S fotografkou Míšou sedíme v kavárně v Dolních Břežanech a u kávy čekáme, až za námi z nedaleké Zvole přijede spisovatel, fotograf a novinář Ondřej Neff. Coby s předním představitelem české science fiction jsme si s ním domluvili rozhovor na téma nesmrtelnost. Právě nesmrtelnost je totiž hlavním tématem aktuálního vydání Magazínu E15. Než autor přijede ve svém modrém subaru, usedne k nám ke stolu a objedná si čaj, přiznávám kolegyni, že mám z rozhovoru trošku obavy. Kam nás debata zavede? Nebude se odehrávat jen ve světě fantazie? Brzy však pochopíme, že autor dnes již kultovní Tmy a mnoha dalších knih sice často píše o věcech hypotetických, ale základy jeho myšlenek se opírají o pevnou realitu. A velmi prozaicky se dívá i na takové téma, jako je nesmrtelnost a prodlužování života.
Tématu dlouhého života jste se nyní věnoval ve své nové knize Ultimus, která vyšla v říjnu. Jak vnímáte téma smrti v literatuře?
Nesmrtelnost je literární téma od počátku písemnictví. Není možné na ně nenarazit. U nás je asi nejvýznamnějším dílem zabývajícím se tímto tématem Věc Makropulos od Karla Čapka. Hrdinkou je dlouhověká dáma Emílie Marty. Je zhnusená životem, takzvaně unavená. Podobné literární pojetí se u tématu nesmrtelnosti objevuje často. Autoři předpokládají, že by nesmrtelnost vlastně byla prokletí, a ne dar.
Můj hrdina cyklu Ultimus je vnímaný jako dlouhověký, ve svých 200 letech je stále v plné svěžesti. Ale to spíš konstatuji, že to tak prostě je. Myslím, že pokud bychom skutečně žili takto dlouho a byli při plné síle, nikdo z nás by s tím neměl problém.
Narazil jste na dílo, kde byla nesmrtelnost brána pozitivně?
Z české literatury osobně vím o jediném románu, který to má úplně naopak, Případ doktora Karpety od Jaroslava Bočka. Ten předpokládá, že nesmrtelný člověk je empatický, lidumilný, pomáhá lidem. Hlavní postava románu je lékař. A nemá naprosto žádnou skepsi vůči životu ani negativní vztah k němu. Naopak, život ho pořád baví. Problém takového člověka ale začne být v tom, že najednou začne vadit. Lidem začne být divné, že ho znají třicet, padesát let pořád stejného.
Toto pojetí nesmrtelnosti se mi líbí, ten prvek empatie a pochopení. Naštěstí, nebo spíš naneštěstí toto opravdu není naše starost, protože nám nesmrtelnost nehrozí.
Chcete si přečíst celý článek z posledního magazínu? |
Nesmrtelnost je nedosažitelná. Jak se k ní ale může člověk přiblížit?
Záleží, z jakého úhlu na věc nahlížíme. Četl jsem populární elaboráty na toto téma, podle kterých je potenciál lidského organismu 150 až 200 let. Což by v podstatě znamenalo, že si určitými chybami podkopáváme zdraví a zbytečně umíráme dřív. Já na to názor nemám, lékař nejsem. Ta věc mě ale samozřejmě zajímá z toho důvodu, že jsem se dožil věku, kdy je spousta mých kamarádů už dávno pod drnem, zatímco já tu jsem už poměrně dlouhou dobu. Beru to samozřejmě jako velké štěstí a rád bych se dožil co nejvyššího věku. I proto přemýšlím například o Emílii Marty z Čapkovy Věci Makropulos a pochybuju o tom, že by člověka někdy dlouhověkost omrzela.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
