Vyrůstá generace startupových pozérů, říká investor Martin Rozhoň

Martin Rozhoň

Martin Rozhoň Zdroj: Michaela Szkanderová, E15

Martin Rozhoň
Martin Rozhoň
Martin Rozhoň
Martin Rozhoň
Martin Rozhoň
9
Fotogalerie

Bezmála před dvaceti lety začínal jako startupista, nyní rozhoduje o tom, kterým projektům vdechne život. Role investora je ale těžší než dříve. Přebytek levných peněz na trhu začínající byznysmeny rozmazlil a vedle pracantů rodí i nevyléčitelné snílky. „Určitá část bere svůj projekt jako lifestyle, líbí se jim role startupisty nabírajícího miliony kapitálu pro byznys. To před dekádou nebylo a je to hodně nebezpečné pro ně i pro investory,“ říká někdejší majitel e-shopové rodiny Vivantis a současný startupový investor Martin Rozhoň.

Výraznému hráči českého trhu e-commerce, prodejci módy Zoot, teče do bot. Nakolik to otřese celým odvětvím?

Všichni mysleli, že e-shopy jedou jako blázen, jak rostou. Nikdo ale obvykle nemluvil o ziskovosti. Všichni se na tom chtěli svézt a měli strategii získávat trh, a nikoli vydělávat. Tím se zničily marže. Velmi málo obchodů je tak dneska ziskových, pořád se bojuje o trh a řada z nich si myslí, že tu bitvu vybojují a pak začnou vydělávat.

Jenže trh takhle nefunguje. Konkurence je neustále obrovská, takže to nikdy nenastane. Zoot byl a je pořád love brand a všichni nám dříve ve Vivantisu říkali, proč to neděláte jako oni? A my odpovídali, že nechceme prodělávat sto milionů ročně. Jak byl Zoot mediální success story, teď se ukazuje, že to byla nafouknutá bublina. Nechci predikovat, jak to skončí, ale majitelé dluhopisů přijdou o stamiliony.

Má Zoot šanci přežít?

Myslím že ano, ale jen brutálně osekaný, reorganizovaný a s odpisem sedmdesáti nebo osmdesáti procent dluhu. Bez toho jej nemá šanci nikdo zafinancovat, protože díra je tak velká, že se to nemůže nikdy vrátit. Natland zřejmě dostane Zoot do nějakého udržitelného stavu a někomu to prodá. Je to vystřízlivění pro odvětví i dluhopisové investory.

Tomáši Čuprovi z Rohlíku se paralelně s nárazem Zootu na byznysový ledovec podařilo prodat během pár týdnů bondy za tři čtvrtě miliardy. Možná to taková rána pro dluhopisový trh nebude.

Říkal jsem si, že má to nejhorší možné načasování. Ale Rohlík je tak silný brand a pan Čupr má takové jméno, že se mu to podařilo. Peněz je prostě na trhu stále přetlak a investoři jsou ochotní jít do rizika. To byl i případ Zootu, kdyby to bylo v jiném časovém období, tak by se za těchto podmínek nemohlo Zootu povést dluhopisy prodat, natož se šestiprocentním úrokem, což není žádný zázrak, ale investoři dávali peníze do všeho. E-commerce bylo navíc mediálně navoněné odvětví. Ale to se už nebude zřejmě nikdy opakovat.

Myslíte si, že si rizikoví investoři dají pohov?

Ti už zhruba věděli, co se ve firmě děje a jak funguje. Kdo spláče a dá si příště pozor, budou spíš právě drobní vlastníci dluhopisů firmy. Kvalifikovaní investoři ale uvažují jinak a dluhopisy pro ně nejsou příliš atraktivní zboží.

Povídá se, že ve střední Evropě a v Česku je příliš mnoho investorů a příliš málo dobrých start-upů. Je to tak?

Když to porovnám s obdobím o dekádu zpátky, tak tu skoro nikdo do start-upů investovat nechtěl, neumělo se to. Dneska je situace opačná, je tu obrovské množství fondů, které nabraly třeba i peníze z Evropské investiční banky, lidí, co prodali firmy, a různých andělů. Z fleku si na Googlu najdete desítky potenciálních zájemců, kterým můžete napsat. Pokud máte dobrý projekt, nemáte s penězi problém a můžete si dokonce vybírat. Což se děje.

Dávají vám tedy startupisté občas košem?

Ano, když mám o nějakou investici zájem, tak jsem to já, kdo se musí prodat. A občas to prostě nevyjde.

Je to normální?

Je to zráním trhu, roste a vyvíjí se, navíc je tu fenomén levných peněz. A startupový ekosystém už hladce funguje. I začínající firmy jsou mnohem vzdělanější, vědí, za kým mají jít, co od investorů chtějí.

Jaký typ lidí k vám chodí pro peníze?

Vzhledem k oboru většinou mladší lidé, někdy hodně mladí i pod dvacet let. Někteří z nich se zhlédli právě v těch růžových e-commerce příbězích v médiích a že to bude zlatý důl. Určitá část bere svůj projekt jako lifestyle, líbí se jim role startupisty nabírajícího miliony kapitálu pro byznys. To před dekádou nebylo a je to hodně nebezpečné pro ně i pro investory.

Takže tu máme novou vrstvu profesionálních startupistů, kteří surfují na vlně optimismu, nabírají peníze a chodí po kavárnách?

Máme tu efektivní startupový ekosystém s dostatkem investorů, inkubátorů a dalších podpůrných prvků. To je všechno super, na druhou stranu to umožňuje někdy fungovat lidem, kteří podnikají jen proto, že jim to ekosystém umožňuje, a vezou se na vlně, aniž to má reálný základ.

Existuje tu jakési pásmo od počátku byznysově nereálných start-upů?

Většina start-upů je byznysově nereálných.

A v téhle chvíli, přesněji letos, oprášil politiku jejich podpory i stát. Dává to smysl?

V žádném případě, to mělo význam před deseti lety. A to ještě za předpokladu jejich dobrého řízení, což je nereálné. Teď je to blbost. Všechny fondy, se kterými mluvím, mají dneska víc peněz, než jsou schopny utratit. Nikoli proto, že by bylo málo start-upů, ale protože nesplňují kritéria, která mají fondy nastaveny.

Jaká je z vaší praxe odpozorovaná úmrtnost start-upů?

Kolem osmdesáti procent. Zhruba osmnáct procent bude nějak fungovat, ale nebude to žádná raketa. A pak teprve ten zbytek blížící se jednomu procentu jsou zlaté žíly.

Úrokové sazby začaly růst a cena peněz stoupá. Je namístě očekávat startupovou katastrofu?

Za tři čtyři roky se uvidí, že spousta projektů, nejen zainvestovaných levnými a evropskými penězi, byla nerealistická. Spousta projektů vzniká zároveň ostatně proto, že tu ty peníze jsou a samy se nabízejí, tak proč je nenabrat.

V jakých slepých uličkách mohou tyto peníze skončit?

Konkrétně v e-shopech či v logistických projektech. Anebo někdo vymyslí v uvozovkách super produkt, který sice nikdo nemá, ale neexistuje trh. A zakladatel do toho jde urputně s tím, že když se líbí jemu, musí se líbit všem. To je poměrně častý problém, zaslepenost startupistů. A musí pak přijít někdo zvenčí, aby je vrátil zpátky na zem. A je třeba jim to říct natvrdo, v důsledku ušetříte i jejich peníze a čas.

Lze dneska začít s byznysem obdobně, jako jste to udělal přede dvěma dekádami vy?

Tak jako tehdy určitě ne, za ta léta trh dospěl, tenkrát to bylo spíše nadšenecké odvětví, dneska jde o tvrdý byznys a bariéry vstupu jsou pro hráče s většími ambicemi veliké. Pro maminku na mateřské je nicméně e-shop pořád dobrou volbou jakožto živnost.

Existuje okamžik v životě začínající firmy, kdy to dál už bez pomoci zvenčí nejde?

Internetový obchod může relativně dobře fungovat v řádu milionových obratů s amatérskou investicí, od řádu desítek milionů už je potřeba udělat nějaký skok, pořádně zainvestovat, s čímž je nutně spojeno i období, kdy je firma ve ztrátě. Rozjet velký e-shop je dneska prostě extrémně těžké, jsou tu velcí hráči a marže jsou strašně nízko. A na příkladu Zootu třeba vidíte, že ten byznys nemusí fungovat, ostatně oblečení je třeba zvláště obtížné.

Zhruba před rokem jste přepnul z role podnikatele na investora, kolik peněz už jste umístil?

Zařekl jsem se, že čísla nebudu zveřejňovat, protože s tím mám špatné zkušenosti. Pokud jde o počet, je to zhruba desítka projektů.

Co vás přiměje k tomu, abyste dal startupistovi své peníze? S kolika se sejdete?

Z těch třeba 30 projektů týdně se sejdu se třemi. A z nich dám zhruba deseti procentům investici. To je moje soukromá statistika posledního půlroku. Takže zhruba jedno procento. Vnímám, jak na mě působí, dívám se, co dělali. A když si sednete na dvě hodiny, do značné míry je odhadnete, jaké mají reakce. Lidé za projektem jsou klíčoví, pokud se nedostanu přes tenhle bod, nemá cenu pokračovat. Až potom se věnuju samotnému byznysu, od konkurence po investiční náročnost.

Pracujete s nějakým požadovaným výnosem ze svých investic?

Ne, třeba investiční fondy mají nějaké minimální roční nutné zhodnocení, třeba 25, 30 procent, aby jim to vyšlo. Já ne, strašně špatně se to predikuje, mnohdy ani nelze vůbec odhadnout, za kolik se ta či ona firma prodá.

Investujete do start-upů, které ve většině případů nikdy nevykázaly zisk. Netušil bych, kolik za podíl v takové firmě mohu chtít.

U start-upu je vlastně špatně, pokud je v zisku. Znamená to, že nevyužívá tržního potenciálu. Většina firem se dneska prodává jakožto podíl na trhu, nekupujete si zisk, ale kus tržního koláče. Jde o víru. Ale většinou jsou to hrozné rakety. Například jsme investovali do firmy, kam jejich investor nejdříve šel s tím, že firma má hodnotu 70 milionů korun. Pak projekt potřeboval více peněz a startupista sháněl dalšího investora, tentokrát ale při ocenění firmy jen na 50 milionů. Nakonec jsme se domluvili na 25 milionech a podíl jsme koupili až při této valuaci. Takže to je obrovské rozmezí, v jakém můžete hodnotu začínající firmy ocenit.

Martin Rozhoň (39)
Do byznysu e-commerce vstoupil na počátku tisíciletí, takřka dvě dekády budoval rodinu internetových obchodů, mezi jinými portály jako prozdravi.cz, parfemy.cz či hodinky.cz. Předloni po  18 letech prodal svůj podnik s miliardovým obratem, již pod hlavičkou skupiny Vivantis, do rukou internetového gigantu Mall. Nyní působí jako investor do českých start-upů, podíly má v projektech, jako jsou farmářský on-line obchod Scuk, internetová zdravotnická poradna uLekare, startupový inkubátor StartupYard či projekt virtuální reality VRGineers.