Komentář: Stávkujeme za klima, ale co vlastně chtít?

Fridays For Future

Fridays For Future Zdroj: Jonathan Kemper

Fridays For Future Ostrava
Fridays For Future Brno
3
Fotogalerie

V ČR nedávno proběhla první stávka středoškoláků v rámci mezinárodního boje za klima Fridays For Future. Studenti navazují na švédskou šestnáctiletou studentku Gretu Thunberg, která už byla dokonce nominovaná na Nobelovu cenu míru. A jak už to tak u nás bývá, převažovala ve společnosti reakce ve stylu, že se „děti“ mají raději učit, stejně tomu nerozumí apod. Ale co má vlastně v Česku smysl požadovat v rámci boji proti globálnímu oteplování?

Ukázkou typické reakce na studentské stávky je bohužel například ta Václava Klause ml. z rozhovoru pro Parlamentní listy:  „Jakožto bývalý pedagog bych studenty neuvolnil a rozhodně bych je neuvolnil na každý pátek, to už je naprostý rozvrat vzdělávání. Ta šílená dívka je psychopatická osobnost, řízená nějakými dospělými a dělá z toho nějaké hnutí. (…) „For Future“ by bylo, kdyby se pořádně naučili matematiku, cizí jazyk nebo něco jiného, aby se v budoucnu mohli postarat sami o sebe, o svoji rodinu, zaplatit daně, a tím dělat sociální sounáležitost, a ne vyřvávat nějaké nesmysly o klimatu.“  

A na první pohled by se mohlo zdát, že Česko je natolik malou, bezvýznamnou zemí, že na globálním oteplování nemáme téměř žádný podíl – ať si stávkují v USA, Indii, Číně (tam to půjde obzvlášť snadno). Ve skutečnosti jsme ale s 10 tunami emisí CO2na osobu za rok 5. největší znečišťovatelé v Evropské unii a 20. na světě. To bychom od země s 36. nejvyšším HDP asi nečekali. Největší podíl, přibližně 57 %, na tom má výroba elektřiny, kterou ČR stále vyrábí z poloviny z uhlí, a obnovitelné zdroje mají pouze 12,6% podíl. 

I u nás slunce svítí a vítr fouká

Často se objevuje názor, který má i náš prezident, že na těch dvacet sedm procent energie z obnovitelných zdrojů, ke kterým jsme se zavázali v rámci EU (a to je pořád jeden z nejnižších podílů ze všech zemí EU), není takřka možné dosáhnout, protože u nás „slunce někdy svítí a někdy nesvítí, vítr někdy fouká a jindy nefouká.“ Přitom se stačí podívat za naše západní hranice – Německo sice opravdu má oproti nám výhodu, že má více míst, kde stavět větrné elektrárny, díky Severnímu moři a rovinatém severu, ale ve skutečnosti nejvyšší podíl tvorby elektřiny z obnovitelných zdrojů (43,3 %) má ze všech německých spolkových zemí Bavorsko, které se nám charakterem krajiny dost podobá. Podle studie německé společnosti Energynautics je dokonce možné, aby byl v ČR podíl obnovitelných zdrojů do roku 2030 54 %. To je více než čtyřnásobek oproti dnešku za jenom o něco málo více než deset let. Samozřejmě příklon české energetiky k obnovitelným zdrojům je „jenom“ otázkou politického rozhodnutí, a právě proto má smysl jít místo do školy do ulic. 

Dalším dobrým důvodem je, že je třeba zvýšit u nás povědomí o tom, jakým jsou globální změny klimatu problémem – Eurobarometr loni přinesl průzkum, podle kterého pouze 6 procent Čechů považuje změny klimatu za globální problém číslo jedna, což je třetí nejmenší číslo v EU (například ve Švédsku je to 38 procent). Za největší problém světa mimochodem samozřejmě považujeme mezinárodní terorismus. Přitom ten si vyžádal v roce 2017 v EU 62 obětí. Oproti tomu emise 10 evropských firem, které jsou největšími znečišťovateli (ČEZ je na 4. místě), si vyžádaly jen v EU 7 600 obětí.  A přestože 57 procent Čechů považuje podle stejné studie globální oteplování za velmi závažný problém a dalších 30 % za závažný, pouze 30 procent jich uvedlo, že v uplynulém půlroce pro boj se změnou klimatu něco udělali. A z toho jich 70 procent uvedlo pouhé třídění odpadu.

A na námitku, ať se studenti raději učí, aby tomu více rozuměli, odpovídá už Greta Thunberg ve svém TEDx talku: „Někteří říkají, že bych měla studovat, abych se stala klimatoložkou, abych mohla ,vyřešit klimatickou krizi‘. Ale klimatická krize již byla vyřešena. Už známe všechna fakta a řešení. Nemusíme dělat nic jiného, jen se probudit a změnit se. A proč bych měla studovat pro budoucnost, která brzy nebude, když se nikdo vůbec nesnaží, aby budoucnost zachránil.“