Evropa hledá průzkumníky kosmu, říká šéf vzdělávací kanceláře Evropské vesmírné agentury | E15.cz

Evropa hledá průzkumníky kosmu, říká šéf vzdělávací kanceláře Evropské vesmírné agentury

Patrik Novotný

„Vesmír je teď nesmírně populární a spoustu lidí zajímá. Už od starověku, možná dokonce od pravěku lidé vzhlíželi ke hvězdám a brali je jako něco hodně zajímavého, něco inspirujícího,“ říká Lukáš Holman, šéf vzdělávací kanceláře Evropské vesmírné agentury. Měl jsem stejný pocit, a proto jsem se za panem Holmanem vydal, protože on je pro diskuzi o evropské vědě a naší integraci do ní ten nejpovolanější.

Mohl byste na úvod popsat, čím se ESERO zabývá?

ESERO – Vzdělávací kancelář Evropské vesmírné agentury pro Českou republiku – se zabývá vzděláváním učitelů a popularizací přírodních a technických věd. ESA (Evropská kosmická agentura, pozn. red.), a nejenom ona, si totiž uvědomila, že na trhu práce chybí velké množství vzdělaných lidí nejen pro práci astronautů, ale také raketových inženýrů a vědců, kteří by stavěli sondy pro lety do vesmíru. Našim cílem je tedy vzdělávat učitele, kteří by měli dále inspirovat žáky, aby zaměřili svou kariéru na přírodní vědy, na vesmír.

Nicméně může se zdát, že si to uvědomila trošku pozdě – běžný občan bude znát spíše NASA než ESA. V čem se jejich aktivity liší? Povede se ESA vstoupit hlouběji do povědomí laiků?

Teď jsme to řešili nedávno. ESA je třikrát menší než NASA, má také třikrát menší rozpočet. A jestli ESA zaspala? Tak zaspala. Ale zaspala v podstatě úplně celá Evropa. Na druhou stranu ESA dělá některé velmi zajímavé projekty, které NASA nikdy nedělala – například přistání na kometě a odebrání vzorků nebo permanentní umělé zatmění Slunce, které bude dělat sonda PROBA-3. Samozřejmě NASA je známější, protože měla raketoplán a jejich astronaut jako první stanul na Měsíci. Ale třeba Mezinárodní vesmírnou stanici provozují spolu, samozřejmě i s Ruskem a dalšími státy. ESA se hodně podílí na věcech, které dělá NASA, ale jenom NASA pak slízává onu pomyslnou smetanu.

Mladí lidé veřejná témata vytěsňují, protože nechápou jejich význam, říká předsedkyně spolku Stužák

NASA v posledních letech trpí nutností měnit výzkumné programy dle rozpočtového určení přímo od prezidenta, resp. vlády, protože spadá pod federální administrativu. Jak se ESA vyrovnává s politizací vědy, ke které v poslední době dochází?

V případě ESA je to tak, že každé tři roky se koná ministerský koncil, kde jednotlivé členské státy ESA rozhodují o výši rozpočtu celé agentury. Na základě tohoto rozpočtu potom ředitel ESA rozděluje peníze jednotlivým sekcím. Takže politizace není až taková jako v Americe. Tam když si prezident Trump řekne, že přistane na Marsu, tak přesune všechny peníze na projekt kolonizace Marsu. Tady pouze ministři říkají, kolik dají ESA jako takové, a ta už sama, byť na základě nějakého doporučení, rozděluje peníze.

Zmínil jsem projekty ESA, jaké projekty ale aktuálně běží vám jakožto českému ESERO?

Momentálně budeme startovat velkou řadu projektů. Jeden z těch nejzajímavějších je CanSat, kdy žáci vytvářejí model malého satelitu velikosti plechovky od limonády, který by měl splňovat primární misi, což je měření teploty a tlaku a odesílání těchto údajů na pozemní stanici, a dále libovolnou sekundární misi. V projektu jsou týmy, které chtějí v rámci sekundární mise z plechovky udělat dron, pak takové, jež chtějí odebírat vzorky po dopadu, a jiné zase chtějí po dopadu plechovku rozpohybovat. Takže je tam obrovská variabilita.

Dalším projektem je Astro Pi spočívající v tom, že si žáci vymyslí svůj experiment, naprogramují ho a pošlou na Mezinárodní vesmírnou stanici, na jejíž palubě se nacházejí dva počítače Rapsberry Pi a kde daný kód běží v prostředí mikrogravitace. Výsledky jsou pak žákům poslány zpět k dalšímu zpracování. Potom je tady projekt, který bude v České republice, vlastně i v celé Evropě, uskutečněn poprvé, a ten se jmenuje Climate detective. Je zaměřený na kvalitu ovzduší a spojuje monitoring kvality ovzduší s daty dálkového průzkumu Země a pozemním měřením. Týmy by měly lokalizovat místní problém týkající se klimatu nebo kvality ovzduší a během školního roku ho analyzovat. Dalším projektem je Navrhni svou základnu na Měsíci, to je opět nový projekt, který bude začínat v letošním školním roce. Žáci v něm budou navrhovat funkční možnost osídlení Měsíce.

Pak máme soutěž Czech Space Year, která je spojená s letošními českými výročími: jednak 40. výročí letu do vesmíru prvního českého kosmonauta a první české družice, jednak 10 let v Evropské vesmírné agentuře. Tato soutěž prověří žáky od 6. do 9. třídy v tom, jak znají ESA, kosmonautiku a přírodní vědy. Zajímavostí je, že tato soutěž bude ukončena v rámci Czech Space Weeku a hlavní cenu bude předávat právě ředitel ESA, Johann-Dieter Wörner.

ESA má celkově jen 14 poboček ESERO. V čem je naše česká pobočka unikátní a čím jsme si po pár letech členství zasloužili vlastní pobočku?

Jednak je to tím, že se ESA rozhodla ve velkém rozšiřovat svou síť, i když je zvláštní, že třeba v Německu vznikla pobočka až v letošním roce, ve Španělsku taky až po nás a ve Francii a Itálii není vůbec. A pak se taky o vznik kanceláře ESERO hodně zapříčinilo Ministerstvo dopravy, které má pod palcem všechny kosmické aktivity. Právě ono mělo jako jednu z priorit vzdělávání, a tím pádem i vznik kanceláře ESERO v České republice.

A čím se lišíme? Je to hlavně o tom, jak přistupujeme k výuce. ESERO v ČR se specializuje hlavně na moderní technologie, to znamená, že jsme vytvořili třeba výukový program využívající virtuální realitu nebo aplikace na tablety.

Podívejme se nyní na členství České republiky v ESA. Jaká má pozitiva?

Určitě pozitiva spočívají v tom, že lidé z České republiky mají možnost dostat se pracovně do Evropské vesmírné agentury a následně se třeba vrátit a zkušenosti tady předávat dál. Také v Praze vzniklo i jedno z center projektu Galileo. A je to určitá prestiž, že jsme součástí ESA. Členství má i technologický přínos – české firmy se mohou mnohem lépe a snáze zapojovat do přípravy projektů Evropské vesmírné agentury a z toho pramení i finanční přínos. Jednou z posledních věcí je vznik inkubačního centra ESA pro Českou republiku, kde se rozjíždějí vesmírné start-upy, což je opět nemalý finanční přínos.

Má na nás členství i negativní vliv? Přestože ESERO v Portugalsku (o tamní podpoře vědy se můžete více dočíst zde) má rozsáhlé lidské i finanční zdroje a je velmi aktivním členem ESA, zakládá letos národní vesmírnou agenturu. Odůvodněním je, že se ESA soustředí na příliš velké projekty.

Je to tak. V Čechách nám národní vesmírná agentura chybí a Ministerstvo dopravy se stále snaží, aby tady vznikla. Má k tomu stejné důvody jako Portugalsko. ESA má své priority, svoje projekty a na něco menšího, jako jsou třeba cubesaty (miniaturní satelity, pozn. red.), není příliš nakloněna. Není se čemu divit, protože když mají možnost postavit rover, který pošlou na Mars, nebudou se zabývat něčím tak malým, jako je cubesat. České republice by ale určitě pomohlo, kdyby tady bylo prostředí a finance na to věnovat se takto malým projektům a dále popularizovat a ztechnizovat českou scénu.

Před chvílí jste zmiňoval velitelství Galilea, GSA. Jak se na to dívají zahraniční partneři? Jak nás vnímají jako Českou republiku v ESA?

To, že GSA sídlí v Praze, je vnímáno velmi pozitivně. Současně některé státy… nechci říkat, že by žárlily, ale je potřeba si uvědomit, že tu jsou jisté provázanosti na ostatní státy. Třeba satelity Galileo běží na stejném softwaru, jaký používá francouzská armáda, a proto je pro Francouze velmi důležité, ve kterých rukou je GSA. S tím, že v budoucnu by se kompetence GSA měly ještě dále prohlubovat. Je to velmi ožehavé téma celé Evropy.

Když se zaměříme přímo na Českou republiku, mají čeští učitelé a studenti zájem o vědu? Jste ve své misi úspěšní?

Musím říct, že si myslíme, že úspěšní jsme. Nechci to úplně zakřiknout, ale pociťujeme velký zájem jak o naše soutěže, tak o kurzy pro učitele i o ostatní aktivity, které pořádáme. Je to dáno především naším zaměřením na moderní technologie. O vývěvě se dnes už nemusíme učit – je to sice zajímavý technologický prostředek, ale v podstatě se s ním setkáme pouze v muzeu. My učíme prostřednictvím moderních technologií, s moderními technologiemi a o moderních technologiích. To je to, co žáky zajímá, i když učitele to občas trošku děsí, protože s technikou můžou bojovat. I to ale dokážeme zvládnout.

Rozviňme postulát, že jste úspěšní. Jaké jsou základní myšlenky, na které člověka nalákáte? Proč by se každý měl zajímat o vědu?

Hodně těžíme z tématu vesmíru, protože ten je teď nesmírně populární a spoustu lidí zajímá. Už od starověku, možná dokonce od pravěku lidé vzhlíželi ke hvězdám a brali je jako něco hodně zajímavého, něco inspirujícího. Vždycky chtěli poznat, co se tam nahoře děje: je tam třeba někdo? Jak to všechno vzniklo? Fascinace vesmírem je to, čeho využíváme především.

Může Evropana fascinovat evropská věda? Už jsme to řešili výše, Evropa se víc zaměřuje na fundamentální výzkum, kdežto Ameriku i další velmoci více zajímá výsledná propagace. Existuje vůbec evropská věda?

Evropská věda je určitě specifická. Díky tomu, že je Evropa vyspělá, má možnost zabývat se primárním výzkumem, u něhož nemusí být na počátku vidět jeho přínos.  Přesto je přínos velmi vysoký, protože právě z primární vědy aplikace výstupů vycházejí. Evropa má středisko v CERNu – kolik je na světě urychlovačů?

Škola by měla fungovat jako společenská laboratoř, říká Bohumil Kartous

Evropa se propagaci stále učí, oproti Americe hodně zaostáváme v tom, jak svoje výstupy prodat. ESA už si to trošičku uvědomila. Myslím si, že její prohlášení, že má v plánu budovat základnu na Měsíci, bylo v prvopočátku spíš trošičku PR než opravdový vědecký záměr. Teď už se to samozřejmě mění, ale na počátku to byla reklama, možná i snaha zviditelnit se jako NASA.

Letos nás čeká jedno výročí, a to let Vladimira Remka do vesmíru. Když se podíváme na seznam astronautů ESA, najdeme tam spoustu průzkumníků kosmu z Německa, Francie, Itálie i zemí Beneluxu. Nabízí se otázka, proč tam nejsou Češi?

Odpověď je velmi jednoduchá – stačí se podívat na výši členských příspěvků jednotlivých států. Česká republika je na úplném chvostu. Tomu bohužel odpovídá i prostor, který je jí dáván třeba v množství astronautů. Německo přispívá spolu s Francií nejvíce, tam není moc o čem diskutovat, proč mají tolik astronautů. Češi jistě mají lidi, kteří by se mohli stát astronauty, ale ekonomická stránka věci je vůči nám neúprosná. Myslím, že v budoucnu bychom měli mít jednoho astronauta. Pevně v to věřím a doufám. Je ovšem otázkou, jestli v oné době bude fungovat ISS, které končí životnost, a jsou tam i další aspekty.

Když už jsme u financí, např. CERN, na jehož provoz Česká republika taky přispívá, má problém utratit peníze zpátky tady u nás v oborech s přidanou hodnotou. Má ESA podobný problém?

ESA se snaží rozprostřít distributory pro své jednotlivé projekty napříč členskými státy, ale ne vždycky se to daří. Jsou státy mající unikátní technologie, které nikde jinde nejsou. Ale minimálně projekt businessového inkubátoru v České republice je způsobem, jak ESA rozvíjí investice v oblasti vesmírných technologií. 

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!