Komentář: Nesnesitelná lehkost memů Dominika Feriho

Dominik Feri

Dominik Feri

Máte hezký účes, chválil Zeman Feriho. V 90 letech mu zaštítí narozeniny
Topka představila Vizi 2030. A Dominik Feri např. kulturní vouchery pro mladé
Volební štáb TOP 09
Tisková konference TOP 09 - ilustrační snímek.
Topka v čele s Miroslavem Kalouskem představila Vizi 2030
25
Fotogalerie

Dominik Feri, mladá naděje pravice a TOP 09, byl poslední dobou k nepřehlédnutí. Stal se tváří prvního čísla české mutace Newsweeku. Objíždí města a obce v Čechách i na Moravě. Diskutuje a píše knihu. Na studenta prvního ročníku práv toho stihl už opravdu dost.

Dominik Feri je prostě v kurzu. Je nepřehlédnutelný svým účesem i outfitem. Je světový, protože se nebojí uprchlíků a má dědečka z Afriky. Prostě dokonalý politik pro 21. století. Konečně tak máme představitele mladé, komunismem nezkažené generace, díky které se Česká republika opět stane „normální“ západní zemí. Potud idyla. Ta však dostává trhliny, pokud se podíváme za Feriho outfit.

Hlavně žádnou ideologii!

Poslední dobou se objevilo několik témat, na kterých se Feri dostal do křížku s tzv. „radikálními levičáky“. Těmi tématy jsou Klinika, levicová hesla na protináckovských demonstracích a slut-shaming v českém pornu.

Nejvýmluvnější je právě případ levicových sloganů na protirasistické demonstraci z 25. dubna. V reakci na útoky, kdy neonacisté posprejovali kavárny podporující antirasistickou iniciativu HateFree Culture hákovými kříži a rasistickými nápisy, se koncem dubna sešlo přibližně 1500 lidí na pražském náměstí Jiřího z Poděbrad. Demonstrace se zúčastnili odpůrci rasismu napříč politickým spektrem, od pravice po levici. Zaznělo mimo jiné heslo „Smrt fašismu!“ a vlála tam také vlajka hnutí Socialistická solidarita, na které je k tradičnímu znaku levice, zaťaté pěsti, přimalovaná uprchlická rodina a první verš české internacionály: „Již vzhůru, psanci této země“. Debata o vhodnosti takových hesel na sebe nenechala dlouho čekat.

Nespokojeným včetně Feriho vadilo, že se na demonstraci proti nenávisti objevila ideologická hesla, která měla protestující rozdělovat a společné věci škodit. Namísto toho, aby levice bránila systém, tak ho napadá z druhé strany. Podle Feriho se měla levice přidat k ostatním demonstrantům v „neideologickém protestu“ proti rasismu a násilí z morálních pozic.

FB post z 26. dubna:

„Nemohl by boj proti nesnášenlivosti a násilí být, alespoň pro teď, bez ideologie? Jasně, můžete si myslet, že pravičáci/liberálové/whatever jsou líný jak vandráci v létě, zmůžou se jenom na lajk na fejsíčku nebo když jde hodně do tuhýho, tak na sloupek v Respektu, a na demonstraci nebyli jak je rok dlouhej. Na druhou stranu, rádi se připojíme. Pokud teda část demonstrantů na tu chvíli oželí hesla jako „Již vzhůru psanci této země“ apod. Bojovat na dvou frontách – proti systému a proti náckům, mi přijde jako vojenskýmu taktikovi na volný noze jako idiocie.“

Feriho pohled stojí na dvou tezích. Zaprvé předpokládá, že zbytek demonstrantů nemá nebo v danou chvíli „neměl ideologii“. Že lidé, kteří přišli protestovat proti rasismu, prostě demonstrují svou „slušnost“. To je samozřejmě omyl. Rasismus je politický jev. Účast na demonstraci proti němu je vždy sama o sobě ideologická. Ideologii tedy „měli“ na demonstraci všichni, bez ohledu na to, zda třímali v ruce nějaký transparent, nebo ne.

Zadruhé se v něm odráží představa, že v politickém boji proti rasismu žádná ideologie není třeba. Feri chce prostě nácky nejspíš zaházet svými selfíčky a pak se asi pojede dál. Problém je, že pokud odhodíme ideologie, tak nemůžeme vést politický spor. Zbývá nám pak spor v osobní rovině, ve kterém se „úspěšní, vzdělaní, otevření a krásní liberálové“ snaží přesvědčit „zaostalé, hloupé a rasistické burany“ o svých zjevných pravdách. „Burani“ pak liberály za jejich blahosklonnou povýšenost nenávidí a ve svých názorech se pouze utvrzují. Liberálové, zděšeni čím dál radikálnějšími názory „buranů“, se začínají ještě více upínat ke své morální nadřazenosti, no a dál to znáte.

Celé to pak vede jedině k další polarizaci a znemožnění diskuze. Kam taková polarizace politiky vede, vidíme na příkladu Spojených států, kde v roce 2010 třetina demokratů a bezmála polovina republikánů v průzkumu odmítlo, aby jejich potomek uzavřel sňatek s člověkem z druhého politického tábora. Tato čísla se ale ještě v šedesátých letech minulého století pohybovala v řádu jednotek procent. Jak to?

Zaměření se na domnělou zaostalost protistrany se přitom demokratům už minimálně jednou vymstilo. V prezidentských volbách v roce 2000 totálně podcenili kandidaturu budoucího prezidenta George Bushe mladšího. Jak popisuje článek na serveru Vox , považovali ho za příliš hloupého na to, aby vyhrál prezidentské volby. Po jeho zvolení zase značnou část své pozornosti věnovali Bushově nedokonalé gramatice a jiným trapasům, což mu rozvazovalo ruce v prosazování své agendy, které si tak nikdo příliš nevšímal.

Podobně i my dnes honíme po sociálních sítích ovčáčky a prezidentské bonmoty namísto toho, abychom se věnovali reálným problémům. Nevidíme přitom, že Zemanovo vzdělání, kontakty a politický vliv nemají nic společného s „dolními desíti miliony“. Je pro něj pouze velmi výhodné, když si to myslí jak jeho voliči, tak i jeho odpůrci.

Smrt fašismu! Nebo raději, ne?

A tím se vracíme zpátky ke zmiňovanému transparentu na demonstraci proti rasismu. S názory Socialistické solidarity nemusíme souhlasit. Je však logické, že pokud její členové považují za kořen rasismu existující ekonomický systém, tak se proti němu na antirasistické demonstraci vymezí.

Proč by tedy měli svá hesla odložit, jak požadoval na Facebooku Feri? To nemohou koexistovat na demonstraci různé názorové proudy? Nebylo by lepší, kdyby pravicoví liberálové také napsali na transparenty svá hesla a protestovali s nimi spolu proti rasismu? Nebylo by to lepší než snaha o nepoliticko-politickou demonstraci? Namísto radosti, že se dokázali v odporu vůči rasismu názorově velmi odlišné skupiny, však přišla reakce „panebože levičáci“.

Dominik Feri si velmi zakládá na své „neideologičnosti“ a „rozumnosti“ a vyznává se k tomu i v tomto postu:

„Nejsem levičák, feminista, LGBT aktivista, squatter a nevadí mi vtipy na černý, tlustý nebo jakýkoliv jiný. Má můj život vůbec smysl? Žiju nebo jenom přežívám?“

Post vytváří dojem, že ideologie existuje pouze na straně „levičáků, feministek, LGBT aktivistů“. Právě tyto skupiny si zakládaly na demaskování tradičních autorit, „přirozených genderových rolí“ a „normální sexuální orientace“ jako jevech závislých na určitém mocenském zájmu – tedy ideologii.

Když se z politiky stává youtubering

Feri se tedy vymezil proti myšlenkovým proudům, které ideologii vymetaly z pod koberce na vzduch a ukazovaly, že mnoho věcí, které považujeme za samozřejmé a „přirozené“, až tak samozřejmé nejsou. Je totiž daleko jednoduší žít v představě, že žádnou ideologii nemám a ani nepotřebuji. Je pohodlnější brát svoje názory jako samozřejmost, než je kriticky zkoumat. Je lehčí místo argumentace prostě sdílet meme.

Je skvělé, že se v politice objevují lidé jako Dominik Feri. Že někdo narušuje obraz politiky jako řemesla pro znuděné bafuňáře v kategorii 40+. Je důležité, že někdo připomíná německou minulost našeho pohraničí. Politika však není jenom o memech (i když je máme všichni tak rádi), zachmuřených selfíčkách a party. Pumpky a extravagantní účes nejsou program.

Dominik Feri se snaží se být něco mezi Jaroslavem Cermanem, Jiřím Králem a Ladislavem Ziburou. Zatím tedy dělá politiku jako youtuber s timeline na Facebooku místo YouTube kanálu. Až si uvědomí svou ideologii, začne ji dělat jako politik.