Pár dní po oznámení rezignace ministryně školství Kateřiny Valachové jsme se zeptali několika osobností, které školství zasvětily celý svůj profesní život, jak by působení právě končící ministryně zhodnotili. Odpovědi Mikuláše Beka (rektora Masarykovy univerzity), Boba Kartouse (vedoucího komunikace think tanku EDUin), Václava Klause ml. (experta ODS na oblast školství), Ondřeje Šteffla (ředitele a zakladatele společnosti Scio) a Jiřího Kuhna (ředitele nymburského gymnázia) naleznete v tomto článku.
Bob Kartous – vedoucí komunikacevzdělávacího think tanku EDUin
Při hodnocení Kateřiny Valachové je třeba hodnotit odděleně politiku, kterou prosazovala, a její samotný přístup. Na rozdíl od některých jiných ministrů, jako byl Ondřej Liška nebo Petr Fiala, Kateřina Valachová neměla v podstatě žádnou vlastní ideu, natož koncepci. Vzdělávací politika a zejména legislativní změny, které ministerstvo pod jejím vedením provádělo, byly již ve stadiu více či méně pokročilého rozpracování. To se týká podpory společného vzdělávání, kariérního řádu, přijímacích zkoušek i reformy financování regionálního školství.
To neznamená, že by v jednotlivých součástech zděděné agendy nedocházelo následně ke změnám, jako se tomu stalo třeba v případě modelu kariérního řádu, nicméně tyto změny se odehrávaly spíše na základě tlaku konkrétních vlivových skupin, nikoliv na základě nějaké promyšlené strategie. Ministerstvo ostatně stále žádnou nemá, to se za Kateřiny Valachové nezměnilo.
Svěřené úkoly každopádně Kateřina Valachová prováděla svědomitě a bude za to chválena. Svědomitost ale vždy nezaručuje pozitivní výsledek. Když je zadání špatné, výsledek podle toho vypadá. A tak je schválena státní maturita z matematiky, aniž by bývalá ministryně vlastně úplně dobře věděla proč, totéž platí u jednotných přijímaček. Některé změny sice prošly legislativním procesem (kariérní řád, financování), ale jejich účinnost je odložena a další vláda tedy může leccos změnit.
Zvykli jsme si na ministerstvu školství na bizarní postavičky typu Dobeš či Chládek a ve srovnání s nimi samozřejmě Valachová ve všech ohledech obstojí. Přejme si ale, aby další ministr školství skutečně věděl, co dělá.
Václav Klaus ml. – expert ODS na oblast školství
Společně s paní Buzkovou měla největší vinu na úpadku českého školství vláda Kateřiny Valachové. Pak pod záminkou kriminální kauzy podá demisi a jde domů. A učitelé tam s inkluzí, kariérním řádem, pamlskovou vyhláškou, rozvratem hodnot, ideologiemi, zničeným systémem financování regionálního školství… budou muset žít. Tragédie.
Ondřej Šteffl – zakladatel a ředitel společnosti Scio
Dobrá řidička ve špatném autě, s chaotickým itinerářem a s navigátory, co koukají dozadu místo dopředu, se snažila jet co nejrychleji.
Řídit se při rozhodování na prvním místě volebním programem ČSSD, který dělal kdoví kdo a kdoví proč, a ignorovat odborné studie s cílem hlavně schvalovat zákony, to je spíše cesta do pekel. Bez ohledu na dobré úmysly. Schválených zákonů je hodně, ale z hlediska rodičů, dětí a vzdělávání v Česku se rozhodně nic nezlepšilo; pro mnohé, a to zejména typické voliče ČSSD, se přístup ke vzdělávání zhoršil.
Jiří Kuhn – ředitel Gymnázia Bohumila Hrabala v Nymburce a bývalý předseda Asociace ředitelů gymnázií ČR
Hodnotit působení paní Valachové v čele MŠMT těsně poté, co oznámila, že k 31. 5. z čela resortu odstoupí, není jednoduché. Ne proto, že bych neměl na její kroky jasný a poměrně jednoznačný názor, ale hlavně proto, že „kopat do mrtvoly“ je mi proti srsti. Nicméně paní Valachová rozhodně neřekla své poslední slovo a obávám se, že ji budeme moct znovu zanedlouho v některé významné pozici najít.
Po neslavném odchodu ministra Chládka jsem si nedovedl představit, že by mohlo školství potkat ještě něco horšího. To, co následovalo po nástupu paní Valachové, jsem nečekal ani ve snu. Přeci jen na totální negaci práce předchůdců jsme byli zvyklí vždy, když ministra z jedné strany střídal ministr z druhé strany. Pravo-levé kotrmelce s negativním dopadem na školy, učitele i žáky jsme se naučili vybalancovávat a díky tomu, že šlo o očekávané otřesy, byli jsme na ně připraveni. Ničivé tsunami Valachové jsme však nečekali a i přes postupně konsolidovanou obranu jsme namísto zprvu očekávané konstruktivní spolupráce ve většině následujících střetů podlehli. Nebyli jsme připraveni na manipulativní techniky, překrucování skutečností, neplnění dohod, účelovou argumentaci, monolog prezentovaný jako diskusi ani na diktát vydávaný za dohodu či „alternativní pravdu“ a to vše skryté za milým úsměvem, promyšleně nataženou vstřícnou rukou a brilantním PR.
V březnu jsem na konferenci AŘG v Karlových Varech prezentoval výsledky plošné ankety, v níž se kolegové vyjadřovali k počinům MŠMT pod vedením paní Valachové. Vyjadřovali jsme se k inkluzi, kariérnímu systému, pamlskové vyhlášce, financování regionálního školství, změnám v přijímacích zkouškách, řešení maturitní zkoušky, platům a odměňování či tzv. šablonám pro SŠ. Hodnocení bylo tristní. Ještě smutnější bylo, že na otázku, za co je možné ministryni pochválit, byla jediná odpověď s vyšší četností – skvělé PR směrem k veřejnosti.
Mikuláš Bek – rektor Masarykovy university
Bylo krátké. Oblast vysokého školství měla pro její politickou agendu podružný význam, kromě dotažení schvalování novely zákona o vysokých školách, připravené předchůdci, bych kladně zmínil personální obsazení Rady Národního akreditačního úřadu. Přes názorové rozdíly jsem oceňoval korektnost jejího jednání a pracovní nasazení. Za jejího úřadování ovšem pokračovala dlouhodobá stagnace rozpočtu vysokých škol, navzdory ekonomickému růstu.
