Tři roky a deset měsíců odnětí svobody dostal Jiří Diviš ve Švýcarsku kvůli privatizaci Mostecké uhelné společnosti. V devadesátých letech sehrál klíčovou roli při ovládnutí podniku. Kromě Švýcarska nyní s bývalými partnery stojí před soudem v České republice. Někdejší uhlobaroni věří, že prokážou svou nevinu. Pro E15 Premium dal nyní Jiří Diviš svůj první velký rozhovor. Rozhodl se promluvit o své verzi událostí. Popsal, jak kauza MUS pomohla rozpoutat válku s miliardářem Radovanem Vítkem.
Proč byl případ Mostecké uhelné otevřen nejdříve ve Švýcarsku a až se zpožděním v České republice?
Neustále slyšíme, jak Švýcaři dokázali to, co se v minulosti nepodařilo českým soudům. To je totální nesmysl. Je naivní si myslet, že Švýcary zajímá nějaká Česká republika a prodej státního majetku. Nechápu, že tomu někdo vůbec věří. Švýcaři mají jasný osobní zájem, proč nás odsoudit. Jde samozřejmě o peníze. Konkrétně o 700 milionů švýcarských franků, tedy více než 16 miliard korun, které nám zmrazili na účtech a které propadnou Švýcarsku.
Byl to velký a rychlý proces. Naše argumenty neuznali, žádosti o předvolání svědků zamítli. Všichni jsme jen koukali, co se s námi událo. Ani naši advokáti tomu nedokázali uvěřit.
Měly na vaše obvinění ve Švýcarsku vliv ještě nějaké jiné faktory kromě stovek milionů švýcarských franků na účtech?
Byla to souhra různých okolností. Švýcarská federální prokuratura tehdy existovala teprve několik let. Vznikla pod tlakem, který na Švýcary vyvíjelo okolí, hlavně Američané, kvůli špinavým penězům. Do té doby tato instituce neprokázala žádné ohromné výsledky. Potřebovali proto nějakou kauzu. A toto se jim docela hodilo. Navíc někdy kolem roku 2007 zjistili, že tam máme na účtech těch 700 milionů franků. Tím to pro ně začalo být zajímavé.
Váš trest ve Švýcarsku dosud není pravomocný. Je ve hře, že by vás odvolací soud viny úplně zprostil?
Odvolací soud uznal částečně naše odvolání a přezkoumává argumenty, které prvoinstanční soud použil při stanovování výše trestu. Takže jde jen o výši trestu, zproštění obvinění není vůbec ve hře.
Liší se nějak skutková podstata české a švýcarské obžaloby?
Příliš ne. V Česku si žalobci vymysleli trochu sofistikovanější verzi případu, ale je to také zvláštní.
V Česku to na trestněprávní otevření vaší kauzy dlouho nevypadalo. Obžaloba padla až v roce 2017. Co se změnilo?
Myslím, že je to víceméně výsledek tlaku, který v krátké době vyvinuli Švýcaři. Potřebovali, aby se věcí zabývaly i orgány v zemi, kde se to stalo. V České republice byl do té doby náš případ třikrát otevřen a třikrát odložen. Nenašly se žádné důkazy o existenci nějakého trestného činu. Švýcaři sem ale přišli s tím, že u nich leží našich 700 milionů franků, o které je možné se rozdělit, ale je potřeba, aby byla kauza otevřena také v Česku. Tehdejší ministr financí Miroslav Kalousek ale jasně řekl, že stát žádnou škodu neeviduje. Tlak ze strany Švýcarska ale stále sílil. Až se na olomouckém Vrchním státním zastupitelství našla skupina lidí, která se toho chopila, věc otevřela a přišla s obviněním.
Hrála v tom nějakou roli změna politického prostředí?
Většinu času žiju v cizině, takže nejsem úplně obeznámen se všemi detaily. Ale dokážu si představit, že je to velice dobře možné. Jak si jinak vysvětlit, že ministr financí řekne, že žádná škoda není a po něm přijdou jiní politici, kteří to otevřou a udělají z toho politickou kauzu a tvrdí, že Česko je poškozenou stranou.
Máte v záloze nějaká fakta či důkazy, které by vám mohly v českém procesu pomoci?
V české části procesu se nová fakta a důkazy naprosto popírající žalobu objevují neustále. Objevily se například dokumenty pocházející od lidí pracujících pro vládu, z nichž jednoznačně vyplývá, na kolik si tenkrát stát cenil Mosteckou uhelnou. A bylo to v naprostém souladu s cenou, kterou jsme za státní podíl zaplatili. Proto je pro mě neuvěřitelné, že může státní zástupce přijít a požadovat náhradu škody tři, pět a více miliard korun, kterou údajně stát v té době utrpěl. Jsme ve fázi, kdy provedené důkazy nejen nepotvrzují podvod na stát, ale dokonce ho vyvracejí.
Jaká byla vaše role v případu Mostecké uhelné společnosti?
Do roku 2002 jsem fungoval v roli poradce. Byl jsem profesionální poradce a ředitel švýcarské společnosti Investenergy, který jednal na základě instrukcí akcionářů. Musel jsem hlídat, aby byl zachován celkový legální rámec, aby nebyly porušeny žádné předpisy. V té době jsem měl podobných mandátů více, Mostecká uhelná byla jen jedním z nich.
Kdo byli akcionáři Investenergy?
Teprve na konci roku 1998 byla akcionářem společnost z ostrova Man, jejímiž vlastníky byli lidé, kteří jsou účastníky soudního procesu v kauze MUS. Společnost Investenergy byla primárně založena pro manažery MUS, takže pana Antonína (nyní Antonia – pozn. aut.) Koláčka, Luboše Měkotu a Oldřicha Klimeckého.
Investenergy byla firmou, která nakupovala akcie MUS, a to nakonec včetně státního podílu. Tehdejší vláda Miloše Zemana vlastníky Investenergy znala?
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
