Od sebelásky k Brexitu | E15.cz

Od sebelásky k Brexitu

Barbora Doubravová

Studie polské psycholožky Agnieszky Golec de Zavala ukázala jeden z důvodů, proč jsou dnes po celém světě úspěšní populističtí politici. Souvisí to s fenoménem kolektivního narcismu, který je možná důvodem, proč heslo Make America Great Again rezonovalo v tolika lidech nebo proč se Češi děsí migrantů.

Oblíbený pojem dnešní doby – sebeláska – nekončí jen u otázky vzhledu nebo hashtagů selflove na instagramu. Vedle pozitivních dopadů může dnešní všudypřítomná sebeláska mít za důsledek i jiné, dalekosáhlejší a možná znepokojující skutečnosti. Přehnané pěstování sebelásky má totiž docela blízko k narcismu. Studie polské psycholožky Agnieszky Golec de Zavala a dalších autorů ukazuje, že rozšíří-li se mezi větší množství lidí, může narcismus hýbat dokonce i politikou na světové úrovni.

Sebeláska, ale co je dál?

Pokud je sebeláska stav uznání sebe sama, který je důsledkem činností podporujících náš fyzický, psychologický a duchovní růst, pak by se narcismus dal chápat jako další fáze, která přichází, když se nám sebeláska „vymkne z rukou“. Narcismus jako jakási přehnaná adorace sebe sama se dnes rozrůstá možná i díky sociálním sítím. Budeme-li kritičtí, můžeme tak označit každé zveřejněné selfíčko, z nějž je patrné, že autor si je vědom vlastní krásy či že přehnaně pečuje o svůj vzhled. Kniha The Narcissism Epidemic: Living in the Age of Entitlement amerických psychologů Jean Twenge a Keitha Campbella dokonce poukazuje na nebezpečí, že sociální sítě a další vlivy, například příliš shovívavá výchova rodičů, způsobují riziko vzniku generace jedinců, kteří budou extrémně zahledění sami do sebe. Možná se není čemu divit: co když jim jdou v tomto chování příkladem nejdůležitější veřejní činitelé – politici?

Skupina neuznávaných

Kolektivní narcismus pojmenoval již sociolog Theodor Adorno jako jev, který může kupříkladu za úspěch nacistické politiky v Německu a bývá reakcí na nízké sebevědomí. Zájem o fenomén ale znovu probudila právě Agnieszka Golec de Zavala, která sestavila „stupnici kolektivního narcismu“ a spolu s dalšími psychology vypracovala studii (Collective Narcissism: Political Consequences of Investing SelfWorth in the Ingroup’s Image) o meziskupinových a politických důsledcích tohoto chování. Výzkum obsahoval tvrzení jako například: Jsem velmi naštvaný, když ostatní kritizují moji skupinu. Účastníci se při posuzování tvrzení měli vztahovat ke skupině, ke které by sami sebe zařadili – náboženské, národnostní apod. Lidé, kteří na stupnici dosáhli vysokého skóre, shodně odpověděli, že důležitost jejich skupiny není dostatečně uznávána ostatními a že si zaslouží speciální zacházení a respekt. 

Levicová politika nad propastí. Může levice zvítězit nad pravicovým populismem?

Studie Golec de Zavala se snaží vysvětlit, že narcismus počínající přehnanou sebeláskou či sebevědomím jedince vede k narcismu jako rysu společnému určitému počtu lidí. Golec de Zavala dodává: „Náš výzkum naznačuje, že větší pravděpodobnost sdílet přesvědčení kolektivního narcismu mají ti lidé, kteří pochybují o svém osobního významu a hodnotě, jde o pocit tzv. osobní nedostatečnosti.“

Základem je tedy předpoklad, že člověk, který vyžaduje speciální uznání a obdiv pro sebe samého, bude totéž vyžadovat pro skupinu, se kterou se názorově ztotožňuje. Ať už je to pracovní kolektiv či politická strana. Kolektivní narcismus je pak podle studie spojen s konspirátorským smýšlením, přecitlivělostí na potenciální hrozby či nepřátelstvím mezi skupinami.

Narcismus v národní identitě

„Kolektivní narcisté cítí, že jejich skupina je neustále v ohrožení, že je ostatní pronásledují. Jsou náchylní ke spikleneckým teoriím,“ tvrdí Golec de Zavala. Takové skupiny najdeme v každé zemi, protože všechny národy si nesou z minulosti rozdílné újmy či události, na které část jejich společnosti nenahlíží racionálně. 

Například Polákům jsou ve zmiňovaném výzkumu připisovány právě výrazné charakteristiky kolektivního narcismu a inklinace ke konspiračním teoriím. Havárie polského letounu ve Smolensku roku 2010, při které zahynul tehdejší prezident Kaczyński a celá vládní delegace, je částí společnosti dlouhodobě vykládána jako politická vražda připravená Ruskem. Dále například někteří naši sousedé věří, že pád komunismu ve východní Evropě započal vzestupem hnutí Solidarita v 80. letech v Polsku, přestože jako symbol pádu komunismu je obecně vnímán pád berlínské zdi.

Poláci si zvykli slepě věřit v autority, říká polský novinář deníku The Guardian
Kromě toho se zjistilo, že například v Turecku lidé, kteří odpovídali charakteristice narcistů, budou velmi pravděpodobně tíhnout k přesvědčení, že nepřijetí Turecka do EU je národním ponížením. Také třeba víra v nekonečnou moc finančníka George Sorose je vlastně projevem kolektivního narcismu. Přichází hlavně z Ruska, pracuje s ní ale i maďarská vládní strana Fidesz nebo některé české alternativní weby (například článek Expředseda PACE odhalil Sorose: Jak miliardář šéfuje Evropě ze Sputniknews). Staví se zde na klasickém schématu „my“, ti lepší, versus „oni“ – skupina, která nás chce ohrozit.

Narcisté v politice

Pokud je narcis váš šéf, má to řešení – najdete si novou práci. Ale problém nastává, když takový člověk vede Vaši zemi nebo třeba sedí v Oválné pracovně. Fenomén vzestupu výrazných politiků s autoritářskými tendencemi po celém světě vyvolává zájem o koncept kolektivního narcismu a v lecčem mu dává za pravdu.

Nemusíme chodit daleko, příkladných kroků popoháněných směsicí ega a narcismu najdeme hodně. Miloš Zeman je jejich výrazným zástupcem. S oblibou staví proti sobě a svým příznivcům nejrůznější nepřátelské skupiny, ať už jde o pražskou kavárnu, zkorumpované novináře, prolhanou Českou televizi či Zdeňka Bakalu. Snaha o získání alespoň zdánlivě silnějších prezidentských pravomocí skrze balancování na hraně Ústavy a jeho nezkrotná chuť zničit skomírající ČSSD jsou pak už jen třešničkou na dortu v jeho tažení, kterým chce dosáhnout odplaty za své osobní křivdy a bolístky. Ostatně výsledky výzkumu Golec de Zavala mimo jiné říkají, že kolektivní narcismus často souvisí s nespokojeným životem či nízkým smyslem pro sebekontrolu. 

Komentář: Toužíme po silném prezidentovi, opomíjíme Parlament

Michael Alwill ve svém článku na webu Medium analyzuje nejčastěji používaná slova ve všech tweetech Donalda Trumpa. Vychází z úložiště všech dostupných Trumpových tweetů od roku 2009 až do června 2018. Bezkonkurenčně nejčastěji se v jeho tweetech objevuje slovo „Trump“, druhé je „president“, pak „Donald“, poté následuje „people“, dále „America“ a výčet pokračuje až po 150. nejpoužívanější slovo. Celkově nám z rozboru vyjde, že Trump více než o čemkoli jiném tweetuje sám o sobě. Řada odborníků je přesvědčena, že Trump odpovídá psychologickým definicím narcismu, s tím ovšem souvisí otázka, co přispělo k jeho zvolení.

Proč volíme populisty?

Předvolební slogan Make America Great Again nebo Take back control na podporu Brexitu vyvolávají dojem, že postavení Ameriky či Británie je ohrožené nebo neuznávané a je potřeba to napravit. Babišovo poněkud plagiátorské Silné Česko se snaží o totéž. Do eurovoleb šlo hnutí ANO s heslem Česko ochráníme. Tvrdě a nekompromisně. Na otázku, před čím chce Česko chránit, médiím premiér odpovídal, že před diktátem EU a že zajistí, aby v naší zemi žili a pracovali jen lidé, o kterých sami rozhodneme. Jako příklad úspěchu prezentoval Českem odmítnuté uprchlické kvóty. 

Strachu z uprchlíků využívá i heslo Stop imigrantům a Drahošovi, tato země je naše! Volte Zemana!, jež stejně tak staví právě na pojmenování nepřátelské skupiny, která má být hrozbou. Takové populistické slogany se snaží posilovat narcistní sklony uvnitř nás. Kolektivní narcismus pak může mít za důsledek úspěch populistů ve volbách. Hlavní myšlenku výzkumu popisuje Golec de Zavala následovně: „Náš výzkum kolektivního narcismu může pomoci objasnit, proč lidé podporují populistické politiky a strany, protože věříme, že kolektivní narcismus leží v srdci populistického poselství.“

Platy politiků: populismus vs. nevděčná role

U lidí odpovídajících definicím kolektivních narcistů je tedy velice pravděpodobné, že hlasovali pro Donalda Trumpa v prezidentských volbách, podpořili populistické strany v Polsku či Maďarsku nebo byli pro vystoupení Velké Británie z EU. Je ale překvapivé, že i protistrana bojující za setrvání v Evropské unii používala argumenty, které stavěly na rysech kolektivního narcismu, jak popisuje BBC. David Cameron a jeho vysvětlení, proč zůstat v EU, bylo: „Nemyslím si, že Británie bude ta, která ‚uteče‘, myslím, že zůstaneme a budeme bojovat, to je to, co bychom měli udělat, to je to, co dělá naši zemi skvělou a ona bude skvělá i v budoucnu.“

Kolektivní narcismus je dle autorů studie spojen též s nepřátelstvím mezi skupinami a vytvářením atmosféry ohrožení. A tak není překvapením, že v době po vítězství Donalda Trumpa byl v USA zaznamenán prudký nárůst zločinů z nenávisti (např. útoky na mešity apod.). Ve Spojeném království vzrostl po referendu o Brexitu počet nenávistných projevů a diskriminace přistěhovalců a zahraničních pracovníků. Podobně Polsko a Maďarsko zaznamenaly rapidní nárůst xenofobie po nástupu svých populistických vlád podporovaných kolektivními narcisty. Zdravá míra patriotismu či národního sebevědomí je samozřejmě potřeba. U každé skupiny, která se začíná povyšovat nad ostatní a volá po výjimečném uznání, nebo u další kšiltovky s naléhavým nápisem bychom ovšem měli zpozornět.

Autor: Barbora Doubravová
 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!