Ženám mohou v investování pomoci banky, říká Lucie Osvaldová z Raiffeisen investiční společnosti

Lucie Osvaldová je výkonnou ředitelkou Reiffeisen investiční skupiny

Lucie Osvaldová je výkonnou ředitelkou Reiffeisen investiční skupiny Zdroj: Jan Branc

Celý život se věnuje investování a cenným papírům. Výkonná ředitelka a členka představenstva Raiffeisen investiční společnosti Lucie Osvaldová vyzdvihuje dopad dobrých mezilidských vztahů na kariérní růst a význam ženských investorek pro ekonomickou prosperitu. Pro e15 otevřela téma ESG investování a rozvoje společnosti založeného na stávajících zaměstnancích. „Nestačí čekat, kdo se na určitou pozici přihlásí. Je nutné se rozhlížet kolem sebe,“ říká. V rámci konference Equal Pay Day vystoupí ve FINdependce zone na téma jak investovat v roce 2024. 

Newyorská finanční společnost BNY Mellon zveřejnila průzkum, podle kterého by celosvětově spravovaná aktiva mohla dosáhnout hodnoty 3,2 bilionu dolarů. A to za předpokladu, že by ženy investovaly stejnou měrou jako muži. Proč se ženy investic stále bojí, když by mohly značně přispět ekonomice?

Většina žen investování považuje za něco sofistikovaného. Za něco, čemu je nejprve nutné zcela porozumět a naučit se to. Navíc je tu samozřejmě ten stereotyp ohledně matematiky a práce s čísly, většina žen stále míří na humanitní obory. Takže investice jsou u nás stále opředeny aurou složitosti a čísel, svou roli určitě hraje i sebevědomí. 

Co je gender investment gap?

Gender investment gap představuje rozdíl v investicích mezi muži a ženami. Průzkumy totiž ukazují, že ženy neinvestují na trhu stejnou měrou jako muži. Důvodem přitom nejsou pouze stále existující rozdíly v odměnách obou pohlaví. Svou roli hraje také to, jak jsou ženy vnímány v rámci investiční komunity. O tom, jaký bude nejen pro ženy svět investic v roce 2024 promluví Lucie Osvaldová z Reiffeisen Investiční společnosti společně s  Andreou Ferancovou Bartoňovou z ESPIRA Investments a Terezou Zavadilovou z finančního webu Newstream.cz v rámci konference Equal Pay Day v pátek 12. dubna. 

Mezi nejoblíbenější investice patří u žen kryptoměny nebo bankovní produkty. Jakou strategii jako banka volíte, abyste přilákali více takových investorek? 

Myslím, že v případě bank není pohlaví rozhodující. Jde spíše o důvěru v danou instituci. Pokud investuji prostřednictvím banky, šetřím svůj čas a projevuji tím důvěru odborníkům, kteří tam pracují. Vnímám to tedy spíš jako cestu pro lidi, kteří v oblasti investic nejsou experty a ani se jimi nutně netouží stát. Současně jsou ale finančně gramotní a význam investování pro svou budoucnost si uvědomují. 

Je pravda, že denní náplň práce u žen může s tím, jak investují, souviset. Protože pokud jdu ze zaměstnání nakoupit, vyzvednout děti a doma mě čekají další povinnosti, pak nemám čas po večerech sledovat, kam a kolik investovat. Banka mi pak může pomoci šetřit čas. 

Jak zájem o investování ovlivňuje rozdíl ve mzdách, který v Česku letos dosahuje 18 procent? 

Určitě to je důležitý faktor. Na druhou stranu si myslím, že ženy byly v naší společnosti odjakživa vychovávané ke střídmosti a k tomu, aby vyšly s málem. Větší vliv podle mě bude mít to, kdo v dané domácnosti rozhoduje o penězích. Pokud se podívám na generaci mých rodičů, tak tam určitě finanční dělba práce probíhala jinak, než je tomu u mých mladých kolegyň. Ty mají svoje vlastní příjmy, svoje výdaje. A chtějí o nich rozhodovat. 

Je pro české investory tématem hodnocení ESG? 

Naše průzkumy ukazují, že je o ESG zájem ze strany mladší generace. Na ESG hodnocení se dívá třetina, někdy dokonce polovina z nich. A naopak většina investorů v kategorii 40+ si ESG faktorů u investic nevšímá. Statisticky většina těchto investic vycházela velice dobře, takže nejen že mohli být investoři spokojení s výsledky, ale ještě měli dobrý pocit, že investují eticky a udržitelně. V Česku jde tedy zatím o generační věc.

V čem má tedy ESG ambici měnit svět investování? 

Zpočátku se věřilo tomu, že zájem investorů povede k pootočení směřování investičního a firemního světa. Že si společnosti na základě zájmu zákazníků a investorů o to, jak naplňují cíle environmentální, sociální a governance odpovědnosti, budou na těchto věcech dávat více záležet. Některé firmy tímto směrem dávají hodně energie a každý investor si v těch oblastech dokáže najít svoji preferenci. Ale uvidíme, jak silné toto téma nadále bude. 

Jedním z témat proměn populace je její stárnutí. Jak se může na investičním trhu odrazit? Bude posilovat popularita nových investičních produktů, které se na stáří více zaměří? 

Raiffeisenbank začátkem roku spustila takzvaný dlouhodobý investiční produkt, který se na podporu finančního zajištění ve stáří zaměřuje. Klienti mohou investovat do fondů, akcií a do dalších instrumentů s daňovým zvýhodněním. Investování na důchod se do povědomí lidí pomalu dostává. A ačkoliv samozřejmě zajištění na stáří je a bude pro banky tématem, investice obecně nejsou něco, co se zákazníky řeší hned na první schůzce. Takovou věc si musíte rozmyslet a nechat uležet. Jsme první generace, která se ve větší míře bude muset o svůj finanční komfort ve stáří postarat sama, a teprve se to učíme. Takže je to určitě otázka finanční gramotnosti a společenské změny. 

Češi investují spíše tam, kde vidí krátkodobé výnosy. Průzkumy ale současně ukazují, že ženy investorky mají větší zájem o dlouhodobé investice. V čem se podle vás liší jejich očekávání? 

Každý od investování očekává něco jiného, to znám sama ze svého okolí. Pokud někdo hledá adrenalin, musí investovat svůj čas. Ženy, pokud již k investování přistoupí, obvykle sledují jiné cíle – například jim jde o zachování hodnoty vydělaných peněz nebo o budoucnost. Pokud nás zajímá vzrušení ze hry, investujeme tímto způsobem spíše nižší částky. 

Jak motivovat k investování více mladých? 

Musejí to odkoukat z domova nebo se s tím setkávat od malička i ve školách. Musíme je učit, že investice nebo spoření na důchod jsou zcela normální běžná věc. Že mohou začít s relativně nízkou částkou a efektem sněhové koule je později navyšovat. 

Bankovní sektor je jedním z mála těch, kde převažují ženy. Proč se to zatím neodrazilo na jejich počtu na vedoucích pozicích? 

Vstupují tam dva hlavní faktory. Bohužel prvním je sebevědomí. Ženy si stále často kladou otázku: Jsem na tu pozici dostatečně dobrá? A pak je tu faktor času. Zda ho budu mít dostatek a zda dokážu vyvážit pracovní a osobní život. Být ve vedení jakékoliv společnosti vyžaduje velkou časovou investici. Ve svém okolí vidím, že pokud jsou ženy na vyšších pracovních pozicích a posouvají se dál, tak je to částečně díky tomu, že k tomu dostaly příležitost. Že je někdo podpořil. Že na to nejsou samy. 

Jak může kariérní postup podpořit současný zaměstnavatel? 

Tak, že nebude jen čekat, kdo se na určitou pozici přihlásí. Ale že se nejdříve rozhlédne kolem sebe a aktivně osloví své nástupce. 

Vstupuje do případné obavy z kariérního postupu rodičovství? A nemluvíme nutně jen o ženách, které chtějí na mateřskou. Týká se to i mužů, kteří by třeba rádi s dětmi doma strávili nějaký čas, firemní politika jim to ale neumožňuje. 

Je důležité, aby rodiče zůstávali ve spojení s firmou a dalšími kolegy. Nezdá se to, ale rodičovská dovolená je velmi dlouhá doba, během které jsou rodiče mimo spojení se svou prací a běžným životem. V naší domácnosti zůstal na rodičovské můj partner, a když se chtěl vrátit do práce, narážel na dva hlavní problémy. Zaprvé stále chyběly flexibilní nebo zkrácené úvazky, a za druhé pokud již nějaké takové existovaly, pak šlo spíše o asistentské nebo juniorní pozice. A tam můžete narazit na stereotyp, že „starší“ muži se na takové pozice nehodí. Dnes je situace o něco lepší, nabídka zkrácených úvazků nebo možností práce z domova se rozšiřuje, ale říct si o takový typ úvazku může být pro muže paradoxně mnohem těžší než pro ženu. 

Jaký dopad má výstup z každodenního pracovního režimu na kariéru jako celek? Taková situace obvykle nastává v době odchodu na mateřskou nebo rodičovskou dovolenou.  

Pokud opět uvedu osobní zkušenost, tak jsme na začátku s mým partnerem měli stejnou výchozí pozici. Díky jeho podpoře a tomu, že já z práce nevypadla na tak dlouhou dobu, jsem mohla postupnými krůčky kariérně růst. On neměl možnost vrátit se do stejného bodu, ze kterého tehdy odcházel, protože nechtěl pracovat na plný úvazek, a tak vlastně začínal druhou kariéru. A my jako společnost, pokud chceme na toto téma hledat řešení, musíme iniciativně nabízet flexibilitu oběma rodičům.