Zdravotnictví má menší rezervy než před krizí, říká ministr Adam Vojtěch
České zdravotnictví potřebuje stále více peněz. Šéf rezortu Adam Vojtěch tvrdí, že nějaké lze ještě najít ve větší efektivitě uvnitř systému, ale nové zdroje budou muset přijít i zvenčí. Nebrání se ani debatě o zvýšení spoluúčasti pacientů, ačkoli konkrétní kroky mu zakazuje programové prohlášení vlády. „Chtěl bych svolat kulatý stůl zástupců všech stran a bavit se o tom, co jsou schopni akceptovat,“ říká Vojtěch.
Jak se vám vládne? Kabinet se opírá o spolupráci s komunisty, kteří zrovna proti vám měli velké výhrady.
To je pravda, ale co s tím člověk nadělá. Když se dívám na hlasování ve sněmovně, vidím, že zákony jsou přijímány celkem napříč stranami. Ano, ta vláda je menšinová, což bezesporu je nevýhoda. Proto se snažíme, já tedy určitě, shánět podporu napříč spektrem. Což se ukázalo třeba u úhrad zdravotnických prostředků. Pro tuto změnu hlasovaly všechny strany.
Vysoká škola ekonomická představila studii, v níž se mluví o nedostatečných rezervách na účtech zdravotních pojišťoven, které by vystačily sotva na měsíc provozu. Jak by měly vypadat rezervy zdravotnického systému podle vás?
V době, kdy je výběr pojistného velmi solidní a vznikají přebytky – loni to bylo 9,5 miliardy korun – by se určitě měly rezervy navyšovat. Od odborů slýchám požadavek, aby se rezervy spíše rozpouštěly. Můj cíl je, aby přebytky, které teď v systému vznikají, byly převáděny do rezerv.
Na účtech zdravotních pojišťoven leží v tuto chvíli bezmála 40 miliard korun. Kolik by tam mělo být, abyste ve chvíli, kdy přijde ekonomické zpomalení, mohl říci, ano, jsme připraveni?
S ministerstvem financí děláme pravidelně stres testy, které modelují různé výkyvy ekonomiky. Je pravdou, že rezervy dnes nedosahují předkrizové úrovně. Podíl zůstatku na účtech zdravotních pojišťoven k celkovým výdajům v daném roce byl v roce 2008 kolem 18 procent, dnes jsme někde pod deseti. Chci rezervy zvyšovat ideálně k úrovním let 2008 a 2009. V posledních letech se to naštěstí postupně daří.
Studie zmiňuje i velkou závislost zdravotnictví na ekonomickém cyklu, což je stará vesta. Zároveň se ekonomové shodují, že vaše vláda, pokud vydrží, zažije ekonomické zpomalení.
Zatím jsou predikce takové, že k nějakému zásadnímu propadu, jaký nastal třeba během roku 2009, by dojít nemělo. To, že může dojít ke zpomalení, je pravda, ale jak říkám – rezervy tvoříme, a pokud je v příštím roce ještě navýšíme, tak by mohly být dostatečné.
Pokud jde o peníze, které zdravotnictví spotřebovává – vidíte ještě nějaké úspory uvnitř systému, nebo je třeba začít hledat nové zdroje zvenčí?
Obojí. Je pravdou, že se postupně musí navyšovat celkové zdroje. Ve své poslední zprávě nám OECD doporučuje postupně zvedat příjmy systému i prostřednictvím plateb za státní pojištěnce. Tam ten prostor do budoucna je. Teď se budou platby navyšovat o 3,5 miliardy do roku 2020 a připravujeme zákon, který by měl nastavit automatickou valorizaci navázanou na ekonomické ukazatele. Bez toho jde vždycky spíše o handrkování mezi ministerstvem zdravotnictví a ministerstvem financí. Myslím, že by to mělo mít nějaký systém. Já ale současně prosazuji větší efektivitu a vidím prostor i tady. Pokud nastavíme lepší organizaci péče o pacienty, větší transparentnost nákupu přístrojů, materiálu i léků v nemocnicích, tak tam nějaké zdroje také jsou. Elektronizace zdravotnictví, kterou se teď snažíme tlačit, má také potenciál.
Takže výchozí teze Andreje Babiše, že největším problémem zdravotnictví je, že se v něm strašně krade, už neplatí?
To je složité říct. Já se zaměřuju na kontrolu nemocnic, zajímá mě, co se v nich děje. V minulosti to tak moc nebylo. Mluvím o nemocnicích přímo řízených ministerstvem, na ty krajské nebo soukromé velký vliv nemám. A vidím, že v nemocnicích je pořád spousta věcí, které nejsou v pořádku. Takže i tady prostor k úsporám existuje. Snažím se nemocnice kontrolovat, získat například informace o cenách, za které nakupují léky. Pokud máme nemocnice řídit, tak je musíme umět měřit a musíme vědět, co se v nich děje.
Cesta k efektivitě nemocnic tedy vede přes kontrolu a bič?
Má to i druhou rovinu. Dnes je systém péče nastaven tak, že pacient v něm spíše bloudí. Máme nejvyšší počet návštěv u lékaře v přepočtu na obyvatele v rámci OECD. Zjevně nefunguje úplně dobře například role praktického lékaře. Proto teď připravujeme reformu primární péče, aby pacient nemusel zbytečně navštěvovat specialistu jenom kvůli tomu, aby mu předepsal lék, který z administrativních důvodů nemůže předepsat praktický lékař. Chceme pacienta co nejvíce držet u praktického lékaře, aby nemusel, pokud to není nezbytně nutné, chodit ke specialistům a do nemocnic. Takže i tady vidím z druhé strany prostor pro větší efektivitu.
Zmínil jste doporučení OECD, ale vynechal jste to, na co nás organizace upozorňuje pravidelně – že má Česko nízký podíl soukromých výdajů ve zdravotnictví. Dá se při úvahách o dodatečných zdrojích pro zdravotnictví vyhnout myšlence zvýšení spoluúčasti?
Přemýšlet o něm určitě můžeme, ale je to otázka politické i společenské shody. Vy určitě víte, že v programovém prohlášení je psáno, že spoluúčast plošně navyšovat nebudeme. Na druhé straně ano, já bych osobně chtěl vyvolat debatu nejen v rámci vlády, ale i s dalšími stranami o financování zdravotnictví do budoucna. To není věc, která by nás tlačila příští nebo přespříští rok. Chtěl bych svolat kulatý stůl zástupců všech stran a bavit se o tom, co jsou schopni akceptovat. Jakákoli snaha ale v tomto směru nemá smysl, pokud nad ní nebude širší shoda.
Zpracováváte strategii, která má určit další fungování a roli zdravotních pojišťoven. Jak jste daleko?
Základní teze budou v řádu týdnů hotové. V legislativním plánu máme i nový zákon o zdravotních pojišťovnách. Chci, aby pojišťovny byly více odpovědné za péči o pacienty, zároveň aby mohly nabídnout něco navíc, aby si mohly více konkurovat. Aby zkrátka mělo smysl, že tu máme více zdravotních pojišťoven.
V programovém prohlášení máte napsáno, že zvážíte snížení počtu zdravotních pojišťoven. Z toho, co říkáte, ale plyne, že jste spíše příznivcem vyladění současného stavu.
Určitě.
Nicméně koaliční sociální demokraté patří spíše k zastáncům modelu s jednou státní zdravotní pojišťovnou.
Jedna pojišťovna není dobrá cesta. Když se podíváme na země, kde to tak funguje, tak vidíme, že ty systémy většinou nejsou úplně efektivní. Určitá pluralita je lepší cestou, ostatně dnes je přes 40 procent občanů pojištěných u zaměstnaneckých pojišťoven. A některé z nich fungují vysloveně dobře. Ale musíme dát větší smysl tomu, že tady máme pojišťoven víc. Přes dvacet let se nepodařilo najít optimální roli zdravotních pojišťoven a umožnit jim, aby nabídly klientům něco znatelného navíc.
Dnes si pojišťovny, s jistou nadsázkou, konkurují jen nabídkou slevových kuponů. V čem vidíte do budoucna hlavní nástroj konkurence? Jsou to individuální pojistné plány?
To je určitě jedna z cest – nějaká možnost dobrovolného kontraktu s pojišťovnou, podle nějž pojišťovna třeba zvýhodní pojištěnce za to, že se stará o své zdraví. Ale zatím jsme ve fázi úvah a určitě nám to bude trvat řekněme rok, než dáme dohromady legislativní návrh. Toto je jedna z věcí, které by mohly fungovat. Ale znovu zdůrazňuji, bylo by to na dobrovolné bázi.
Na podobné věci obvykle sociální demokraté reagují dost podrážděně. Dá se s nimi o tom mluvit?
My zatím vedeme interní debatu v rámci ministerstva a bavíme se se zdravotními pojišťovnami. Takže ještě uvidíme.
Jak si na konci tohoto procesu představujete roli zdravotní pojišťovny v systému?
Pojišťovna by měla mít větší odpovědnost za pacienta. Dnes pojišťovna, když budu ošklivý, funguje jako průtokový ohřívač. Peníze se vyberou na pojistném, přerozdělí se mezi pojišťovny a ty uhradí péči. Vztah ke klientovi není moc silný. Přitom pojišťovna by měla být maximálně vstřícná ke svým klientům, má se snažit navést je tam, kam je potřeba, k lékaři, ke kterému potřebujete. Dnes to tak bohužel nefunguje. Pojišťovny jsou poměrně zkostnatělé a to budeme muset změnit.
Mluvil jste o posilování role praktických lékařů. Znamená to, že mohou počítat s velkorysejším přísunem peněz?
Tak bych to úplně neřekl. Já se s praktickými lékaři bavím a říkám jim, ano, můžeme hovořit o nějakém navýšení, ale za práci. Není možné si představovat, že se budou navyšovat kapitační platby. Chceme posilovat výkonovou složku. Chceme motivovat praktiky, kteří mají co nejširší ordinační dobu, kteří skutečně pracují a starají se o pacienty. Ne ty, kteří mají ordinaci otevřenou pár hodin denně a berou kapitační platbu.
Posílení primární péče, vyjasnění role zdravotních pojišťoven... Nebavíme se tu málem o reformě zdravotnictví? A ano, vím, že je to v politice toxické slovní spojení.
Já bych řekl, že je to taková postupná změna. Reformu jako celek není reálné provést za jedno volební období. Ale že jsou některé oblasti, které by mohly fungovat lépe, to je pravda. Když mluvíme o praktických lékařích, tak ti byli dlouho spíše pasivním článkem systému, neměli ani zvlášť dobré renomé. Změnit myšlení pacientů bude nějaký čas trvat, ale pokud dáme praktikům větší kompetence, bude to možná atraktivnější profese i pro mladé lékaře, kteří v segmentu teď chybějí. Děláme prostě dnes nějaké kroky, které někam směřují. Ale reforma zdravotnictví, to je podle mě moc široký pojem.
V jaké fázi jsou jednání o platech v nemocnicích? Odbory mluví o protestech, ale úhradová vyhláška je hotová, takže pro vás už, předpokládám, zvyšování platů v příštím roce není téma.
Už nikoli. Akceptovali jsme dohody všech segmentů, celkový nárůst je přes dvacet miliard korun meziročně, peněz do systému půjde dost. I do nemocnic – tam je nárůst přes 13 miliard. Ano, odbory měly představu, že bude desetiprocentní plošný nárůst platů. Ale já opakovaně tvrdím, ano, zvyšujme platy, ale dělejme to diferencovaně, nikoli plošně. Podporujme nízkopříjmové skupiny, podporujme mladé lékaře. Deset procent plošně všem není řešení. Dnes je největší problém nedostatek personálu v nepřetržitém provozu, takže výrazně navyšujeme takzvané příplatky za směnnost. A také chci nechat prostor vedení nemocnic, která s odbory vyjednávají. Každá nemocnice má trochu jiné problémy. Někde mají málo sester, jinde málo lékařů. Já ty nemocnice objíždím, vím, že ty problémy nejsou všude stejné.
Co vypovídá o systému českého zdravotnictví fakt, že odbory mohou místo stávky vyhrožovat prostě tím, že zaměstnanci začnou dodržovat zákoník práce?
To je velmi složitá věc. Je potřeba se podívat do historie. Přesčasy byly ve zdravotnictví vždy. Když se bavím s některými staršími lékaři, bylo to zcela běžné. Pak byl přijat zákoník práce podle evropské regule, který stanovil limity přesčasové práce pro všechny bez ohledu na to, o koho jde. A je jasné, že ne všude to asi lze zvládat a dodržet. Ale jak říkám – každá nemocnice je jiná a někde ten limit dodržují, jinde s tím mají větší problém. Je to ale odpovědnost každého managementu. To nemůže řešit ministr zdravotnictví.
Není spíše než nedostatek lékařů problémem zdravotnictví přebytek nemocničních lůžek? Neuvažoval jste o nějaké optimalizaci?
To je role zdravotních pojišťoven. Ty mají udržovat síť zdravotnických zařízení tak, aby udržely zákonnou časovou a místní dostupnost péče. Vím, že dnes probíhají jednání mezi pojišťovnami a kraji o regionálním zdravotnictví. A vím, že některé kraje mají své plány změn. Ale to není něco, co by mělo řešit ministerstvo.
Lůžek postupně ubývá a k nějaké optimalizaci dochází. Spíš mě zajímá, jestli v tom jako ministr vidíte cestu k řešení personální situace ve zdravotnictví.
Tady je zase zajímavé podívat se do statistik OECD. V přepočtu na obyvatele nemáme málo lékařů. Jsme někde v průměru. Je to spíše otázka struktury sítě zdravotnických zařízení. Vidím přirozený vývoj, který určité typy specializované péče postupně koncentruje ve větších krajských nemocnicích. Na druhé straně máme menší nemocnice, které poskytují tu bazální péči. I ty mají v regionech své místo. Já to nikam popohánět nebudu. Nemyslím, že bylo šťastné, když tady v roce 2011 pan ministr Heger vyhlašoval, že se zruší deset tisíc lůžek. Restrukturalizace sítě musí mít smysl a opírat se o jasná data.
Na druhé straně je pravda, že po hlasitých protestech a poté, co ministerstvo od plánu ustoupilo, se ta lůžka během pár let skutečně potichu vytratila.
Je to asi nějaký přirozený vývoj způsobený koncentrací specializované péče do větších nemocnic.
Ředitel ostravské fakultní nemocnice Evžen Machytka po protestech přednostů klinik i místních politiků nakonec odstoupil. Vnímáte zpětně jeho jmenování jako svou personální chybu?
Neoznačil bych to za personální chybu. Ostatně prošel výběrovou komisí. Nemyslím, že by udělal něco zásadně špatně. Možná špatně komunikoval, možná jeho personální kroky byly ne vždy úplně promyšlené, jakkoli si myslím, že měly své opodstatnění. Způsobilo to určitou tenzi a složitou atmosféru. Prostě některé věci manažersky nezvládl, a proto se nakonec rozhodl odstoupit. Na druhé straně si myslím, že pan Machytka slušný člověk, který neudělal nic špatného.
Nebylo chybou už odvolání ředitele a exministra Svatopluka Němečka? Nebyl jste jen vykonavatelem pomsty Andreje Babiše za tvrdé boje, které s Němečkem sváděl?
Ne, tak to určitě nebylo. Pan Němeček byl v té nemocnici asi 13 let a některé věci tam nebyly úplně v pořádku. A to, že se mění ředitelé, je běžné. Je to pravomoc ministra. Já se při těchto rozhodnutích vždy opírám o nějaká fakta, kontroly, audity a tak dále. To, že v Ostravě přednostové, kteří zároveň byli vlastníky soukromých laboratoří, rozhodovali o tom, že se vzorky z jejich oddělení budou posílat do těchto laboratoří, jak ukázal externí audit, to podle mě není optimální. Myslím si, že bude dobře, pokud do té nemocnice přijde zase nějaký nový pohled. Uznávám, že s panem Machytkou to v tomto směru úplně nedopadlo tak, jak bych si představoval. To mě mrzí.
Rodák z Českých Budějovic vystudoval Právnickou fakultu na Univerzitě Karlově a tamtéž i mediální studia na Fakultě sociálních věd. Během studií dva roky předsedal Spolku českých právníků Všehrd. Po absolutoriu si jej vyhlédl Andrej Babiš. Vojtěch krátce působil jako právník v mediální skupině Mafra a v roce 2014 nastoupil k Babišovi na ministerstvo financí jako tajemník – v této funkci se začal intenzivně zabývat problematikou zdravotnictví. Na podzim roku 2017 byl zvolen poslancem, v prosinci byl jmenován ministrem v první vládě Andreje Babiše, následně v červnu 2018 i v té druhé. |