švýcarsko posuzovalo a odsuzovalo proces transformace české ekonomiky?“ Celkově nás transformace české ekonomiky stála 500 až tisíc miliard korun, za které nebyl nikdo odsouzen.
Čekal jste podporu od Miloše Zemana, který stál v čele vlády, jež vám tehdy MUS prodávala?
Samozřejmě, čekal jsem podporu i od něj. A také od všech, kteří u toho tehdy byli. Od všech, kteří rozhodovali, jak bude vypadat privatizační proces. Od ODS přes ODA, KDU-ČSL až k sociální demokracii. Mnoho lidí mělo množnost se za nás postavit a říci, že vyšetřování privatizace MUS a její odsouzení ve Švýcarsku je nesprávné, že si to v České republice vyřešíme sami.
„Postaral“ se o váš případ někdo z byznysu?
Ano, myslím, že to byli především lidé z byznysu a určitě také lidé pohybující se na rozhraní mezi byznysem a rozvědkami. Trošku se o to nejspíš postarali také mí bývalí spolupracovníci jako Vasil Bobela, Petr Pudil a Jan Dobrovský.
Vyšetřování ve Švýcarsku se naplno rozjelo ihned poté, co se MUS prodala Pavlu Tykačovi a peníze přišly na naše účty. Původně jsem si myslel, že na nás byl vytvářen tlak, abychom MUS prodali někomu jinému. Od roku 2008 však šlo už jen o peníze. Někdo se hodně snažil, abychom o ně přišli.
Kdo z pomezí byznysu a tajných služeb ovlivňoval případ MUS?
To bych nechtěl komentovat. Ale potkávali jsme se hodně.
Již jednou jste však zmínil, že různí zprostředkovatelé a lobbisté vám nabízeli vyřešení celého případu. Co byli zač?
Právníci, lobbisté, pracovníci různých velvyslanectví. Zvláštní lidé, kteří přicházeli s tím, že mají určité možnosti a kontakty. Pocházeli ze zemí od Kazachstánu až po Spojené státy. A říkali, že za deset, dvacet, třicet, padesát procent zařídí, aby se vše urovnalo a žádné soudy nebyly.
Byly to reálné nabídky?
Osobně si myslím, že některé nabídky reálné být mohly. Ale tehdy jsem to nevěděl. A také jsem si myslel, že spravedlnost je na naší straně a že takovéto nabídky nemusíme akceptovat. Realita nám však ukázala, že kdybychom nějakému takovému „zprostředkovateli“ řekli ano, tak bychom si spoustu starostí ušetřili a nemusel bych nastupovat do švýcarského vězení.
Jedním z prvních lidí, kdo přišel a tvrdil, že má kontakty na různé vlivné lidi ve Švýcarsku i na rozvědky v Česku, byl náš tehdejší právník profesor Alexander Bělohlávek.
Zmínil jste tajné služby. Jaká byla kolem Mostecké uhelné jejich role?
Energetika každé země je součástí geopolitických zájmů a v okamžiku, kdy jsme zprivatizovali MUS, jsme se dostali do okruhu vyšších her, kterým jsem já osobně nerozuměl a ani nechci porozumět. Kolem nás se najednou začala objevovat spousta lidí, o nichž jsme ani nevěděli, jakou hru hrají, a začali nás ovlivňovat. Snažili se rozklížit vztahy mezi námi a ovládnout situaci.
Byly to jen české tajné služby?
Myslím, že se to týkalo různých rozvědek a že šlo skutečně o geopolitické zájmy. Ale pro ně samozřejmě pracuje také mnoho českých lidí. Kolem nás je spousta osob, které rozehrávají velké hry, aby mohly ovlivňovat lidi žádoucím způsobem pro své vlastní zájmy nebo pro zájmy někoho, kdo je platí. A mnoho lidí napomáhá těmto silám i nevědomě, jen proto že něčemu věří.
Když ukazujete na Vasila Bobelu, Petra Pudila a Jana Dobrovského, myslíte to tak, že by kvůli MUS měli rovněž stát před soudem?
Pánové Bobela a Pudil byli účastníky celé privatizace MUS a jejími koncovými akcionáři. Na její restrukturalizaci a stabilizaci vydělali zasloužené peníze. Takže bychom měli být posuzováni stejně.
Na druhou stranu si ponechali i peníze, řádově devět miliard korun, které jim nepatřily. Pan Dobrovský však byl jen najatý lobbista a nikdy ve skutečnosti akcionářem MUS nebyl a ani se na její záchraně nijak nepodílel. Je však pravda, že se hodně snažil stát se akcionářem skupiny Appian.
Za privatizaci MUS by však neměl být odsouzen nikdo z nás, protože jsme k ní využili zcela legální možnosti převzetí jmění, které praktikovalo mnoho podniků. V Mostecké uhelné s tímto konceptem přišel Vasil Bobela, který celou operaci projednal se znalci a auditory a připravil celý projekt pro představenstvo a valnou hromadu MUS.
Klíčovou osobou jste ale přece byl vy?
Určitě jsem byl součástí celého projektu záchrany a stabilizace MUS. Ale vše jsme tvořili společně s dalšími lidmi a vše schvalovalo představenstvo MUS a případně valné hromady MUS. Mými důležitými spolupracovníky byli Luboš Měkota zodpovědný za vnitřní restrukturalizaci MUS, Vasil Bobela zodpovědný za celou ekonomiku MUS a její finance i Petr Pudil, který byl zodpovědný za lobbing, strategickou komunikaci a za obchodní stabilitu MUS.
Jakou roli hrál v celé věci Pavel Tykač?
To nevím. Nebylo úplně jasné, kdo má jakou roli. S Pavlem Tykačem jsem nikdy žádný konflikt neměl. Věděl, jakou Mosteckou si kupuje a co za ni nabízí. Nabídl za ni dvacet miliard a také je pak zaplatil. On už má své peníze stejně dávno zpět, takže je spokojený a nemá důvod chtít se obohatit.
Nicméně nějaká hra tam byla, protože Tykačova Czech Coal Services nás ve Švýcarsku rovněž žalovala. On říká, že za touto žalobou stáli Pudil, Bobela a Dobrovský. Jak to však ve skutečnosti bylo, to nevím.
Kdy nastoupíte ve Švýcarsku do vězení?
V minulých dnech jsem byl u svého právníka v Curychu, abych se domluvil na celé přípravě mého nástupu do švýcarského vězení. Rád bych tam pracoval někde v zemědělství, protože miluju přírodu. Jsem odsouzený do vězení někde v kantonu Sankt Gallen, což je z Čech relativně blízko. Ve Švýcarsku se ještě projednávají některé souvislosti našeho odsouzení a nějakou chvíli to potrvá. Předpokládám, že nástup budu mít někdy v období po prázdninách.
Budete žádat o výkon trestu v České republice?
Nebudu, i když tato možnost tady také je. Celá ta kauza byla vytvořena Švýcarskem a je důležité ji tam také dokončit. Zároveň budeme podávat stížnost na Švýcarsko proti rozsudku u Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku. Věřím, že tam uspějeme.
Co bude během vašeho pobytu ve Švýcarsku s vašimi současnými projekty?
Spolupracuji s lidmi, kterým mohu plně důvěřovat a s nimiž jsem v dlouhodobém souladu, takže oni budou pokračovat v dohodnutém směru naší činnosti.
Zároveň věřím, že alespoň jednou za rok budu moci přijet domů a budeme mít příležitost spolu probrat záležitosti mé společnosti Maitrea nebo že budou moci jezdit i oni za mnou. Švýcarský systém vězeňství se snaží o sociální integraci vězňů.
Takže budete dál v centru Prahy připravovat projekt duchovního centra Sluneční lázně?
Určitě. Je to moje srdeční záležitost. A srdeční záležitosti se neopouštějí. To by člověk zradil sám sebe.
Jak daleko projekt Slunečních lázní je?
Loni jsme získali souhlas památkářů a projekt se již postupně připravuje k realizaci. Nyní jsme v procesu žádosti o stavební povolení. Od jeho vydání by pak rekonstrukce měla trvat čtyři až pět let.
Závisí projekt na odblokování vašeho majetku, který zmrazila policie kvůli vyšetřování MUS?
Stále věřím, že zablokované budovy budou uvolněny, ale nečekám na rozhodnutí soudu a investuji do nich stále další prostředky. Projekt Slunečních lázní bude moc užitečný a důležitý. Lidé v Praze si zaslouží místo, kde lze uvolnit a vyčistit svá těla, mysli i duše. Budou zde moci zklidnit a zharmonizovat svůj život na všech úrovních.
| Vystudoval Vysokou školu chemicko-technologickou v Praze. Na konci devadesátých let se společníky zprivatizoval Mosteckou uhelnou společnost. Ve Švýcarsku byli v roce 2013 odsouzeni za podvod a praní špinavých peněz. Aktuálně se Koláček věnuje spirituálním aktivitám ve své společnosti Maitrea. |
