Londýn udělal z ruských zlodějů oligarchy a následně filantropy, říká britský novinář

Ve vašich článcích a rozhovorech zastáváte rétoriku, která by mohla spoustu lidí ve střední Evropě šokovat. V článku pro The Guardian jste napsal: Rusko si může válku na Ukrajině dovolit jen proto, že mu na to Británie pomohla získat peníze. A upozornil jste na skutečnost, že i Spojené království nese vinu na legalizaci ruských financí. Navíc dodáváte, že ačkoli Západ už ruskou válku na Ukrajině přímo nepodporuje, rozhodně pomohl z Ruska učinit to, čím dnes je.

Za válku na Ukrajině samozřejmě nemůže nikdo jiný než Putin. Za tento zločin je odpovědný on sám. Ale ani Putin nemohl vybudovat Kreml bez cizí pomoci a současné Rusko už není tím izolovaným autoritářským režimem jako v polovině 20. století. Dnešní Kreml je úzce napojen na finanční struktury Západu a Rusko i jeho elitní vrstvy měly možnost v cizích zemích volně nakládat se svými penězi, a dokonce si tam zakládat účty. S tím vším jim někdo pomáhal.

Pomáhal? Kdo?

Pokud chcete najít osoby, které pomohly z ruských zlodějů udělat oligarchy a následně filantropy a podnikatele, tak je najdete v Londýně. Účetní, právníci, bankéři, profesionálové z oblasti reputačního managementu nebo politici. Ti všichni nabízeli svoje služby každému, kdo si je mohl dovolit. A právě díky těmto službám si lidé, kteří jinak umějí jen krást a zabíjet, našli cestu do západní ekonomiky, kde mohli zlegalizovat svůj nakradený majetek.

S touto pomocí začali budovat celý systém postavený na nelegálních základech z loupeží a vražd. A výsledkem je současný kleptokratický, zločinný režim. Putin na tom má samozřejmě také svůj díl, ale velká část viny leží na elitách této země (Velké Británie – pozn. red.).

Jak takový proces vlastně funguje?

Pokud máte moc v zemi, jejíž instituce ji naopak nemají, jako například v Rusku, Nigérii nebo v Malajsii, tak můžete ukrást víceméně cokoli. Vždyť svět takhle funguje už stovky, ne-li tisíce let. Někdo něco ukradne, ale pak mu to někdo jiný zase sebere. Jenže dnešní doba a offshore bankovnictví umožňují kleptokratům a oligarchům něco ukrást a vše ukrýt v cizině, kde je to v bezpečí a nikdo další už to sebrat nemůže. Třeba právě v Londýně.

Tím pádem nemusíte nakradený majetek problematicky schovávat například doma v Rusku. Takhle vlastně zločinci využívají výhod obou systémů – ve své rodné zemi si mohou dělat, co chtějí, zatímco u nás dostanou ochranu právního státu.

Spojením kleptokratického systému a demokracie vám vznikne hybrid, kde veškerou právní ochranu majetku využívají lidé, kteří si ji zaslouží ze všech nejméně, jelikož to jsou obyčejní zloději.

Proč je tedy ale veřejnost, co se „pomoci a podpory“ Ruska týče, kritická hlavně vůči Německu a Francii a vůči Británii v podstatě mlčí?

Velice dobrá otázka. Částečně proto, že na rozdíl od svých německých kolegů byli britští politici ve své kritice Ruska dlouhodobě dost otevření.

Zatímco ale přijímali ruské peníze.

Velice mazané, že? Celou dobu se tu totiž šikovně kombinují dvě politiky. Na jednu stranu být aktivním členem NATO a kritizovat Putina na všech mezinárodních setkáních, zároveň ale neváhat přijímat ruské peníze. Ospravedlňování toho druhého směru vždy znělo nějak takhle – tím, že budeme integrovat ruské peníze do světové ekonomiky, Rusy vzděláváme a učíme je, jak funguje globální trh. My ty divoké a nevzdělané Rusy v podstatě civilizujeme. V devadesátých letech se nad tímhle uvažováním ještě možná dalo přimhouřit oko a říkat si: „Dejme jim ještě pár let na to se naučit, jak se to dělá na Západě.“ Ale už tak minimálně před 25 lety nám mohlo dojít, že jsme si lhali do kapsy.

Ve své knize Moneyland přiznáváte, že jste tomu ale sám kdysi věřil.

Na mou obranu – byl jsem mladý. Koukněte se například na Polsko. To také mělo problémy a obtíže s přechodem k demokracii a dnes je plnohodnotným členem společenství západních států. Každý v určitou chvíli věřil, že to, co se dělo v Polsku, Česku anebo v Pobaltí, se bude dít i v ostatních státech bývalého sovětského bloku. To ale byla čirá, z optimismu zrozená naivita. Samozřejmě se nic takového nakonec nestalo. I tak ale existovala velká spousta lidí, kteří se této naivity drželi dlouho poté, co ztratila jakýkoli smysl. Ale nenechme se zmýlit – to už nebylo na základě optimismu, ale proto že na tom vydělávali.

Pořád tvrdili, jak Rusko potřebuje ještě trochu více času na to zvyknout si na svobodný trh a jak je potřeba větší ekonomická integrace. Dokonce ani vražda Alexandra Litviněnka, který byl otráven pravděpodobně nejsmrtelnější látkou, kterou lidstvo zná, a to navíc v době, kdy se jako azylant ukrýval právě v Británii, nezměnila jejich názor. Ten nezměnila ani spousta jiných incidentů. Naopak ještě v roce 2010 letěl David Cameron do Moskvy, aby do Londýna nalákal více ruských podnikatelů a jejich peněz. Touhle velice výnosnou vírou určitých britských elit v ruskou budoucnost prostě nedokázalo otřást nic.

Mluvíme tu o zástupcích Konzervativní strany i labouristů, že?

Ano. Jakákoli vláda brala jako svou povinnost, že v tomto musejí londýnské banky a finanční instituce podpořit, a věřila, že se v této situaci jedná o „peníze zadarmo“. Až nedávno některým politikům začalo docházet, že úplně zadarmo nejspíš nebudou. Ale na druhou stranu je zde zároveň i „nadstranická“ snaha omezit alespoň část anonymity, které tyto peníze využívají. Je sice tristní, že zástupci obou stran tento systém tak dlouho podporovali, ale paradoxně se z toho díky tomu nestal problém jen pravice nebo levice a veřejnost to vnímá tak, že podporovat tento boj může každý. Ať už z řad konzervativců, nebo labouristů. Dá se to vnímat tak, že ona příslovečná sklenice je v tomto případě poloplná.

Současná inflace je důsledkem honby za růstem HDP, říká polská ekonomka Mączyńska

Rozhovory

Mohl byste našim čtenářům vysvětlit, proč se zrovna Británie stala takovým rájem pro offshore bankovnictví? Proč ne například Francie, Lucembursko nebo Španělsko?

Británie měla pro tohle jedinečnou příležitost, jelikož stojí na základech obrovského impéria. To se možná rozpadlo, ale veškeré spojovací články mezi jeho částmi, ať už ekonomické, osobní, obchodní nebo finanční, přetrvaly. Británie navíc hledala nový přísun peněz. Vysoce postavené osoby tak jen využily svých starých kontaktů, dovedností a zdrojů a vybudovaly nový obchodní model. Možná ne tak výnosný jako ten imperiální, ale pořád dost lukrativní: místo toho abychom peníze kradli my, tak v tom budeme podporovat někoho jiného a naučíme ho, jak to dělat pořádně. A pak mu pomůžeme přesunout nakradený majetek do bezpečí.

Ta největší ironie je, že se spousta těchto zahraničních oligarchů i s těmi nakradenými majetky nastěhovala do londýnských domů koloniálních magnátů, kteří takto okrádali svou zemi před nimi! Tihle kriminálníci využívající služeb Velké Británie se v mnohém chovají úplně stejně, jako se chovali správci britského impéria.

Jak dlouho podle vás trvá, než se z takového cizího oligarchického „barbara“ stane respektovaný filantrop a člen Sněmovny lordů?

Zase tolik ruských oligarchů ve Sněmovně lordů nemáme. A třeba i takový Jevgenij Lebeděv je výjimečný případ. Ten už v Británii vyrůstal, jelikož jeho otec byl hlavou KGB na londýnské ambasádě. Obecně je ale překvapující, jak krátký je proces mezi nakradením majetku v zahraničí a vstupem mezi britskou smetánku. Koupíte dům, založíte nadaci, dáte peníze pár univerzitám, uspořádáte nějaký ten večírek, sem tam darujete na charitu… A máte vystaráno. Za nějakých pět, šest, sedm let je to více než možné.

Existuje celý systém, jehož prací je integrovat oligarchy v Británii. Ukázat jim jak to tu chodí a pomoci jim stát se součástí naší společnosti. Pokud si to můžete dovolit, je to až překvapivě jednoduché.

Proč tenhle byznysový model ještě nikdo nezakázal? Jde to vůbec?

Nemyslím si. Můžeme ho od takových aktivit leda odradit, ale je těžké si uvědomit, kam až sahá. Nejde jen o banky, burzy nebo o právní služby. Musíte vzít v potaz soukromá letadla, luxusní jachty, honosná sídla, módní návrháře, umělecké galerie… když si chce v dnešní době někdo něco koupit a má na to peníze, tak si to prostě koupí. A nejde o to, že by to mělo být v takové situaci nelegální. Problém jsou peníze, ty nelegální nejsou. To je ta ošemetná část, jelikož jaký je pravý původ těchto peněz, už nikdo nezjišťuje…

… dá se na tom vůbec něco změnit?

Chce to obrovské investice do vyšetřování a bezpečnostních složek, k čemuž ale nedochází. Bez toho to zastavit nepůjde. Leda bychom Británii odřízli od zbytku světa, což je ale nereálné.

Impérium ruských wagnerovců. Obchodují s mediálním vlivem, válkou i se školními obědy

Válka na Ukrajině

Je celá tahle situace jedním z důvodů, proč tvrdíte, že je poněkud nespravedlivé označit Rusko nebo Ukrajinu za „zkorumpované státy“, aniž by se zmínily země, které pomáhají takto nakradené bohatství skrývat?

Přesně tak. Když mluvíme o korupci ve smyslu, že Ukrajina, Argentina nebo Nigérie jsou zkorumpované státy, je to jednoduše špatně. Je to zásadní nepochopení toho, jak korupce vlastně funguje. Korupce je ze své podstaty přeshraniční, jelikož ty nakradené peníze v těch zemích nezůstanou. Projdou spoustou různých míst. Takže pokud za zkorumpované považujeme místo, odkud se vzaly, neměly bychom stejně označit i místo, kde nakonec skončí? Pořád jsou to tytéž peníze.

Proč se nad tímhle ale nikdo nijak výrazně nepozastavuje? Jakmile někdo na Twitteru napíše něco hloupého o Rusku nebo Ukrajině, hned se na něj sesype nekonečná řada naštvaných a odsuzujících komentářů. Ale když západní země pomáhají oligarchům nakrást miliardy a obcházet sankce, tak o tom není vůbec slyšet.

No, ono je to poněkud složitější. Když někdo řekne něco hloupého o Putinovi nebo válce na Ukrajině, tak nezáleží, jestli to má levicový nebo pravicový podtext. Hned se toho někdo chytne, zveřejní to na Twitteru a všichni se tomu můžeme okamžitě zasmát. Ale jakmile jsou ve hře peníze, není to tak jednoduché. Pokud někdo vybuduje svoje podnikání na tom, že pomáhá ruskému oligarchovi ukrývat kradené finance v Londýně a také je tam investovat, znamená to rovnou, že mu tím pomáhá vraždit nebo válčit? Zároveň se o tom nedá jen tak něco napsat.

Lidé, o kterých se tu bavíme, jsou bohatí, mají spoustu konexí a neváhají vás zažalovat. Takže pokud o nich budete psát podle pravdy, skončíte u soudu. Oni nechtějí, aby se tyhle věci vůbec dostaly na veřejnost. Navíc jak chcete takové téma vysvětlit třeba ve 20vteřinovém videu na YouTube? Nebo ho popsat ve 280 znacích na Twitteru? Zas tak hrozné to ale přece jen není. Celá tato situace spojená s Kremlem a offshore bankovnictvím získala za poslední rok více pozornosti než kdy dříve. Takže posun tam je.