Balet patří ke špičce světového umění, ale jaký je jeho svět za oponou? To nám odkryly baletky skrze dotazník, který jsem sdílela mezi svými přáteli – tanečníky. Jejich výpovědi dále ilustrují systémový problém péče o duševní zdraví studentů v různých stupních vzdělávání, o kterém redakce TST již reportovala.
Tak jako z každého sportu, plyne i z baletu nejen potěšení, ale i dřina a námaha. Kdo pomýšlí na profesionální kariéru, musí začít už ve školkovském věku. Balet je velice náročná disciplína a formovat tělo je třeba co nejdříve. Mnoho baletních škol a lektorů jde ale za hranice zdravého cvičení, a proto mívají baletky zničené tělo už ve třiceti letech. Několik respondentů odpovědělo, že je pro ně těžké si v baletním prostředí uchovat chuť k tanci a nevnímat přitom všudypřítomné psychické a fyzické vypětí. Moc se totiž nemluví o každodenním náporu na tanečníky. Mnoho studentů je tlačeno přes jejich fyzické limity, z čehož vznikají úrazy, které se často kvůli tréninkům nestihnou doléčit.
Nátlak nejen na tělo
Ohledně této problematiky jsem kontaktovala všechny pražské taneční konzervatoře. KroměTanečního centra Praha konzervatoř – gymnázium bohužel žádná nekomunikovala. Na této škole mají baletky k dispozici čtyři dny v týdnu maséra a terapeuta, v rozvrhu saunu a bazén, navíc třikrát ročně jezdí na ozdravné pobyty do přírody.
Balet navíc dokáže otřást s psychikou. V tomto světě jsou velice přísné nároky na postavu a platí, že čím hubenější, tím lepší. Mnoho tanečníků má sklony k poruchám příjmu potravy. Na Taneční konzervatoři hlavního města Prahy je dívkám již od nástupu, což bývá kolem 11 let, neustále opakováno, že musí zhubnout. Také podstupují pravidelné měsíční vážení, kde slýchají to samé. Studenti jsou zde ponižováni a zesměšňováni. Téměř všichni respondenti napsali, že se alespoň jednou setkali s urážkami ze stran tanečních profesorů, shazováním ohledně postavy a baletních schopností a naprostou arogancí. Jedna tanečnice uvedla, že její kantoři často nejdou daleko pro urážky ohledně inteligenční způsobilosti studentů. Mimoto jsou někteří schopni říct: „Máš velký zadek. Zhubni prsa!“
Také zde musí baletky každý den, bez ohledu na menstruaci či jiné potíže, nosit odhalující dres, který nechává prostor pro poznámky ohledně postavy, a česat si baletní drdol, jenž ukrojí ještě víc času z už tak krátké chvíle volna. Nesmějí si extravagatně lakovat nehty ani barvit vlasy.
Úspěšnost tanečníků kromě talentu ovlivňuje i škola, kterou studují, a prostředí v ní. Podle jedné z dotázaných je věkový průměr profesorského sboru na zmíněné konzervatoři 70 let, a proto se zde vyučuje zastaralá technika, prostory jsou nedostačující a úspěch absolventů není nijak závratný. Během výuky si podle ní často profesoři vybíjí svou špatnou náladu na studentech. Škola oznamuje tréninky na poslední chvíli, a rodinné víkendové plány se tak musí rušit.
(Ne)kariéra
Protekce v Čechách (nejen v baletu) není nic neobvyklého. Kdo má peníze, má více prostoru tančit na představení. Jedna z baletek uvedla v dotazníku, že ji chtěl ředitel nejmenovaného divadla od 5. ročníku do jejich souboru. Po konkurzu ovšem přijal její spolužačku, jejíž otec chodil se zmíněným ředitelem do školy. Překvapivě se však tento jev nenachází pouze na konzervatořích a školách, ale i v baletních souborech. Kromě protekce zažívají baletky také závist, která je všudypřítomná, šikana naštěstí tolik ne. Většina respondentů ji kromě zničených kostýmů nezažila, ale momentálně se podle jedné z baletek vyskytuje v baletním souboru Národního divadla.
Kromě každodenní dřiny je nutné baletu obětovat mnoho věcí. Tanečníci často nemají čas na jiné koníčky, rodinu, přátele a zdravý sociální život. Baletky mívají již během dospívání zničené tělo, deprese a chybí jim přátelé mimo školu. Jejich vrstevníci mohou vyzkoušet víc věcí a zjistit, co je baví, baletky si ale musí být jisté svým povoláním již od raného věku. Jedna z odpovídajících napsala, že kvůli baletu neměla čas na nic jiného a zpětně to považuje za chybu, protože je podle ní v dospívání důležité poznávat sám sebe a socializovat se. Odměnou za odříkání jí nebyla ani taneční kariéra kvůli zdravotním potížím. Zároveň se musela přizpůsobit i rodina tanečníka.
Balet je také velice náročný finančně. Pokud nejste extrémně talentovaní, bez financí v baletním světě nic nedokážete. Dobré zahraniční školy jsou téměř vždy placené, stejně jako různá soustředění, kostýmy, baletní špičky a koneckonců i ortopedické pomůcky. Tanečníci si musí hlídat stravu a svoje tělo. I když je baletka úspěšná a dostane se do souboru, platy tam patří mezi nejnižší v České republice. Baletní kariéra však především kvůli fyzické náročnosti nemá dlouhého trvání, někdy jen do 30 let, a vysloužilé baletky tedy učí v tanečních školách či si zakládají vlastní.
Balet too?
V dnešní době se hodně mluví o sexuálním obtěžování v různých oblastech, a tak jsem zjišťovala, zda je tomu tak i v baletu. Několik baletek odpovědělo, že o tom často slyší a děje se to běžně. Jedna napsala, že v baletním prostředí jsou hranice hodně posunuté a nelze si to brát osobně. Před pár měsíci světem otřásl případ mladé baletky z New York City Ballet Alexandry Waterbury, která zjistila, že si mladí tanečníci v souboru posílali nahé fotky a explicitní videa jí a jejích kolegyň. S celým příběhem vyšla na světlo a tanečníci byli vyhozeni.
Toto však není ojedinělý případ. Předchozí ředitel New York City Balletu byl několikrát obviněn ze sexuálního obtěžování, týrání své ženy a také fyzického násilí na baletkách. V dubnu podaly členky Pařížského baletu stížnost na tamního ředitele. Mužů je v baletu málo, a proto je jim vždy přikládána větší důležitost než ženám. Do dnešního dne je většina baletních ředitelů a choreografů tvořena muži.
Balet je nádherný obor, ale vyžaduje mnoho sebekázně a odříkání. Slovy jedné z respondentek: „Jen bych chtěla, aby všechny ty malé děti, které chtějí chodit na balet, věděly, co to opravdu obnáší. A aby si i veřejnost pod slovem BALETKA nepředstavila pouze krásnou balerínu a špičky, ale i tu bolest a dřinu, kterou musí všichni tanečníci podstupovat denně. Balet jsem opravdu milovala, byla to moje součást. Ale jsem slušně vychovaný člověk, a svět, kde je protekce víc než talentu, není pro mě. Studium na Taneční konzervatoři hlavního města Prahy mi z části zničilo a z části obohatilo život. Ale navždy mě poznamenalo.”
