Evakuace z Kábulu, likvidace následků tornáda na Moravě nebo pomoc při covidové pandemii. To jsou příklady z nedávné minulosti, které ukázaly, že česká armáda dokáže velmi rychle a profesionálně zasáhnout. S její výzbrojí je to však až na několik málo výjimek tristní.
Podinvestovanost vojska včetně jeho často chátrající nemovité infrastruktury se odhaduje na 200 až 300 miliard korun. Proto někteří odborníci a politici hovoří o tom, že příspěvek Česka ke kolektivní obraně NATO je spíše symbolický.
„Strategické projekty se musejí urychlit, většina techniky pochází ještě z dob bývalé Varšavské smlouvy. Došlo k ohrožení bezpečnosti,“ varoval už před časem náčelník generálního štábu Armády České republiky Aleš Opata.
Začátkem března řekl, že akviziční proces musí projít zcela zásadními změnami. „Věřím, že skončila doba, kdy byly bagatelizovány hrozby ze strany Ruska a výdaje na obranu byly považovány za zbytečné. Doufat, že nepřítel nezaútočí, je předstupeň porážky,“ dodal.
Mnohamiliardové investice do armády, které chystá současná vláda, však nějaký čas zaberou. Důvodem bude i to, že po vojenské technice začíná být v Evropě enormní poptávka. Server E15.cz sestavil přehled základního arzenálu českých ozbrojených sil.
Letecké techniky je málo, drony chybějí
Výčet moderní letecké techniky a systémů je krátký. Stíhaček Gripen mají vojáci 14. To v podstatě stačí na hlídkování a udržování schopnosti pilotů nadzvukové stroje vůbec ovládat. Pro odvrácení případného útoku je to málo.
Jako minimum, které je nezbytné pro obranu země, se uvádí 24 až 36 letounů. Tímto směrem se také budou ubírat požadavky ministerstva obrany v nejbližších letech. Gripeny má Česko pouze pronajaté za 1,7 miliardy korun ročně, jsou majetkem neutrálního Švédska. Leasing skončí v roce 2027. Už kabinet Petra Fialy proto bude muset rozhodnout, jakým způsobem ochranu vzdušného prostoru zajistí. Stíhačkám mají navíc sekundovat podzvukové bitevníky L-159, které po dvacetiletém provozu vyžadují obnovu.
Lépe na tom není ani vrtulníkové letectvo. I když napřesrok začne přebírat nové americké bojové a víceúčelové helikoptéry Viper a Venom za 14,6 miliardy korun, ani jejich množství neodpovídá skutečným potřebám vojska. Bitevní vipery obdrží pouze čtyři, venomů bude mít osm. Nezbytný počet je přitom dvojnásobně až trojnásobně vyšší.
Armáda se nemůže spoléhat ani na ruské vrtulníky Mi-24, byť jde o vysoce výkonné válečné stroje. S nedostatkem náhradních dílů se potýká už léta. Po ruské invazi na Ukrajinu a západních sankcích proti Moskvě zřejmě nesežene nic.
Co se týče dronů, jejichž účinnost se poprvé ve větší míře prokázala při ozbrojeném střetu o Náhorní Karabach v roce 2020, má Česko jen pozorovací bezpilotní prostředky. Bojové, jako jsou například nyní na Ukrajině stále slavnější turecké bayraktary a další drony, nemá žádné.
Podle koncepce výstavby Armády ČR schválené vládou v roce 2019 mají vzdušné síly získat útočné drony do pěti let. Vyčleněno na ně mají jeden a půl miliardy korun. Základní plánovací dokument hodlá rezort obrany zřejmě už letos aktualizovat.
Obrněnce pamatují Varšavskou smlouvu
S pozemní technikou je to ještě horší než s leteckou. Jednou z mála výjimek je stovka osmikolových transportérů Pandur, které jsou však v provozu přes deset let. V době nákupu stály 14,4 miliardy korun. Původně se předpokládalo pořízení dvojnásobného počtu pandurů za 20,8 miliardy.
„Pandury už mají zastaralé technologie. Řešíme i zbraňové věže s izraelskou firmou Rafael. Nutná bude modernizace těchto transportérů, zajištění náhradních dílů,“ řekla ministryně obrany Jana Černochová (ODS).
Dále má vojsko nová šestikolová vozidla Titus dodávaná ve spolupráci francouzské firmy Nexter Systems s českou Tatra Defence Vehicle.
Tankovou techniku reprezentuje třicítka modernizovaných tanků T-72 sovětské koncepce z přelomu šedesátých a sedmdesátých let. Problém je v tom, že bojeschopné nejsou zdaleka všechny. Přitom by jich k obraně země bylo potřeba 120 až 140. Výměnu pohonné jednotky či systému řízení palby navíc absolvovaly před dvaceti lety, do roku 2025 mají být znovu modernizovány. Otázkou je, zda nepůjde o vyhozené peníze.
Například Polsko nebo Maďarsko přestaly na T-72 spoléhat a nakoupily desítky německých tanků Leopard. Polsko jde ještě dál, loni oznámilo akvizici 250 nejpokročilejších amerických tanků Abrams.
Bez nadsázky lze za muzeální zbrojní arzenál české armády označit pásová bojová vozidla pěchoty BVP-2 vyrobená na konci osmdesátých let v sovětské licenci. Mají je vystřídat nové obrněnce, výběr dodavatele se však bezvýsledně vleče od roku 2015.
Jedinou těžkou moderní technikou českého pozemního vojska tak budou spolu s transportéry Pandur a vozidly Titus francouzká děla Caesar. Smlouvu na 52 houfnic ráže NATO 155 milimetrů za 9,6 miliardy korun podepsal loni v září exministr obrany Lubomír Metnar (ANO).
Současným požadavkům rovněž odpovídají útočné pušky Bren 2. Tisíce ručních palných zbraní za několik miliard korun dodává vojákům Česká zbrojovka Group.
Rakety z Izraele k obraně země nestačí
Loni na podzim uzavřel Metnar smlouvu také na čtyři baterie izraelských raketových kompletů Spyder za 13,7 miliardy korun. Dalších 23,5 miliardy bude stát jejich dvacetiletý provoz. Při podobně objemné zbrojní investici to bylo poprvé, kdy ministerstvo náklady na životní cyklus vyčíslilo.
Spyder však spadá do kategorie SHORAD, což je zkratka pro protiletadlové zbraně krátkého dosahu. Zařízením dlouhého dosahu, jako je americký systém Patriot nebo ruské rakety S-300, které chce Slovensko poslat Ukrajině, česká armáda nedisponuje. Stávající koncepční dokumenty se o nich zatím nezmiňují.
