Program ALT: učení v souvislostech | E15.cz

Vše o realitách

Vše o  realitách Vstoupit do speciálu

Program ALT: učení v souvislostech

Aneta Poslovská

Školní den jako každý jiný. Žáci prvního ročníku pražského Gymnázia Na Zatlance se usazují na svá místa a vybalují učební pomůcky. Povídají si o všem možném, mimo jiné také o nové ministryni spravedlnosti nebo plánované páteční stávce Fridays For Future. Nejedná se ovšem o klasickou gymnazijní třídu. Tito prváci na střední školu nastoupili v rámci alternativního programu ALT, který je na tomto gymnáziu vyučován od září roku 2017. Za cíl si klade pojmout výuku jinak a oprostit se od léty zažité tradice frontálního výkladu. Za své snahy v oblasti vzdělání získal v rámci ocenění EDUína 2018 druhé místo v kategorii ocenění odborné poroty. Navštívili jsme výuku pod vedením Lukáše Šlehofera (garant a spoluautor programu, pozn. redakce) a nahlédli do alternativního systému způsobu středoškolské výuky.

Hodina začíná na první pohled tradičně, není smazaná tabule, a tak služba rychle dohání to, na co o přestávkách zkrátka není čas. První rozdíl od klasické výuky vidíme již v úvodu hodiny, kdy se výkladu ujímají hned dva učitelé. Spolupráce v tandemu byla v tomto případě zvolena proto, že program ALT neprobíhá jen po jednotlivých předmětech, ale také po tematických blocích, které v sobě pojímají více oborů, a umožňují tak informace zařadit do souvislostí. Dnes je v rámci tematického celku „V co věří Evropané“ na programu křesťanství. Mezi učiteli a žáky je evidentně velmi otevřený a milý vztah, s jedním z vyučujících si dokonce tykají. 

Náročnější příprava v rámci tandemové výuky

Užší a intenzivnější vztahy jsou jedním z důvodů, proč je pro vyučující práce v rámci programu ALT mnohem náročnější než klasická výuka. Vzhledem k tomu, že je třeba připravit na sebe navazující celky v rámci tematických bloků, příprava na jeden takový blok (tedy cca 3–6 h výuky) trvá až 4x déle než příprava na běžnou hodinu, kterou učitel vyučuje sám. V tandemu není prostor na výklad spatra a je třeba se držet předem připraveného plánu tak, aby se nic nevynechalo a výklad neutekl špatným směrem. I kvůli tomu platí, že program nevyhovuje každému pedagogovi. I ti nadšenci, kteří se rozhodli v rámci ALTu vyučovat, to považují za velmi náročné. Jako motivace nemůže sloužit ani dlouhodobě nízké finanční ohodnocení pedagogů, které je neúměrné důležitosti jejich profese a času, který jí každodenně věnují. 

Před úvodní výkladovou částí je studentům připomínána zítřejší beseda, na kterou si musí připravit dotazy a shlédnout film (Poslední pokušení Krista, rež. M. Scorsese), který by jim měl prohloubit znalost o tématu. Následuje výklad o Novém zákonu, jeho roli a jednotlivých částech. Žáci si zapisují, ať už do notebooku nebo do sešitu, a popíjejí z keramických hrníčků, které mají k dispozici v rohu u umyvadla. Jeden z učitelů na chvíli kolegyni přerušuje a doporučuje studentům knihu vztahující se k tématu. Jak se později ukazuje, i toto je jedna z výhod tandemové výuky. Učitelé se vzájemně doplňují nebo případně dovysvětlují termín, který jim připadá zásadní nebo problematický. Na četbu jako takovou je kladen důraz i v rámci průběžného testování znalostí studentů. V rámci tematických bloků si každý z nich musí vybrat knihu ze seznamu a buď o ní může napsat esej, nebo se nechat v rámci rozhovoru s pedagogem prozkoušet. Tradiční podsouvaná povinná četba je tak nahrazena něčím, co může dát studentům pocit samostatné volby a tím pádem i pocit svobody. 

Ústní vs. písemné: Jak zkoušet na vysoké škole

Výklad látky v širších souvislostech

Po úvodní přednášce padne ze strany vyučující výzva, aby si stoupli ti, kteří si jsou jistí svou znalostí příběhu Nového zákona. Nejisté pohledy a sklopené zraky jsou úsměvné, člověku připomínají vlastní nejistotu dospívajících let. Nakonec se zvednou zhruba 3–4 studenti. Následuje práce ve dvojicích, během které je třeba 13 fází příběhu evangelia zobrazených na uměleckých dílech chronologicky seřadit. Třída rázem ožívá diskusí a kousky příběhu se postupně dávají dohromady. Se studenty je neustále komunikováno, učitele zajímá, kde mají problém, co jim není jasné a zda už se pustili do své vybrané četby. Tvořivě-edukativní okénko je uzavřeno společným poskládáním příběhu na interaktivní tabuli a doplněním historických souvislostí. 

Postupně se během výuky začíná rýsovat základní myšlenka programu ALT a sice snaha o pochopení věcí v rámci navzájem souvisejících celků. Proto se například v rámci bloku Kultura a společnost vyučuje dohromady dějepis, dějiny umění, společenská nauka a dějiny literatury. Velká míra zodpovědnosti leží na bedrech studentů, kteří jsou vyzýváni k tomu, aby případné mezery nebo dotazy konzultovali s vyučujícími. Sami studenti pak velkou míru samostatnosti považují za jeden z největších kladů ALTu. Na otázku, proč si vybrali zrovna tento obor, odpovídají podobně. Dostali doporučení od starších spolužáků a lákalo je vyzkoušet něco nového. Vyhovuje jim vstřícný a otevřený přístup jejich pedagogů a mimo jiné také to, že díky povinným a nepovinným úkolům v sylabu mohou do jisté míry rozvíjet to, co je právě zajímá. Mají pocit, že přestože vzděláváním možná tráví více času než jejich kolegové v klasických třídách, neplýtvají svým časem a získané znalosti jsou pro ně užitečné.

ALT nevyužívá vnější motivaci

Tento systém do jisté míry specifikuje určitý typ studentů, kterým by mohl program potenciálně vyhovovat. Přestože by se mohlo zdát, že se od klasické výuky díky posunu ve vzdělávání a snaze středních škol zařadit nové metody zase tolik neliší, opak je ve skutečnosti pravdou. Vysoká míra autonomie a tím pádem i odpovědnosti za sebe samotného nebude vyhovovat lidem, kteří potřebují mít pevně vytyčené mantinely a nad sebou bič, který je bude do studia nutit. ALT ale nefunguje na bázi vnější motivace a prospěšný bude hlavně pro toho, kdo se rád učí, je přirozeně zvědavý a přizpůsobivý případným změnám v průběhu studia. Není možné ho brát jako univerzální a jak říkají sami jeho spolutvůrci, prostředí českého školství by uvítalo další varianty alternativních programů. 

Dané téma v rámci bloku se v tomto konkrétním případě vyučuje tři hodiny za sebou, aby bylo možné obsáhnout všechna důležitá odvětví dané problematiky. Zároveň je v závěru položena zásadní otázka: Proč je vlastně pochopení křesťanství důležité i pro člověka, který je ateistou? Studenti mají v odpovědi jasno a velmi dobře chápou důležitost kulturního dědictví a jeho dopadu na kulturní tvorbu. Následně jsou o jeho přítomnosti ještě hlouběji ujištěni a to ochutnávkou několika zcela odlišných zdrojů, například Macharovou básní ze sbírky Golgota a zároveň poslechem skladby od legendární kapely The Rolling Stones – Sympathy for the Devil. Všechny tyto zdánlivě možná chaotické a nesourodé prvky týkající se tématu křesťanství v Evropě se najednou skládají v jednu ucelenou mozaiku, která se zdá být pro studenty uspokojující. Historie, umění, literatura i hudba spolu existují ruku v ruce a navzájem se ovlivňují. 

Komentář: Týmová práce na školách

Vztah založený na oboustranné odpovědnosti 

Přitom se v případě ALTu víceméně nejedná o nic nového, jak říká sám spolutvůrce programu Lukáš Šlehofer. Jeho výhodou ovšem je, že se snaží implementovat to nejlepší z různých učebních metod a vše propojit tak, aby vznikal logický systém. Dalším velkým rozdílem je důraz kladený na vztahovou rovinu, jednak mezi žáky navzájem, ale především mezi žáky a učiteli. Jak říká Lukáš Šlehofer, vztahy jsou mnohem intenzivnější, založené na oboustranné autonomii. Zároveň je ovšem na druhou misku vah pokládána odpovědnost. Proto jsou také například tematické bloky prokládány tzv. expedicemi, kurzy a výjezdy, které mají částečně organizačně na starost právě žáci. Každé čtyři týdny blokové výuky jsou završeny zkouškovým obdobím. 

Náš dnešní tříhodinový blok ukončuje referát, který si připravily dvě studentky. Po jeho skončení dostávají v soukromí zpětnou vazbu od svého učitelského tandemu. Systém hodnocení je, jak je možné předpokládat, též odlišných od klasického známkování. Využívá hodnotící škály doplněné slovním komentářem. Základní stupně „vynikající-splnil-nesplnil“ tak doplňují body za aktivitu, snahu a zapojení. Ve finále se tak dostáváme na škálu devíti stupňů, kterými může být student ohodnocen. Dle slov Lukáše Šlehofera by se ALT rád v budoucnu dopracoval k hodnocení pomocí formativní zpětné vazby. 

Program je prozatím v polovině svého testovacího běhu, první žáci pod jeho taktovkou budou maturovat až za dva roky. Přesto jsou pedagogové prozatím optimističtí. Dobře vědí, že se jedná o živý proces, který je třeba za chodu dolaďovat a vylepšovat. Zpětná vazba na jeho průběh je získávána dotazníkovým šetřením a diskuzí ze strany žáků („Kafe s třídním“), dále pak pravidelnými konzultacemi mezi učiteli působícími v rámci ALTu, jejichž tým se z počátečních osmi rozrostl na dvacet členů. Předmětem není ani tolik obsahová stránka, kterou je zkrátka z hlediska zákona nutné dodržet, ale spíše to, jakým způsobem bude vyučování probíhat a jak by měl systém výuky inovativně reagovat na měnící se svět okolo, ať už z hlediska nových technologií nebo nového způsobu zpracovávání informací. Přestože je vše teprve v začátcích, neubrání se člověk jistému nadšení z toho, že skutečně jde vyučovat jinak, probouzet zvědavost, kterou v nás často zabíjely monotónní výklady pedagoga sedícího celou hodinu nehnutě na jednom místě, předčítaje z hromádky papírů. Přesnější obrázek o výsledcích se ovšem, i dle pana Šlehofera, bude dát reflektovat až první dvě třídy úspěšně dokončí čtyřletý koloběh.

Autor: Aneta Poslovská
 

Hlavní zprávy

Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!