Je stále zřejmě nejpopulárnější figurou českého MMA. V duelech smíšených bojových umění nejčastěji dominuje díky svým wrestlerským kvalitám. Soupeř, kterého na zemi přiškrtí, je zpravidla nucen se vzdát. Karlíto, jak kamarádi Karlose „Terminátora“ Vémolu často oslovují, se stejně sebevědomě jako v zápasnické kleci prezentuje i v civilním životě. Třeba teď si chce ke svým domácím žralokům a lvům pořídit slona.
Jste špičkový sportovec, zároveň ale i marketingová značka. Je něco z toho důležitější? Nebo jedno bez druhého už dnes nejde?
Vždy jsem chtěl, aby náš sport byl vidět. Musel jsem se proto snažit ho zviditelňovat. Nejdřív jsem to dělal sám – snažil jsem se dostat k Šípovi, ke Krausovi, aby si nás širší veřejnost všimla. Dnes už to dělají i ostatní kluci, Mach Muradov, Jirka Procházka. Kluci ale ze začátku nechápali, že nejde jen o to, co děláš v ringu, ale o to, co děláš kolem, jak ten sport lidem ukazuješ, jaký jsi. Vždy jsem si bral za příklad Muhammada Aliho, u něho bylo vždy důležité, co dělá mimo ring.
Podle toho, jaký je o vás zájem, byste mohl snadno skončit na každé narozeninové oslavě nebo na reklamních poutačích kohokoli. Máte nějaký filtr? Třeba nějakou cenu, pod kterou nejdete?
Cenu mám, ale důležitější než cena jsou pravidla. Nemůžu prodávat všechno. Neskáču ze sponzora na sponzora třeba jen kvůli lepší nabídce, abych nevypadal jako reklamní opička, abych na sobě neměl jednou logo Jičínských párků a podruhé Moravských párků. Chci dlouhodobé partnery. Krátkodobě tedy nedělám skoro nic.
Lidi chodí a říkají, vyfoť se u našeho banneru, dáme ti za to sto tisíc. To neudělám. Je toho ale ještě víc, o čem musí člověk přemýšlet. Často mě zvou na různé akce, oslavy, firemní večírky. Tak se to snažím aspoň spojit s motivačním seminářem. To mě baví. Ale ani v tomto nemůžu brát všechno, to bych se z toho zbláznil.
Když mluvíte o snaze mít dlouhodobé partnery, kdo to dnes je?
Určitě noční klub Goldfingers, Forbes Casino, Trenýrkárna, Mototechna, FightLive a další. Těch partnerů je celkem zhruba patnáct. Ale přicházejí i nové zajímavé směry. Začali jsme teď dělat třeba jeden NFT projekt v návaznosti na fightery, od čehož si hodně slibuju. Je to zas něco jiného, moderního.
Mnoha lidem může vaše prezentace připadat teatrální, velikášská, bulvární. Myslíte, že to vaší značce spíš prospívá, nebo někdy i škodí?
Žiju život, jaký mám rád a jaký mě baví. A že jsem jiný, to mě jen těší. Mám spoustu vzorů a inspirací a jedním z nich je Arnold Schwarzenegger. A ten vždycky říkal: Hodně by mě mrzelo, kdybych byl stejný jako ostatní.
Mám rád velké věci, extrémní, extravagantní. Ale když tvrdě makáte, bavte se, čím chcete, ne? Někdo má rád holky, jiný vdolky, někdo party, někdo knihovnu. Žijeme v moderní době, kdy si každý dělá, co ho baví a co chce. Takže když mám rád lvy, proč bych nemohl mít lva? Že to někomu přijde moc? Já na to říkám, že dotyčný je staromódní.
Kde se vzala tato vaše vášeň a láska k exotickým zvířatům?
Je to jeden z dětských snů. Mám rád třeba rychlá auta, odmala, tak mám ta, která jsem si vysnil jako dítě. Všechna, o kterých jsem v mládí snil, chopper, hummera, mustanga, jsem si pořídil. Zvířata jsem mít nemohl, protože jsme žili ve městě. A protože jsem je nemohl mít, tak teď jdu do extrému a pořídím si každé zvíře, které si umanu. Moje děti vyrůstají kolem zvířat a já jsem za to rád.
Je o vás známo, že jako další přírůstek do své zoo si chcete pořídit slona. Proč?
Nikdy nesmíte mít malé cíle, jinak zamrznete a nebudete chtít šlapat. Jako malý kluk jsem chtěl rybičky, pak větší akvárko. Nejvíc jsem si splnil, že mám teď velké ryby, žraloky. Mám dva lvy a tak dále. A co je ještě víc než lev? Proč pracovat dál, proč makat dál? Já všechno mám, mám splněno. Ale jsem ještě mladý, chci žít dál. Tak teď slon. Vzal jsem si to do hlavy. Proč? Musím koupit větší pozemek, větší barák. Budou z toho mít radost všichni: já, moje partnerka, děti, ostatně i všechna zvířata, že mají víc prostoru. A já si pak budu moct říct: chtěl jsem slona, mám slona. A zase si budu muset vymyslet nějakou jinou blbost, abych musel vstát a něco dělat. Makat.
Není to spíš marnotratnost?
Co vydělám, utratím. Abych se posouval. Pak třeba člověk málem nemá na hypotéku, na elektriku, na krmení pro lva. A tak musím jít a zase něco vydělat. Musím někoho zmlátit, abych vydělal a toho lva nebo brzo slona uživil.
Abych mohl žít svůj život. Utrácení peněz není rozežranost, jen motivace k tomu makat dál.
Kolik jste jako profesionální bojovník dostal za svůj první zápas?
Já se rval za 500 liber. Přišel za mnou promotér a říká mi: Tvůj soupeř se zranil. Aha, tedy nenastoupím. On ale říká: Soupeř našeho šampiona se taky zranil. Kdybych ti dal 500 liber navíc, šel bys s naším šampionem? Na svůj první zápas? Všichni mi říkali, že jsem se zbláznil. Ale já byl mladý drzý kluk, a tak jsem šel. Jak to dopadlo? Zmlátil jsem toho borce za 42 vteřin.
A kolik jste dostal za poslední fight?
Řádově stojím miliony.
To asi dobře ukazuje, kam se celý fenomén MMA posunul.
Určitě. Posun je i ve světě, posun je také v Česku. Klukům tady jsem částečně umetl cestu. Zvedám ceny. Když to tu začínalo, Jirka Denisa Procházka šel titulový zápas za 25 tisíc korun. Já chtěl 250 tisíc, jinak nic. Všichni si klepali na čelo, když to pak ale začalo vyprodávat haly a přišli první sponzoři, nebyl to problém.
Udělal jsem zápas za 250 tisíc a hned jsme se bavili o dalším. A já na to: Jasně, ale za půl milionu. Ty ses zbláznil! Už 250 je moc. Za týden mi volají: Máme sponzora, on by to dal. A najednou se to celé z desetitisíců změnilo na statisíce. Proč? Protože jsem se uměl prodat. A zase nejde jen o to, co jsem dělal v ringu, ale jak jsem všude tu věc prezentoval, všechny přesvědčoval, že je to královský sport.
Organizací pořádajících turnaje MMA v Česku bylo víc, teď je jedna dominantní – Oktagon. Proč se prosadil právě on?
Je to díky klukům ve vedení, díky tomu, že Ondra Novotný a spol. umějí vytvářet příběhy zápasníků a lidi pak mají rádi ten cirkus kolem, trošku ten bizár, ty nevšední věci, o kterých jsme mluvili.
Jaká je v celém příběhu role podnikatele a lobbisty Iva Rittiga, kterého v minulosti vyšetřovali v souvislosti s řadou kriminálních kauz? Pomohl i on rozvoji celého projektu?
Ivo je můj kamarád. Je to člověk, který je u tohoto sportu desítky let, dřív sem přivezl na akce van Damma a další zahraniční hvězdy, spoustu našich fighterů vyvezl na akce do Ameriky i jinam. Sport podporuje, fandí mu, rozumí mu. Ale dělá to z pozadí. Nepomáhá cíleně Oktagonu, ale obecně zápasnickému prostředí. Spousta lidí stejně jako já za ním chodí pro rady.
Oktagon letos učinil ambiciózní krok, uspořádal první velký turnaj v Německu a v zahraničních akcích chce pokračovat. Jak hodnotíte první galavečer?
Poprvé v Německu, neznámý trh a napoprvé vyprodáno? Obrovský zájem o to, aby tam šli znovu? To je jasný úspěch. Já na té akci také zápasil. Atmosféra byla ještě taková dost surová jako u nás před pár lety na začátku. Podíváte se do hlediště a je to jako pohled na tribunu plnou fotbalových hooligans, vstup je tam od 18 let, zatím to není společenská událost. Byla trochu napjatá atmosféra, hlídalo tam taky pro sichr asi tisíc policistů. Ale věřím, že si to sedne a překlopí se to směrem k té společenštější události.
Oktagon přemýšlí i o pořádání turnajů v Británii. Vy máte s britskou bojovou scénou kontakty, dříve jste tam působil i trénoval. Jak vlastně vypadá tamější fighterská komunita?
V Anglii stejně jako v Německu se zatím nikomu z promotérů nedaří prosadit, byť je tam plno organizací. Anglie bude pro Oktagon nesmírně složitá. Klíč k úspěchu je v tom, s kým podepíšete smlouvu a jak moc budou dané hvězdy táhnout. Trh tam je, ale potřebujete najít ten správný tahák.
V červenci vás čeká na akci Oktagonu na Štvanici třetí zápas v krátké době. Co ještě dalšího je letos před vámi?
Oktagon se vrátí do Německa a chtěl bych zápasit i tam. Chtěl bych, aby si mě víc všimli němečtí fanoušci. Chci Němcům dokázat, že v Oktagonu je jen jeden král a jeden Terminátor. No a na konci roku si budu chtít v O2 Areně dojít pro titul ve střední váze. Budou tam dva frajeři, které už jsem porazil, takže si ho chci vzít zpátky.
Je vám nyní 37 let. Do kolika se dá zápasit na té nejvyšší úrovni a jak dlouho myslíte, že toho budete schopen?
Na to vám žádný sportovec neodpoví. Kdybyste se ptali Jardy Jágra v sedmatřiceti, asi by vám neřekl, že bude válet do padesáti. Co se našeho sportu týče, podívejte se, jak bojuje Teixeira ve 42 letech – je naprostá světová špička a extratřída a příklad pro lidi, jako jsem já. Doufám, že mám před sebou ještě plno krásných let. Zatím nemám plán B.
Krásných let plných třífázových tréninků, diet a tak dále.
Kdybych vám měl povídat, co všechno musím dělat, jak se o sebe musím starat, bude to rozhovor na hodiny. Trénuju od pondělí do soboty třífázově až čtyřfázově, každý den něco jiného, upravuju přípravu podle soupeře. Kondiční, technické, postojové, wrestlerské přípravy. Dieta podle toho, jakou mám kategorii váhy právě v daný čas. Počítání bílkovin…
Když se bavíme o budoucnosti vaší i celého sportu, třeba se ještě dočkáte i MMA na olympiádě.
K tomu mám takovou příhodu. V deseti jsem jezdil na snowboardu a říkal jsem tátovi: Tati, tenhle sport bude jednou na olympiádě. Smál se mi, pak mi musel dát za pravdu. Dnes se tomu, že by MMA bylo na olympiádě, nikdo nesměje. Není otázka jestli, ale kdy.
Co dál by pomohlo širšímu uznání MMA ve společnosti? Aby to byl sport, kterému se mohou věnovat i děti?
No jasně, taky proč ne. Pro děti můžete pravidla upravit, přizpůsobit adekvátně jejich věku. Formule 1 taky není pro malé děti, ale copak malé děti nejezdí? Jezdí v motokárách, nižších obsazích. Čím dřív začnete, tím lépe. Já začal ve dvaceti a už to bylo skoro pozdě.
Umíte si představit, že vaše děti budou stejně jako vy zápasit?
Možná budu ještě radši, když je bude bavit třeba fotbal nebo tenis a uspějí v nich. Tam je cesta jednodušší. Ale vlastně je to jedno. Vždyť já dokonce v mládí hrával závodně šipky. Ale zase náš sport je taky v mnoha směrech nádherný. Kombinuje sílu, fyzičku, inteligenci. Všechno musíte mít. Pokud to děti chytí, budu je v tom podporovat.
JEDNOU VĚTOU
1) Kdo je pro vás Ondřej Novotný?
Je to průkopník MMA, ale i parťák, u kterého podaná ruka platí.
2) Co je MMA? Sport, nebo šoubyznys?
Pro mě je to smysl života.
3) Co vám dělá radost?
Děti, a nejen moje, ale i ty, které mi fandí a můžu jim být vzorem, a taky zvířata.
Karlos Vémola (37)
Sedmatřicetiletý rodák z Olomouce je vůbec prvním Čechem, který kdy zápasil v UFC, nejprestižnější MMA organizaci světa. Byl držitelem několika titulů ve střední a polotěžké váze ve více zemích. V kariéře 32krát vyhrál, šestkrát prohrál. V roce 2016 ho v Anglii za daňové úniky odsoudili k jednomu roku odnětí svobody, po půlroce ho však propustili na svobodu. Po návratu do Česka vybudovala na jeho popularitě svou existenci nejsilnější tuzemská organizace MMA Oktagon. Vémola žije v Praze s partnerkou Lelou Ceterovou, má čtyři děti.
