Osobně jsem nikdy zatčena nebyla, přátelům to hrozilo, říká turecká studentka

Ilustrační foto. Zdroj: Reuters.

Ilustrační foto. Zdroj: Reuters.

Ceren Demirci pochází z tureckého Istanbulu a v současnosti je studentkou práv na londýnské King’s College. Rozvojem občanské společnosti se zabývá od střední školy. Tehdy procestovala Turecko, aby spolu s dalšími vzdělávala děti z méně rozvinutých oblastí v otázce lidských práv. Těm se věnuje i nadále v rámci nevládních organizací. Pracovala po boku právníků aktivně se účastnících případů zvláště důležitých pro občanskou společnost. Orientuje se však i na otázky mezinárodního trestního práva.

Své studium v Británii sis vybrala i kvůli předcházející činnosti v Turecku? Zapojuješ se i z Londýna do tamního dění?

Původně jsem chtěla studovat práva, abych se mohla stát lidskoprávní obhájkyní. Od té doby se mnoho nezměnilo a od daného směřování jsem se nikdy neodchýlila. Rozhodla jsem se nicméně zaměřit více i na otázky spojené s životním prostředím. I z toho důvodu mé zapojení do nevládních organizací a občanské společnosti v Turecku pokračuje. Nově však nejen v otázkách lidských práv, ale právě i v těch spojených s životním prostředím. Přeci jen oba obory od sebe nejsou příliš vzdáleny a často se propojují. Ihned po dokončení mého studia ve Velké Británii se navíc plánuji do Turecka vrátit.

Byla jsi za svou aktivitu v Turecku nějak postihována?

Já osobně jsem nikdy zatčena, či vyslýchána nebyla, nicméně mám přátele, kterým to hrozilo. Osobně jsem však byla svědkem policejního násilí, zvláště během protestů spojených s parkem Gezi.

Jak pohlížíš na prezidentství Recepa Tayyipa Erdoğana? Změnil se on a jeho strana od vítězství ve volbách roku 2002?

Erdoğan a jeho strana AKP (Strana spravedlivosti a rozvoje – pozn. red.) se od té doby změnili zásadně. Když přišli k moci, z ostatních stran nevyzařovalo mnoho naděje. Zvolili proto rétoriku liberalismu a ekonomického růstu. Od začátku posledního volebního období se však Turecko začalo stávat více autoritářské. Svoboda novinářů, umělců a aktivistů, ale i běžných občanů, se začala omezovat. I projekt tzv. “Nového Turecka” je jen zástěrkou. Není to nic jiného než iluze, kde jsou rozhodnutí vytvářena za zavřenými dveřmi jedním, či několika lidmi – bez efektivního právního systému, který by kohokoli vedl k zodpovědnosti, tolerance k minoritám a s vysokou úrovní destrukce životního prostředí.

(O změnách v Turecku si můžete více přečíst .)

A volby z minulého týdne?

Pro mnoho lidí v Turecku se staly jakousi jiskřičkou naděje. AKP sice vyhrála a získala největší počet hlasů, nemá jich však tolik, aby vytvořila většinovou vládu. Taktéž není jediný volební obvod, kde by stranu volilo více lidí, než ve volbách předchozích. Naopak HDP (kurdská Demokratická strana lidu – pozn. red.) dostala natolik vysoký počet hlasů, aby se dostala do parlamentu a zároveň znemožnila Erdoğanem plánovanou změnu politického systému Turecka na prezidentský. Existují různé intepretace voleb a chování voličů, nicméně výsledky voleb jsou bez jakékoli pochybnosti velmi potěšující. Jedním z největších problémů se nyní zdá být rozdíl mezi HDP a nacionálně pravicovou stranou MHP.

Obáváš se o budoucnost Turecka?

Dnes mnohem méně, než před volbami. I přesto, že mnoho lidí si konečně po dlouhé době oddechlo, je před námi ještě dlouhá cesta. Je velmi důležité dohromady pracovat na tom, abychom co nejlépe volebního výsledku využili.

Myslíš si, že se Turecko jednoho dne stane členem Evropské unie? Je to vůbec dobrý nápad?

Členství bylo dlouhou dobu mimo jednání, po volbách však vypadá, že Evropská unie dává zelenou, takže ještě uvidíme. Já osobně si myslím, že to dobrý nápad je. Především kvůli vysokým standardům, na kterých EU své členy drží.

Foto: Reuters