Chtěli vytrollit europarlament i dostat sex do politiky. K moci se ale zatím recesisté nedostali | E15.cz

Vše o designu

Vše o designu Vstoupit do speciálu

Chtěli vytrollit europarlament i dostat sex do politiky. K moci se ale zatím recesisté nedostali

Petr Pešek

V minulých sněmovních volbách kandidovalo hnutí plné známých osobností. V čele jeho pražské listiny byl mnohonásobný fotbalový reprezentant, držitel zlaté olympijské a bronzové evropské medaile Ladislav Vízek. Na třetím místě hokejový mistr světa Pavel Richter. Uskupení Sportovci ale propadlo. Se ziskem 0,2 procenta hlasů zůstalo daleko před branami Poslanecké sněmovny i od výhledu na státní příspěvek.

Sport, a zvláště fotbal mají přitom v Česku početné obecenstvo. ČR je také země pivařů s největší roční spotřebou na světě ve výši 141 litrů na hlavu a žije zde nemálo důchodců – jen starobní penzi pobírá téměř čtvrtina obyvatel. Politickým stranám, které se zaštiťují tím či oním specifikem, se ale dlouhodobě nedaří. Monotematickým ani těm recesistickým.

Haškovská tradice

Je těžké vymezit hranici mezi prvním a druhým, někdy se prolíná. A nejde o nic nového ani v rámci polistopadového vývoje. Stačí připomenout Stranu mírného pokroku v mezích zákona, která pod dozorem spisovatele Jaroslava Haška vznikla v roce 1911 ještě před zrodem Československa. Recesistický podtext strany byl zjevný. „Kdo dá hlas, obdrží malé kapesní akvárium,“ zněl jeden z jejích sloganů.

Asi nejblíže haškovcům jsou nyní „balbínovci“, tedy Balbínova poetická strana. Uskupení založené v roce 2002, sdružené kolem stejnojmenných osvěžoven nedaleko náměstí Míru a restaurace a hudebního klubu v Balbínově ulici a vedené noblesním „geniálním guvernérem“ Jiřím Hrdinou.

Při pohledu na program ale jen o recesi nešlo. Strana prosazovala zavedení rovné daně či školného na vysokých školách. Ve sněmovních volbách v roce 2006 dostala 6897 hlasů neboli 0,12 procenta. A jen pro úplnost – v předminulých sněmovních volbách v roce 2013 kandidoval Jiří Hrdina za Úsvit v Pardubickém kraji a byť byl na druhém místě, pohořel se ziskem pouhých 187 preferenčních hlasů.

Soumrak ideologií nenastal, míní politolog Just

Návrat podivných stran v 90. letech

Novodobá historie recesistických/monotematických stran sahá hned do počátku polistopadové éry. Nepřehlédnutelná byla Nezávislá erotická iniciativa, u jejíhož zrodu stál známý sexuolog Radim Uzel. A jelikož divoká doba devadesátých let přála i divokým nápadům, dostala NEI ve volbách do České národní rady v roce 1992 téměř 89 tisíc hlasů, což znamenalo 1,37 procenta.

O dva roky později se Uzel dostal do pražského zastupitelstva. Pak byl ovšem ze strany vyobcován, prý kvůli snahám o spojení s ČSSD. „Úspěšný politik může svůj sex transformovat právě do těch politických subjektů. Protože ono je libidózní, když se mu podaří prosadit nějaký zákon nebo oblafnout koaličního partnera,“ vysvětloval Českému rozhlasu spojitost mezi politikou a svojí iniciativou.

Neúspěšná byla ale i další, možná ještě větší vášeň českých voličů – pivo, byť zde šlo zprvu o čistou recesi. Strana přátel piva vznikla hned v lednu 1990 a tyla jednak z oblíbenosti „zrzavé vody“, ale i z polistopadové žízně po nepolitických projektech.

Do svých řad podle svých slov nalákali přes dvanáct tisíc členů, nicméně ve volbách neuspěli. A v roce 1998 došlo ke sloučení, jak jinak, s ČSSD. Další činnost je provozována mimo jiné v rámci Sdružení přátel piva. V sousedním Polsku bylo přitom podobné pivní uskupení úspěšnější a strana byla v letech 1991–93 i v tamním Sejmu.

Zápisník Pavla Otta: Výhra trollů a Vondry

Broukožrout Kremlička

V české polistopadové politice ale v této souvislosti nešlo jen o stranické pokusy založené na neřestech či vášních, ale i na demografii. A jelikož i česká populace stárne, skupina seniorů se dříve či později musela dostat do hledáčku některé z politických stran.

A nejlépe přímo do názvu. Čas uskupení Důchodci za životní jistoty přišel na konci 90. let. Neřešilo se zda, ale jak moc ve sněmovních volbách uspěje, zda to bude jen sedm, nebo deset či více procent. A průzkumy veřejného mínění toto seniorské nadšení jen přiživovaly.

Volební výsledek z voleb 1998 nebyl až tak špatný – solidních 3,06 procenta – vzhledem k očekáváním ale způsobil zklamání.

Šéf strany Eduard Kremlička musel v souladu se svým předvolebním slibem překousnout nejen to, že zůstal před branami parlamentu, ale i brouka.

Nebyl to sice původně zamýšlený chroust, ale potemník a Kremlička jej nakonec v reportáži soukromé stanice Nova skutečně snědl. V čele strany později skončil, z jejího názvu zmizelo „Důchodci“ a nakonec zaniklo i samotné uskupení. 

Jak vytrollit ANO

O malý rozruch se v nedávném evropském klání postaralo uskupení ANO, vytrollíme europarlament. Jednak svéráznými programovými body – například nápadem na emisní povolenky na čočku a fazole –, ale i využitím zkratky nyní vládnoucího hnutí ve svém názvu.

Stoupenci ANO se kvůli tomu obrátili i na ministerstvo vnitra, které ale stížnost zamítlo. Je ale možné, že ANO v názvu „trollistům“ opravdu zafungovalo – ve volbách dostali 1,56 procenta hlasů, díky čemuž dosáhli i na státní příspěvek ve výši 1,11 milionu korun.

Má mít humor nějakou hranici?

Vážně míněné projekty

Byly ale i vážně míněné projekty, které začínaly důrazem na jedno vybrané téma. Právě ty se mohou ukázat jako životaschopné, pokud ovšem agendu rozšíří do dalších oblastí.

Takto se na západě postupem času etablovaly „zelené“ strany, které vyrostly z pacifistických a environmentálních hnutí. A svým způsobem i Piráti, kteří se nejdřív objevili v roce 2006 ve Švédsku jako platforma boje za internetovou svobodu – či internetovou anarchii, jak by někdo řekl – a uchytili se i v dalších zemích včetně Česka.

V době, kdy klasické ideologické dělení levice–pravice už tolik u voličů nezabírá, mají podobná uskupení šanci na úspěch. Jak ale vidno, není to automatické.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!