Usměvavý chlapík se oblékne do černé kombinézy, na hlavu nasadí helmu a připne tryskové motory. Z bývalého obchodníka ropného gigantu BP se stane Iron Man, který ve speciálním obleku létá až 50 kilometrů za hodinu ve výšce desítek metrů. „Vždy mě to zajímalo. Dědeček učil piloty za války, druhý šéfoval podniku vyrábějícímu helikoptéry a otec byl letecký inženýr,“ vysvětluje až posedlost pohybem ve vzduchu Richard Browning, vynálezce a vizionář, jenž posouvá hranice technologií i lidských možností.
Myšlenka, že lidé budou létat, je stará jako lidstvo samo, o příběhu Ikara a Daidala se učí děti. Lidé vymysleli spoustu způsobů, jak létat. Proč chcete létat vy?
Létání bylo spojeno s mou rodinou, ale hlavní a největší inspirací byl můj otec. Měl svůj byznys, byl letecký inženýr, vynálezce. Zemřel ale předčasně a já jsem chtěl pokračovat v jeho práci. Už jako dítě jsem se motal v jeho dílně, kde vymýšlel všechny svoje projekty, rozebíral jsem věci, stroje a zase je dával dohromady. Občas mi z auta vyšla loď, vydávala děsivé zvuky, ale bylo to skvělé, byla to legrace. Je to dětská přirozenost, ztratit se ve světě představ, nápadů. A já se ztrácel rád.
Dnes je ale z vašeho světa představ a nápadů skvělý byznys, že?
Ano, v tom mám větší štěstí než otec. I proto jsem ovšem prvních šestnáct let své kariéry strávil prací pro korporát a vyděláváním peněz. Aby moje rodina nikdy nemusela prožít to co já, když otec zemřel. Asi každý by chtěl dělat to, co chtěl jako dítě, ne? Jen ta jedna část mozku vám bude pořád našeptávat: musíš udělat kariéru, zabezpečit rodinu, dělat věci, co jsou správné, koupit dům, platit hypotéku. Pracoval jsem opravdu tvrdě, abych tohle všechno splnil. Ale pak jsem se od toho osvobodil, vrátil se do dětství a dělám věci, co mě baví, co mají v sobě něco dětského, objevného. Šel jsem si plnit sny, možná spíš sny, ambice mého otce. To je asi důvod, proč tohle vlastně dělám.
Jak je to tedy s tím byznysem za vaším snem o létání?
Naše firma, kterou jsme vystavěli kolem obleku Gravity, funguje dva roky. Tržby měla loni zhruba 2,5 milionu dolarů (57,5 milionu korun – pozn. aut.) a umí vydělávat. Prodali jsme dva obleky – jeden si za půl milionu dolarů koupil japonský boháč, druhý je v New Yorku, další se prodávají na internetu (cena je v přepočtu 10 milionů korun – pozn. aut.). Kromě toho vyděláváme na eventech, na pořádání předváděcích akcí. Vím, vypadá to jako neobvyklá story a občas se bavím tím, jak si všichni myslí, že jen pálíme kapitál. Ale já jsem typ, co peníze zhodnocuje, nerad si půjčuji bez návratnosti.
Kolik jsou lidé ochotni zaplatit za to, že se podívají, jak létáte?
Obleky předvádíme na různých reklamních akcích nebo konferencích a organizátoři nám obvykle platí asi padesát tisíc dolarů (v přepočtu asi 1,2 milionu korun – pozn. aut.)
Docela pěkný byznys model. Podle některých odhadů ale až 95 procent byznys modelů do budoucna nepřežije. Proč ten váš ano?
Jako obchodník jsem poznal spoustu typů společností z různých koutů světa. Inspirovaly mě německé. Firmy, jejichž jméno jste třeba nikdy ani neslyšela, založené třeba v roce 1920, přežily dvě světové války, patří pořád stejným rodinám a nikdy u nich nepřišla ani marka nebo euro nazmar a svůj profit vždy investovaly zpátky. Když to porovnáte s modely americkými nebo britskými – tedy mít nápad, nabrat milion dolarů a ono se uvidí, zda to klapne, anebo to možná všechno spíš vybouchne… To pro mě bylo docela zneklidňující porovnání.
Podívejte se na video:
Takže jedete sám spíš v německém modelu?
Zastávám cestu víc pracovat než o tom mluvit. Radši ukážu, co jsme udělali, jak to funguje, jaké jsou výsledky, než abych hodiny vyprávěl o idejích, které se možná nikdy nestanou skutečností. Je jednoduché mluvit, ale těžší něco opravdu tvořit. I proto investuji zisky zpátky do firmy, chci investovat do série závodů, ale z vlastního. Nemusím se ptát nikoho na povolení, udělám to, bavím se tím. Kdybych musel řešit financování od bank nebo fondů, jinak shánět peníze, nedělal bych to.
Jako obchodník jste s nimi asi jednal často. Máte negativní zkušenosti, když o tom tak mluvíte?
Strávil jsem hodiny a hodiny jednáním s bankéři. Obchodoval jsem s ropnými produkty, měli jsme byznys v Libyi, Rusku, Mosambiku, bylo to zajímavé, dalo mi to skvělou představu o tom, jak dělat byznys, jednat s úřady, finančníky. Ale už bych to nechtěl vracet. V Americe, hlavně v Kalifornii, není problém nabrat peníze, ale dostanete s nimi taky balík akcionářů, kterým musíte reportovat, vysvětlovat, slibovat vize a budoucnost, což vás trošku brzdí.
My máme štěstí, že jsme s vlastním kapitálem mrštnější, můžeme konstantně vymýšlet, testovat, zkoušet nové věci. Když to vymyslíme, hned to uděláme, vyzkoušíme. Víme, co je možné. Kdybychom slibovali akcionářům nějaký byznys plán, museli bychom je prosit, zda nám umožní to nebo něco dalšího. Takto můžeme jít vlastní cestou.
Pokračování interview, které je součástí magazínu Osobnosti, mají v on-line verzi k dispozici předplatitelé E15 Premium:
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
