Herní tvůrce Daniel Vávra, autor hitů jako Mafia a Kingdom Come: Deliverance, se nenechá vláčet nejnovějšími trendy, ale sleduje vlastní cestu. „Aktuální je teď válka na Ukrajině. Dobře nemainstreamově udělaná hra na motivy tohoto konfliktu by byla fakt zajímavá. Od herního průmyslu ovšem dnes bohužel nečekám, že by to někdo uchopil adekvátním způsobem,“ dodává kreativní ředitel pražského studia Warhorse, které spoluzaložil a později za stovky milionů korun prodal.
Kdybych chtěl zaplatit vývoj solidní „velké“ videohry, kolik bych si musel připravit, aby nepůsobila ve srovnání s konkurencí nedůstojně?
Stovky milionů. Méně než 200 milionů už by byla úplná pitomost a i těch 200 je málo.
Vzrostlo to hodně za posledních řekněme pět let?
Nejdražší tituly stály už dlouho třeba sto milionů dolarů. Ta doba je tady už dávno, možná existuje takových projektů více než dřív. Narůstá to, zároveň stoupají prodeje čili to jde ruku v ruce. Strašně se zvyšuje komplexita všeho.
Když jsem byl malý, panáček byl desetipixelová figurka poskládaná z malých čtverečků a vše se animovalo ručně. Člověk musel nakreslit deset verzí desetičtverečkového panáčka, aby měl animaci, jak běží. Pak se začali panáčci modelovat a skládali se z 200 trojúhelníků. Dneska se skládá z 200 trojúhelníků jediný zub té postavy. A řeší se na něm průchodnost světla přes sklovinu, aby vše vypadalo přirozeně… Pak je potřeba mít v týmu specialistu na materiály typu kůže, zuby a vlasy… V tom je ten růst nákladů na vývoj. Místo dvaceti lidí jich potřebujete o řád víc.
Ptal jsem i v souvislosti s tvrzením šéfa Warhorse Studios Martina Frývaldského, podle kterého prodejní cena her vzroste a standardem bude 70 až 80 eur za kus. Nepůjde to vzhledem k současné inflaci nakonec ještě výš?
Predikovat dneska nějaké ceny je úplně zbytečné, protože vůbec netušíme, co bude. Nejsem si jist, jestli hry ještě zdraží. Možná uvidíme něco jako krok bokem. Microsoft v zásadě buduje Netflix na hry a intenzivně do něho investuje. Uživatel by pak neplatil skoro nic a měl by knihovnu her jako službu. Za dvě stovky měsíčně by získal přístup k nejlepším titulům, co vycházejí. Podle mě v takovém konkurenčním prostředí cena her růst nemůže. Proč by někdo dával dva tisíce korun za jednu hru, když si za dvě stovky může pořídit předplatné a mít jich dva tisíce?
Která hra, již jste za uplynulý rok hrál, byla nejlepší?
Za poslední půlrok jsem nejvíc hrál reedici Turricanu z Amigy čili asi tak třicet let starou arkádovou střílečku na Nintendu Switch. Koupil jsem si ji z nostalgie a pak mě překvapivě dlouho bavila. To je první věc, co mě napadla.
Jste velký herní nostalgik, nebo jste se k této upravené verzi staršího titulu uchýlil výjimečně?
Nevím, jestli už nejsem ve věku, kdy je člověk zhrzen z okolního dění a začnou mu chybět některé věci. Staré hry si neidealizuju, většina z nich měla spoustu nedostatků způsobených dobou vzniku a technickými možnostmi. Těžko je pak hrát bez zatínání zubů. Řada z nich ale měla něco, co dnešním titulům chybí – řádnou dávku experimentování a často také inovátorství. Minimálně u těch věcí, které si člověk pamatuje. A pamatuje si samozřejmě jen to dobré.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
