Do boje o americký prezidentský úřad se zapojuje postarší muž s botou na hlavě, zubním kartáčkem v ruce a pochybným programem. Jeho šance na vítězství jsou nulové, přesto stojí za to ho sledovat.
Prezidentské volby ve Spojených státech se blíží a zdá se, že letos jde opravdu o hodně. Paletu tradičních témat jako například imigrace, postavení menšin ve společnosti, ekonomická nerovnost nebo potenciální další válka na Blízkém východě obohacují témata úplně nová: klimatická krize, univerzální nepodmíněný příjem a polemika o Donaldu Trumpovi.
USA se spolu s řadou dalších demokracií po celém světě potýkají ještě s řadou dalších problémů. Třeba s drastickým kolapsem důvěry v instituce – od vlády a státu přes média až po církve. Dopady takové krize mohou být nedozírné a dá se o ní hovořit jako o zásadní hrozbě pro samotnou demokracii.
Důvodů je zcela jistě celá řada, jedním z nejvýraznějších se zdá být také americký volební systém, který má do úplné demokratičnosti daleko. V minulých volbách vyhrála na počet hlasů Hillary Clinton, a to o téměř tři miliony, ovšem prezidentem se stal Donald Trump.
Zároveň má Amerika dlouhou historii naprosto neprůhledného lobbyingového prostředí – NRA budiž příkladem za všechny. Mnoho Američanů proto slyší na to, když Donald Trump mluví o Washingtonu D.C. jako o bažině.
Dalším problémem se zdá být i samotný systém dvou dominantních stran. V Americe jiné politické strany než demokraté a republikáni neexistují. Výrazní jsou sice například Zelení či libertariáni, a voleb se účastní i nezávislí kandidáti, v absolutní většině je však hlas pro takzvanou třetí stranu de facto vyhozený.
Přesto se prezidentských voleb nezávislí kandidáti a kandidáti třetích stran tradičně účastní. S ambicí upoutat pozornost. Veteránem mezi nimi je i letošní kandidát Libertariánské strany: Vermin Supreme (Svrchovaná Havěť) – údajně se jedná o jeho skutečné jméno.
Kdo je Vermin Supreme?
Osmapadesátiletý Vermin Supreme rozhodně nevypadá jako klasický politik. Na hlavě nosí gumovou holínku, v ruce jako žezlo třímá obří zubní kartáček a vzhled nepříčetného šílence dolaďuje brumbálovským plnovousem. Své jméno vysvětluje jednoduše: všichni politici jsou havěť, on je v tom nejlepší.
Vermin Supreme bude na prezidenta kandidovat letos už popáté. Během těchto 16 let vystřídal dres republikánů i demokratů, o post se ucházel jako nezávislý, a nakonec zakotvil u libertariánů. Celý svůj život se hlásí k anarchismu, zároveň ale o sobě mluví jako o přátelském fašistovi; zkrátka tyranovi, kterému můžete věřit.
Jeho volební program paroduje americkou politickou kulturu i aktuální kauzy. Zahrnuje například zombifikaci americké energetiky (zombies na běžících pásech budou generovat čistou a levnou elektřinu). Tím se strefuje do výrazně ambiciózního a techno-optimistického demokratického plánu Green New Deal/Zelený nový úděl. Výstavba fun-centračních táborů na hranicích s Mexikem zase míří na detenční střediska ICE – imigrační policie Spojených států. Právě medializace nelidských podmínek v rámci těchto středisek (nebezpečné přelidnění, porušování základní lidské důstojnosti či nedostupnost i nejzákladnější hygieny) vedla minulý rok k rozsáhlé veřejné debatě.
Nejzajímavější na Verminově parodickém programu je, že dokáže potenciálně oslovit voliče napříč celým spektrem. Supreme není nalevo, napravo, ale ani ve středu.
O vítězství tu ale nikdy nešlo
Šance na to, že kdy satirický kandidát vyhraje volby v USA, jsou prakticky nulové. Přesto jsou lidé jako Vermin Supreme fenoménem známým většině demokracií světa a v rámci systému mají své místo.
Satiričtí kandidáti v řadě zemí tradičně slouží jako sběrači protestních hlasů. Volby v Sao Paolu například v roce 1959 s historicky obrovskou převahou vyhrála nosorožčí samice Cacareco. Voliči tak jasně dávají najevo svou nedůvěru či nespokojenost se stavem demokracie/politické reprezentace. Recesistické strany mají ostatně své místo i v Česku.
Poslední dobou se často mluví o tom, že žijeme v době postfaktické. Rok za rokem světem otřásají skandály o tom, kdo koho vlastní nebo podplácí, kdo lže a kdo ve skutečnosti hájí jiné zájmy, než veřejně přiznává. K tomu se samozřejmě přidává nekonečný proud krizí, válek, revolucí a protestů. Tuto zmatenou realitu zprostředkovávají média, která mnohdy ještě nápomocně vše zabalí do nesrozumitelné hantýrky plné kryptických pojmů, názvů a hesel s průměrnou životností několika let, nanejvýš. Klasická politika se řadě lidí zdá nepřehledná, nesrozumitelná, nezajímavá a vlastně se jim ani nelze divit.
Vermin Supreme a jemu podobní nabízejí politiku v naprosto kontrastující podobě. Vážně neberou takřka nic, vysmívají se současnému stavu věcí a parodují všechny a všechno. Servírují nám bizár, po němž všichni tajně toužíme. Konkrétně Supremova kampaň, zdá se, dokáže přinejmenším zaujmout i notorické nevoliče, ty, kteří už na vše rezignovali, i ty k politice naprosto apatické.
Satiričtí politici nebo strany nenabízejí pro klasického voliče nic. Slouží však jako zástupci těch, kdo by standartní politiky nikdy nevolili. V tom spočívá jejich skutečná hodnota. Proč by nakonec neměli být v zastupitelské demokracii zastoupeni i ti, které normální politika nezajímá?
Možná i Česko, kde je všeobecná apatie a nedůvěra v politiku hluboce zakořeněná (Jeden hlas stejně nic neznamená... a ,Kdyby volby mohly něco změnit, už je dávno zakážou...) a o politický bizár není nikdy nouze, potřebuje v tomto ohledu někoho viditelnějšího - takového svého podivína s holínkou na hlavě a obřím zubním kartáčkem v ruce.
