Komentář: ANO, bude líp? Nespokojení občané přebírají zodpovědnost za systém

Andrej Babiš

Andrej Babiš Zdroj: Anna Vacková, E15

Adrej Babiš Přichází do volebního štábu ANO
Tisková konference ANO
Kandidátka ANO na středočeskou hejtmanku Jaroslava Jermanová
Kandidátka ANO na středočeskou hejtmanku Jaroslava Jermanová
Andrej Babiš, předseda ANO
19
Fotogalerie

Když jsem na jaře roku 2013 pojídal koblihu nedaleko předvolebního stánku hnutí ANO, vyslechl jsem rozhovor rozhořčeného občana s aktivistou tohoto hnutí. Postarší pán hlasitě prohlašoval: „Zklamalo mě Občanský fórum, zklamala mě Unie svobody, Věci veřejný, prostě všichni. Ale vám věřím! Vy určitě nezklamete!“ 

Ten volič v důchodovém věku byl nespokojený občan a tento volební subjekt tu byl přímo pro něj. Vždyť málokdo si dnes uvědomí, že pod zavedenou zkratkou tří písmen se skrývá původní název hnutí: Akce nespokojených občanů 2011. V uplynulých volbách do krajských zastupitelstev a třetiny senátu nespokojení občané, tedy ti, kteří se obtěžovali k volbám vůbec dorazit, opět promluvili. Nespokojení občané rozhodli o tom, že tzv. politická krajina v naší zemi dostala zcela novou podobu.

Vlastně se nejedná o nic nového, českou politiku pouze zcela ovládl trend, kterému se již od konce studené války leckde daří, tu s většími, tu s menšími úspěchy. S trochou nadsázky s příměsí absurdního humoru můžeme říct, že se jedná o jakousi prazvláštní derivaci (nejen) Havlových snů o „nepolitické politice“: silou hurikánu rozcuchala účesy všem ideologicky definovaným proudům „podnikatelská politika“ neboli politika sloužící jako prostředek k dosažení podnikatelských záměrů. Tato „berlusconizace“ české politiky začala v roce 2010 s příchodem Věcí veřejných, umožněným pověstnou blbou náladou a únavou velké části společnosti z dominance dvou stran – ČSSD a ODS. Ze stejného důvodu tehdy uspěla i TOP 09.

Lidé zkrátka požadovali změnu k lepšímu, ke které však nedošlo. A logicky k ní ani dojít nemohlo – vždyť TOP 09 z velké části reprezentovala staré kádry z KDU-ČSL (a dalších subjektů) a Věci veřejné tvořili političtí amatéři, kteří měli dost svých problémů, natož aby jim zbýval čas „zatočit s tím vším bordelem“, jak voličům slibovali. Zlepšení se nekonalo, blbá nálada zůstala. A z této skutečnosti začali profitovat radikálové, neřku-li extrémisté. Komunistická strana Čech a Moravy získala v krajských volbách 2012 skvostných 20,43 % hlasů (jen nějaká tři procenta ztráty za vítěznou ČSSD!), Dělnická strana sice byla roku 2010 rozpuštěna, ale jejímu nastavenému trendu živelných protiromských pochodů se dostalo odezvy v roce 2013 v Českých Budějovicích. V zemi to vřelo, situace byla nejistá. Dne 21. dubna 2012 se na protivládní demonstraci na Václavském náměstí sešlo okolo 100 000 protestujících na největší manifestaci od listopadu 1989. Něco se muselo stát a ono se stalo. Nepřišla revoluce, ale spasitel – Andrej Babiš, veleúspěšný podnikatel slovenského původu, vycítil zlost a zoufalství občanů. A poptávku po někom, kdo „s tím vším konečně něco udělá“.

Potud je to všechno jasné. Zákon poptávky a nabídky netřeba vysvětlovat. Když se ale nad tím vším člověk zamyslí, celá záležitost dostává trhliny. Je evidentní, proč se lidé v zoufalství upínají k radikálním proudům. Již v 90. letech úspěšně objížděl česká náměstí s nabídkou radikální změny v kombinaci s politickou satirou republikán Miroslav Sládek. Lze chápat, ač ne tak úplně podporovat, proč se naštvaný volič uchýlí k volbě komunistů, neonacistů, zelených, pirátů nebo Straně přátel piva. Nedělám mezi zmíněnými proudy rovnítko, jen chci říct, že mají společnou určitou „nestandardnost“, která je vymezuje proti zaběhlým stranám typu sociální, občanské a křesťanské demokracie. Zároveň jsou však názorově konzistentní, byť se může ostatním občanům z obsahu jejich přesvědčení dělat z různých důvodů nevolno. Prostě víte, na čem jste. Jde o názorovou a lidskou čitelnost, předvídatelnost. Tuto vlastnost, která je dle mého názoru v politice nepostradatelná, hnutí ANO postrádá. Již na jejich vládních i zvolených představitelích je vidět, že co se světonázoru týče, panují mezi nimi navzájem obrovské rozdíly (stačí poslouchat pana předsedu Babiše, pana ministra Pelikána, pana poslance Komárka nebo paní primátorku Krnáčovou). Co je tedy navzájem spojuje? Abstraktní touha změnit stav věcí k lepšímu? Jenom to? Doufám, že ANO.

Zkrátka se sluší dát za pravdu Václavu Klausovi, který oproti Havlovým vizím ideově nevyprofilovaných subjektů prosazoval standardně definované politické strany, když z Občanského fóra vytesal Občanskou demokratickou stranu. Babišova argumentace, že ANO není normální politický subjekt, je pravdivá – spoustu lidí přesvědčuje, mě znepokojuje. S politickou stranou/hnutím je to skoro jako s fotbalem. Rozhodnu-li se pro jeden klub, pak předpokládám, že hráči budou během zápasu útočit na správnou bránu (a ne měnit strany třeba během poločasu s tím, že „oni nejsou standardní mančaft“). Loajalita by měla v politice panovat nejen k muži v čele strany, ale především k nosným ideám, které strana reprezentuje. Jak je tomu u hnutí ANO, které své cíle definuje želbohu naprosto vágně a neurčitě?

Stoupenci hnutí ANO mohou zcela legitimně namítnout, že propaguji raději volbu extrémistů, kteří nemohou reálně nic změnit (kdyby mohli, bůh s námi), namísto kultivovaného subjektu, který má v čele kandidátek respektované osobnosti. Problém spočívá ve faktu, že zatímco komunisté nebo neonacisté jsou názorově i osobnostně naprosto předvídatelní (vždyť spousta funkcionářů KSČM má za sebou stranickou kariéru v délce třeba 40 let!), hnutí ANO ne. Extrémisté jsou pro správně fungující demokracii menší riziko než nečitelné subjekty, protože už svým nevábným estetickým zevnějškem dávají jasně najevo, že je od nich lepší dát ruce pryč. To, že tomu tak v dějinách ne vždycky bylo, je selháním standardních stran, nikoliv demokratického systému. Proto nevidím moc důvodů pro slavení velkého propadu Komunistické strany v krajských volbách, ke kterému se (snad pro utěšení) uchýlilo nemalé množství tzv. liberálů z velkých měst. Zkrátka nevíme, na čem jsme, musíme chování nově zvolených zastupitelů ANO očekávat s napětím.

Každá mince má dvě strany. Ovládnutí krajských zastupitelstev hnutím ANO je dobré i z toho důvodu, že snad, mimo x dalších věcí, konečně podnítí v ČSSD patřičné personální změny a tlak na prosazování sociálně-demokratického charakteru strany. Do této doby připomínala ČSSD na krajské úrovni jakýsi zlenivělý, mocí uspokojený sociálně-nacionalistický subjekt, který voliči svým nezájmem po právu ztrestali. Je to i velká zodpovědnost pro ANO a její voliče. První se už rozhodně nemůže tvářit jako chytrá horákyně. Dostane-li se teď navíc do vedení krajů, nebude moci dále rozvíjet pohodlnou pózu „jsme sice ve vedení, ale pořád jsme vlastně ta největší opozice proti systému“.

Systém, to je teď ANO. Se vší odpovědností, která z toho plyne. Voličům ANO (a nevoličům) jejich volbou vzniká odpovědnost, protože oni způsobili stav, který nastane. Oni, nespokojení občané, budou muset sami sebe konfrontovat s poznáním, zda přispěli ke zlepšení stavu nebo dopomohli zemi zabřednout hlouběji do všeobecného marasmu. V zájmu nás všech si přejme, aby toho všichni výše zmínění byli schopni.