Sezóna letních festivalů je už v plném proudu. Jejich počet rok od roku roste a léto si bez nich dokáže představit málokdo. Ačkoliv mohou být oslavou téměř čehokoliv od hudby přes film a divadlo až po jídlo, rozšiřuje se jeden společný rys – více než vlastním obsahem začínají být festivaly prodchnuté komerčními poutači a produkty hlavního sponzora, jež doprovází návštěvníky na každém kroku. Ve snaze získat peníze a zabavit náročné návštěvníky se tak podobné události často stávají spíše rájem obchodníků než hudebních či filmových fanoušků. Dá se to ale dělat i jinak?
Přicházíme na rozpálenou louku, kousek od nás bučí stádo krav. Podél prašné cesty stálo jen pár barevných, vlastnoručně vyrobených ukazatelů naznačujících, že míříme správným směrem. Nikde žádné kolony, nekonečné fronty či dalekosahající hluk davu. Festival NaKaši nás vítá jen malým stánkem se dvěma mladými lidmi, kteří nám na ruku ochotně vydávají vstupní pásky. Na místě, které normálně slouží jako pastvina pro dobytek a ohraničuje ho jen les a řada keřů, se rozkládá pár vojenských stanů, z nichž některé začnou brzy fungovat jako stage, jiné jako kuchyň nebo bar. Za větším podiem, které jako jediné připomíná, proč jsme vlastně přijeli, se zatím pomalu rozrůstá linie stanového městečka.
Je čtvrtek odpoledne a zanedlouho začíná třídenní festivalový program naplněný nejen hudbou, čtením básní, ale i přednáškami. Po loňských letech, kdy sem – na louku ke středočeskému Petrovu – přijeli třeba Prago Union nebo Kapitán Demo, vsadili letos organizátoři naopak na menší, ovšem populární a ceněné české kapely pokrývající nejrůznější žánry od tvrdého rapu až po psychedelický rock. Na pódiích se tak střídá například Stříbrný rafael s Lazer Viking nebo Madhouse Express. Rozmanitý repertoár se odráží i na publiku – vedle starších rockerů se prochází mladí, sotva plnoletí studenti s květinami ve vlasech. Není poznat žádný tlak, nikdo nikoho nepředbíhá ani na nás neútočí reklamy. Bezstarostnost a solidarita jako by zaplnily celou louku.
Festival NaKaši vznikl před šesti lety coby narozeninová oslava pro několik přátel a jejich kapely. Rok za rokem se setkání opakovala, až oslava dorostla v regulérní hudební akci, jejíž návštěvnost se pohybuje v řádu stovek lidí. Ačkoliv se vedení obměnilo a festival získal na jméně, stále si udržuje přátelský charakter vytvářející dojem, že peníze a byznys patří jinam. „Hlavní myšlenkou je prostě pohoda. Chceme, aby lidé věděli, že sem můžou přijet, mít se dobře a poslechnout si dobrou hudbu. Peníze pro nás nejsou žádná motivace, děláme to kvůli atmosféře. Osobně bych byl rád, aby se lidi těšili na další NaKaši, aniž by věděli, co tam bude hrát,” říká Bláha, jeden z organizátorů festivalu.
Utáhnout finančně takovou akci se vší technikou a zázemím samozřejmě není jednoduché, obzvlášť když za ní stojí jen osm dvacetiletých lidí. Přesto zde nejsou k vidění žádné obchodní nápisy ani reklamní stánky. Veškeré jídlo a pití zajišťuje jen jeden oficiální bar a malá kuchyně. „Nejsme proti sponzorům, ale chceme to udržet v rozumné míře,” komentuje Bláha. Festival má proto sice jednoho oficiálního partnera a u některých firem se podařilo například vyjednat výhodnější podmínky, nic z toho ovšem do samotného průběhu nezasahuje.
Na Povaleč lahváč nevleč!
Podobným přístupem ke sponzoringu a atmosféře je znám také multižánrový festival Povaleč. I ten se, podobně jako NaKaši Fest, zrodil z narozeninové oslavy. Ta první se ovšem udála už před třinácti lety a akce v karlovarské Valči si od té doby získala renomé i řadu věrných fanoušků.
Při vstupu nás nikdo neprohledává, nikdo nekontroluje obsah batohů, ani to, jakou máme pásku. Místo toho nám nápis u vstupu oznamuje, že vstupné je dobrovolné a doporučená částka činí jen tři sta korun. Žádné poplatky za stany, žádné tisícové částky. I tak může vypadat akce, jež každoročně přitahuje tisíce lidí z celé republiky. Na festivalové poměry jde o neobvykle nízkou cenu – mnohdy se za chudší program platí i několikanásobně vyšší částky. Organizátorům Povaleče ovšem nejde o zisk a bezpodmínečnou kontrolu nad návštěvníky. Jak často uvádějí, Povaleč tvoří kamarádi, jejichž cílem je „sbližovat lidi a dávat prostor kvalitní kultuře”.
I proto není v rozsáhlém areálu, který se skládá z několika luk, vyhlídky i zámecké zahrady, k nalezení žádný billboard ani logo jakéhokoliv obchodního řetězce. Cedule, které nás na Povalči obklopují, hlásají jen Buďtehodní a Třiďte odpad!. Sponzoři jako by nebyli, reklama tu neexistuje. Jediným smyslem přítomných plakátů je tak připomenout příchozím, že je třeba se chovat ohleduplně a zodpovědně a podporovat soběstačnost – třeba tím, že si nepřivezou vlastní pití. Právě na výdělcích z baru, stejně jako na vstupném, jsou totiž podobné festivaly závislé. Pokud pořadatelé nechtějí propůjčit své jméno nebo celou stage některé z velkých firem, musí se spoléhat na poctivost samotných návštěvníků. Akce tak stojí na vzájemné důvěře – pořadatelé jako by říkali „my vás nebudeme kontrolovat a vy nás nebudete podvádět“.
Jednej lokálně, mysli globálně
Skrz stinnou alej procházíme do zámecké zahrady. Doléhající šumy právě probíhajících koncertů se prolínají s výskotem dětí a kolem zurčící kašny se trousí další skupinky návštěvníků. Park, jenž obec každoročně festivalu zpřístupňuje, je plný stánků, stanů a stanovišť. Nejde ovšem o žádnou obchodní zónu, ale o doprovodný program, který svou pestrostí a nabitostí silně konkuruje tomu hudebnímu. Každý si tak může najít to své – od přednášek, workshopů a pub-quizů, přes jógu až po divadelní představení, operu nebo kino, ve kterém nesmí chybět ani roztomilá koťátka.
Nedílnou součástí Povalče nejsou ovšem jen vlastní stánky, ale také místní podniky. Díky tomu, že obec zpřístupňuje státní zámek i s přilehlou barokní zahradou, můžou festivaloví povaleči snadno navštívit nedalekou biofarmu nebo legendární Pohostinství u Páji. A pokud někomu nestačí výběr z domácích langošů, poctivých burgerů nebo veganských placek, jež jsou k dostání přímo v areálu, spásu vám zajistí místní samoobsluha.
Obdobnou spoluprací se může chlubit i zmíněný NaKaši Fest, jenž s Petrovem, nejbližší obcí od festivalových luk, úzce kooperuje. Tamní starostka se totiž na akci přijela osobně podívat a její manžel přitom dokonce věnoval pořadatelům několik kilo brambor zdarma. Díky vzájemné propojenosti tak z akce profitují nejen návštěvníci, ale také samotná obec a její obyvatelé.
Mikrosvět s vlastními pravidly
Důraz na otevřenost a přívětivost jak vůči účastníkům, tak místním je znát opravdu na každém kroku. Mladí se tu mísí s rodinami, pražští s místními a ve vzduchu je cítit uvolněnost a pospolitost. Je to právě tahle důvěrná, osobní atmosféra, která představuje hlavní devízu Povalče stejně jako NaKaši Festu a dalších nekomerčních festivalů. Jelikož je jejich smyslem vytvářet a užívat, nikoliv vydělávat, necítí se být člověk jen chodící peněženkou stlačenou v davu, ale součástí unikátního mikrosvěta, který jako by unikal vnějším pravidlům.
