Ceny energií jsou v současné době problém nejen v Česku, ale v celé Evropě. „Přiznám, že se nám to nelíbí. Situace není dobrá a dobrý není ani střednědobý výhled,“ říká v rozhovoru Pavel Elis, předseda představenstva a generální ředitel Pražské energetiky (PRE).
Jednou z cest, jak krizi překonat, by podle něj mohlo být tzv. zastropování cen, druhou pak zavedení skutečně fungujícího systému šetření, ke kterému by byli zákazníci motivovaní úsporným tarifem.
Současným celospolečenským tématem číslo jedna jsou ceny energií. Na čem závisí ceny elektřiny a plynu, které dodáváte?
Ceny energií jsou v současné době problém. A přiznám, že se nám to nelíbí. Situace není dobrá a dobrý není ani střednědobý výhled.
Proč to celé nastalo?
Faktorů je víc, ale nabalovaly se na sebe. Začalo to pandemií koronaviru, přidala se válka na Ukrajině, přišlo výrazné zvýšení cen plynu a také inflace. A ještě nesmíme zapomenout na to, že vedle plynu velmi zdražilo i černé uhlí, ze kterého se například v Německu vyrábí elektrická energie. Dalším faktorem je úbytek disponibilní výrobní kapacity francouzských jaderných elektráren, které na trhu začínají chybět. A podle posledních analýz se zdá, že ceny v krátkodobém až střednědobém horizontu zůstanou na relativně vysoké úrovni.
Toto vše tedy ovlivňuje ceny pro koncové odběratele?
Pražská energetika nemá konvenční výrobu. Máme pouze výrobu v obnovitelných zdrojích, kde je cena stabilní. My veškerou výrobu energie pro naše zákazníky musíme nakupovat na velkoobchodním trhu, na kterém se ceny výrazně zvedly, což se odráží následně v cenách pro konečného zákazníka. Ceny na velkoobchodním trhu bohužel rostou tak rychle, že jsme v první polovině roku byli v oblasti prodeje ztrátoví. Marže v současnosti vznikají v oblasti výroby, a to tam, kde nerostou náklady na palivo, tedy při výrobě elektřiny z hnědého uhlí nebo v jaderných zdrojích.
Můžete ceny nějak ovlivnit? Třeba snížením marží?
Ta už byla záporná. Obecně lze hledat možnosti úspor v oblasti nákladů na prodej či u obsluhy zákazníků. Náklady lze snižovat například tím, že nebudeme posílat papírové faktury, že nastavíme více elektronické komunikace se zákazníky. Přinese to úspory, ale jen v jednotkách procent. Ale cena komodity vyrostla více než o 400 procent.
Jiná cesta by se nenašla?
Možná spekulovat, tedy to, co dělala Bohemia Energy. Že bychom si řekli, že ceny za půl roku klesnou a nenakupovali energii pro zákazníky nyní. Ale na příkladu Bohemia Energy je vidět, že firma musí zajišťovat komoditu. Nelze dlouhodobě spekulovat a prodávat něco, co jsem nenakoupil. To pak dopadne tak, že v případě nepříznivého vývoje trhu firma zkrachuje.
Bylo by tzv. zastropování cen řešením?
Krátkodobě to určitě smysl dává. Záleželo by, jakým způsobem by se to konkrétně provedlo, na jaké úrovni a na jak dlouho. A také, jak budou kompenzovány rozdíly mezi nákupní a prodejní cenou. Co s tím vším budeme dělat za rok, za dva, až se zastropováním budeme chtít skončit. Tím se otevírá velmi komplexní diskuse.
Kdo by měl limity zavést a jak, aby byly akceptovatelné?
To je spíš otázka na právníky. Ale jediný, kdo je může zavést, je stát, případně regulační orgány.
Lze je použít v zemích Evropské unie? Vždyť stejné problémy řeší nejen ve všech sousedních zemích, ne?
To ano, ale je tam spousta lokálních specifik a variant, jak to udělat. Problém je, že neexistuje celoevropské řešení. Obvykle se nějakým způsobem limitují velkoobchodní ceny na straně výroby. Například ve Francii EDF (Électricité de France, francouzská společnost zabývající se výrobou a distribucí elektřiny) část své produkce v jaderných elektrárnách prodává za ceny okolo 50 eur, protože to tak před mnoha lety schválili zákonem, aby obchodníci měli přímý přístup k výrobě v jaderných zdrojích. Obchodníci tak mají možnost část svého portfolia nakoupit za velmi nízké ceny a samozřejmě jsou povinni přenést tuto výhodu na konečné zákazníky.
Jak by to bylo v Česku?
Výrobci již mají významnou část budoucí produkce prodanou, takže by se těžko taková omezení zaváděla. Musel by se vytvořit mechanismus, jak cenové rozdíly kompenzovat, aby se nepoškodila společnost a její akcionáři.
Jaké existují způsoby, jak pomoci koncovým zákazníkům?
Možností je několik. Je správné pomáhat sociálně slabým zákazníkům systémem sociální podpory. Tento systém v současnosti sice existuje, ale žádost o sociální podporu je příliš komplikovaná a restriktivní. Takže se k podpoře dostane velmi malá skupina obyvatel. Často ji ani nečerpá, přestože by na ni měla nárok, protože si o ni ani neumí požádat. Druhou možností je diskutovat o plošných podporách nebo úlevách. Loni jsme měli před Vánoci dva měsíce elektřinu bez DPH, což možná bylo až příliš razantní, ale snížení sazby DPH se mi nezdá až tak nesmyslná věc. Zvlášť, pokud chci pomoci i střední střídě obyvatelstva, protože tady už nejde cílit na jednotlivce. Stát v současnosti na vysokých cenách vydělává navýšením příjmů z DPH, protože daň z přidané hodnoty ze základu daně 50 eur je čtyřikrát menší, než daň z přidané hodnoty při daňovém základu 200 eur. To znamená, že kdyby sazba DPH byla poloviční, stát by na tom stále vydělal. Dobrou úlevou pro konečné zákazníky je určitě také přenesení podpory obnovitelných zdrojů z účtů za elektřinu na státní rozpočet.
Chcete tím říct, že by stát měl díky svým ziskům přes DPH pomoci všem?
Nárůst cen je enormní a stát by měl alespoň krátkodobě pomoci mnohem většímu počtu občanů, než lze efektivně zvládnout prostřednictvím systému sociálních dávek.
Pochopil byste argument ekonomicky dostatečně silných, že oni tu situaci nezpůsobili a proč by měli „doplácet“ státu i těm slabším?
Sociální smír má svou hodnotu. Společnost musí žít v nějakém souladu a shodě. Je potřeba, aby nějaká míra solidarity mezi bohatšími a slabšími existovala. Jinak společnost nemůže dlouhodobě fungovat.
Jak se díváte na zavedení úsporného tarifu?
V minulých týdnech jsme o něm vedli intenzivní diskusi s ministerstvem průmyslu. Naším cílem bylo motivovat zákazníky a odběratele energií k úsporám. Zákazník bude motivovaný k tomu, aby se snažil svoji spotřebu omezit, protože odběr přes jistou hranici již bude drahý. Obecně to není špatná myšlenka.
Je to tedy cesta?
Ano, je důležité uvést takový systém do chodu. Myslím, že téma úspor energií v této situaci a době, kdy na ně vynakládáme enormní prostředky, je zcela správné.
Pavel Elis (56 let)
Předseda představenstva a generální ředitel Pražské energetiky, kde pracuje celou svou kariéru. V roce 1989 tam začínal jako technický specialista, následně byl vedoucím oddělení a odboru, později ředitelem obchodování a služeb. Vystudoval Fakultu elektrotechnickou ČVUT v Praze, absolvoval Prague International Business Scholl. Je ženatý, má tři děti. Mezi zájmy řadí aktivní pohyb, hraje vodní pólo, lyžuje, věnuje se turistice.
