Chudší země se stávají oblíbenou destinací, minimálně pokud mluvíme o mileniálech a travelbloggerech. Kouzlo zemí méně či vůbec nepolíbených rychlostí západního světa nabízí neskutečná přírodní a kulturní bohatství. Jaký mají ale naše návštěvy dopad?
Na první pohled napomáhá cestování do chudších zemí tamní ekonomice – turista zaplatí za jídlo, nocleh, letenku, vstupné za prohlídky a vyjížďky, tu hodí pár drobných žebrajícím, navíc dá spropitné taxikáři, pořídí několik suvenýrů. Jeho pobyt tak zaměstná několik lidí a mnohým přispěje „jen tak“. Jak ale peníze reálně pomohou, respektive jak reálně přispějí jako výdělek obyčejným lidem?
Kam tečou turisté
Vezměme v potaz celou dovolenou – s bookingem u agentury, letenkou, pobytem v hotelu. Podle studie končí většina profitů z turismu zpátky v zemích západního světa, ze kterých pochází provozovatelé hotelových resortů, cestovních agentur apod. Tomuto fenoménu se říká „tourist leakage“ a že jde o znepokojující problém, dokazují i samotná procenta – v Thajsku 70 % peněz, které člověk utratí za dovolenou, končí u provozovatelů ze zahraničí, nejčastěji z bohatších zemí. Mexický tourist leakage dosahuje v all inclusive hotelích až 80 %. Ani v jiných zemích nejsou procenta o nic optimističtější. Odhad průměruje procento odlivu zisku z turismu v zemích třetího světa od 80 % v Karibiku po 40 % v oblasti Indie.
Ale nejde jen o peníze, co nakonec končí zpátky v bohatších zemích, místo aby přispěly chudším. Nelze opomíjet ani stopu, kterou turista v zemi zanechá a jak formuje budoucnost dané destinace. Turisté mají image bohatých zákazníků a těm se místní snaží prodat všechno možné. Suvenýry, nehledě na vkus, jsou často obyčejné cetky, vyrobené za pár šupů (z pohledu turisty rovněž pořízené za pár šupů). Reálná výrobní cena takových produktů je mnohem nižší než cena kupní. Místní tím nepodporujeme v rozvoji jejich kraje – místo práce v zemědělství nebo na tamní infrastruktuře je učíme podporovat mnohdy neekologickou výrobu zbytečných předmětů. Pro ně samotné je prodej předmětů turistům samozřejmě výdělečnější. V horším případě i takový prodejce pracuje ve špatných podmínkách, svou těžkou prací však nevytváří žádný přínos pro svou zemi, jak popisují v knize The Better World Handbook: Small Changes That Make A Big Difference autoři Brett Johnson a Ellie Jones.
A pak je tu ještě samotné žebrání – děti prosící o pár drobných, kterým lze jen těžko odepřít pomoc. Člověk by měl v takovou chvíli zapomenout na city a získat nadhled nad lekcí, kterou by tím dítěti dal – dolar je v mnoha zemích jen o něco málo méně než denní rozpočet (světová hranice chudoby je stanovena na $1.90/den). Proč by pro dítě mělo význam chodit do školy a později do práce, když se již v útlém věku naučí, že psí oči upřené na turistu mu vydělají více? Pokud dítě v Kambodži vyžebrá za den 5 dolarů, dostává se tím těsně nad hranici minimální mzdy (průměrné ceny různého zboží v Kambodži zde). Navíc almužna jako taková skýtá mnoho dalších souvisejících problémů, děti nemusí vždy žebrat samy pro sebe, zapojují se do větších skupin, posílají je žebrat dospělí a podobně. Samozřejmě nelze nikdy poznat, jestli pár drobných dítě odnese dospělému, který ho poslal, nebo jestli si koupí jídlo, jestli do školy náhodou nechodí, protože z jakéhokoli důvodu nemůže a peníze mu opravdu pomohou. Člověk by neměl propadat spasitelskému pocitu ve chvíli, kdy žebrajícímu něco přispěje, měl by si být vědom otázek, které se za každou mincí skrývají. V každém případě není dobré děti učit, že turisté vždy nějaký peníz dají. Jde o citlivou, citově náročnou a těžko řešitelnou problematiku. Nejlepším řešením je asi spolehnout se na rady místního průvodce, případně dávat úměrnou almužnu – tedy úměrnou přepočtu hodnoty peněz na místní poměry.
„First World Problems“
Ze všech těchto problémů se zrodilo cestování s filosofií prezentující se jako Ethical Tourism – to nabízí možnost vandrů po světě s co možná nejmenšími výčitkami svědomí. Ethical Tourism má spoustu odnoží – Eco Tourism, Green Tourism, Responsible Tourism, ve výsledku záleží na tom, čemu člověk věří a co se snaží svým cestováním nepoškodit.
Doporučuje se přespávat u místních, v malých penzionech, případně přes Couchsurfing či Airbnb (ačkoli rozvoj Airbnb paradoxně přináší ztrátu pro ekonomiku města a státu a přispívá k vylidňování center). Místo pořizování laciných suvenýrů je lepší podporovat fair trade lokální produkty, i když k nim člověk může mít mnoho výhrad. Přebytečná byrokracie spojená se získáním ochranné známky nebo cena za výkup produktů, která je pevně stanovena, nehledě na pokles či růst cen na trhu (a upravuje se jen pozvolna), takové jsou nevýhody znepříjemňující život samotným producentům. Ve chvíli, kdy však člověk zvažuje koupi obyčejného a fair trade výrobku, neměl by se stydět ocenit snahu, kterou výrobce musel vložit do získání ochranné známky a do splnění přísných podmínek své výroby.
Co vše se dá poškodit
Dilemat spojených s cestováním do chudších zemí je nespočet a čím více se člověk o problematiku zajímá, tím více otázek se objevuje. Měl by člověk cestovat do zemí, kde jsou porušována lidská práva? Je na svědomí každého turisty si ospravedlnit, jestli jeho cesta podporuje režim vládnoucí dané zemi. Měl by člověk pořizovat fotografie? Snímky zubožených dětí, špinavých ulic a polorozpadlých domů jsou sice samy o sobě uměleckým dílem, případně mohou zajistit boost vašeho instagramového účtu, ale nepřispívá tím člověk zbytečně k upevňování stereotypů o daných zemích? Jak takové snímky pomohou zlepšit smutnou situaci v kraji? Měl by člověk jezdit na safari? Nebo si nejdříve předem pečlivě zjistit, jak v které rezervaci chrání zvířata? Takových a podobných otázek existuje bezpočet a každá z nich na sebe váže další a další. Jednou z cest pro jejich zodpovězení, včetně statistik a studií odborníků, nabízí například stránky Tourism Concern.
I samotný ethical tourism však má své mouchy, mnoho uvědomělých turistů totiž stejně nezbaví pocitu, že se do chudších zemí jezdí dívat na lidi skoro jako do zoologické zahrady. Přinejmenším mu ale nelze upřít snahu o osvětu v rámci problémů rozvojových zemí a snahu o podporu projektů, které přispívají ke zmenšení břemene západního světa nad rozvojem těchto zemí. Zároveň však nezatracuje cestování do chudších zemí, poněvadž přes všechno, co bylo v tomto článku řečeno, zůstává turismus jedním z důležitých příjmů pro mnoho zemí. A vědomi si tohoto faktu, měli bychom etické cestování provozovat v souladu s našimi přesvědčeními a ohledem na budoucí dovolené.
