Na začátku války na Ukrajině opustilo Českou republiku odhadem až třicet tisíc Ukrajinců odcházejících bojovat s ruskými agresory. Zatímco muži mířili do války, druhým směrem do Evropy prchaly statisíce lidí. Naráželi přitom na nekonečné množství problémů. K těm zásadním patřila otázka, kde a jak najít práci.
„Všichni už víme, že složení běženců se nesrovnává s profesní strukturou poptávky českých zaměstnavatelů. Možná v některých sektorech, jako jsou služby, hotely, restaurace a další bude pomoc viditelná, v průmyslu však mohou čeští zaměstnavatelé s ukrajinskými pracovníky počítat jen omezeně,“ řekl 26. května na sněmu Hospodářské komory její prezident Vladimír Dlouhý.
Tuzemský pracovní trh je dlouhodobě napnutý a nutně potřebuje pracovníky ze zahraničí, což je známý fakt. V Česku chybí zhruba 300 tisíc zaměstnanců hlavně v technických a dělnických oborech. Problém spočívá v tom, že od začátku války sice přibylo do Česka téměř 400 tisíc lidí, mezi nimi však převažují ženy s dětmi, které se obtížně uplatňují ve fyzicky náročných dělnických pozicích. Navíc to nejsou ekonomické migrantky, které by přicházely za levnou prací.
Ukrajinci a práce v Česku
Snadno se zapojit do pracovního procesu mohou ti ukrajinští uprchlíci, kterým stát poskytl vízum za účelem strpění. Těm se automaticky přiznává dočasná ochrana, jež umožňuje hledat práci přímo u zaměstnavatele bez zprostředkovatele nebo dalších speciálních povolení typu zaměstnaneckých karet.
Klíčovým faktorem pro ukrajinské uprchlíky jsou tak požadavky samotných zaměstnavatelů, kteří mají pouze povinnost ohlásit příslušnému úřadu práce, že člověka s dočasnou ochranou přijali. Nejméně náročné vstupní požadavky mají dlouhodobě nejžádanější profese, tedy montážní dělníci výrobků a zařízení, pomocní pracovníci ve stavebnictví, v dopravě či výrobě nebo uklízeči.
Většina z padesáti tisíc Ukrajinců, kteří od 24. února v Česku sehnali zaměstnání, začala pracovat právě na těchto pozicích. „Když si například uvědomíme, že zhruba čtyřicet procent všech příchozích jsou děti, i v porovnání s jinými evropskými zeměmi je padesát tisíc pracujících skutečně vysoké číslo,“ řekl ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka (KDU-ČSL).
Lidé o zmíněné pozice stojí podle ministerstva zejména díky minimální jazykové bariéře a skutečnosti, že to jsou takzvaně neregulované pozice. Nepožaduje se u nich uznání odborné kvalifikace jako například u advokátů, lékařů nebo pedagogů. „Jedná-li se o regulované povolání, musí zájemce požádat o uznání odborné kvalifikace u příslušného uznávacího orgánu v České republice,“ uvedlo tiskové oddělení ministerstva práce s dodatkem, že seznam regulovaných povolání, který je veřejně dostupný na webu ministerstva školství, čítá stovky profesí.
Do neodborných zaměstnání tak často nastupují i lidé ze zmíněných regulovaných oborů. Dokládá to třeba případ zdravotní sestry Ljuby. „Práci jsem dlouho nemohla sehnat a potřebovala jsem nutně nějaké peníze. Tak jsem musela jít uklízet přes agenturu. Chodila jsem každý den od osmi do jedenácti do jedné firmy ve Vršovicích a vydělala jsem si 200 korun. Hodně mi ale pomohli čeští známí, takže už mám naštěstí jinou práci,“ říká.
Lékaři usilující o návrat k profesi
Jak náročné je začít pracovat v odborném zaměstnání, ukazuje příběh lékařky Ludmily, která přijela do České republiky po vypuknutí války na Ukrajině. Ve zdravotnickém oboru pracuje přes dvacet let. Její rodná země však není součástí Evropské unie, takže by v Česku mohla vykonávat svoje povolání až po splnění požadovaných podmínek, jejichž součástí jsou i rozsáhlé zkoušky.
Protože se Ludmila rozhodla v Čechách zůstat natrvalo, aktivně navštěvuje online kurzy češtiny, pomáhá v dobrovolnickém centru pro Ukrajinu v Praze a snaží se zajistit si v nějaké nemocnici praxi. Znamená to však, že žije jen z úspor z Ukrajiny, ze státního příspěvku ve výši pěti tisíc korun měsíčně a bydlí zadarmo u českých vysokoškolských studentů.
,,Snažím se rychle zapojit, chci se naučit česky a chci pracovat v České republice jako lékařka. Je to náročné a složité, ze začátku se informace pro ukrajinské lékaře dost měnily a stále v tom mám docela zmatek. Dělám všechno pro to, abych se mohla věnovat svému oboru, ale je to běh na dlouhou trať,“ popisuje Ludmila.
Ukrajinský lékař či lékařka mohou pracovat v Česku, když složí aprobační zkoušku v češtině sestávající z písemné, praktické a ústní části (písemná a ústní část jsou zpoplatněny). Zároveň musí předložit úřední překlad diplomu do češtiny a takzvanou nostrifikaci, což je doklad o uznání vysokoškolského vzdělání, který vydává veřejná vysoká škola. Dále musí doložit bezúhonnost, zdravotní způsobilost a zaplatit správní poplatek dva tisíce korun.
Před splněním aprobace může ukrajinský lékař nastoupit do akreditovaného zařízení na praxi, k níž potřebuje povolení od ministerstva zdravotnictví. Možnosti se mu nabízejí dvě: V případě, že nemá nostrifikovaný diplom, může nastoupit na praxi trvající maximálně tři měsíce, v opačném případě může nastoupit na dlouhodobou praxi trvající jeden rok a při opakované žádosti až tři roky.
Než tedy lékař z Ukrajiny splní všechny požadavky, tak jde-li všechno hladce, může podle ministerstva zdravotnictví začít vykonávat svojí práci po zhruba roce a půl. Největším problémem ale zůstává jazyková bariéra, která může celý proces výrazně prodloužit.
Pomoc lidem z napadené země
Hned po vypuknutí války se kromě vlády a samotných občanů aktivizovaly neziskové organizace, které uprchlíkům a dalším obětem války pomáhají dlouhodobě. Jednou z největších je Člověk v tísni. Kromě humanitární a jiné pomoci usnadňuje uprchlíkům i hledání práce.
Ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka o pomoci uprchlíkům pro web ProUkrainu.cz
Člověk v tísni nabízí Ukrajincům uplatnění přímo v rámci organizace, jak vysvětluje mluvčí Eva Kroupová: „Člověk v tísni také sám zaměstnává některé uprchlíky – pracovnice adaptačních skupin pro děti či psycholožky. Naše organizace od začátku války zaměstnala čtyři desítky ukrajinských občanů – uprchlíků i v Česku dlouhodoběji žijících Ukrajinců. Další Ukrajince zaměstnal krátkodobě.“
Obdobně se angažují další organizace. Diakonie českobratrské církve evangelické pečující hlavně o seniory a postižené zaměstnává ukrajinské ženy právě v sociálních službách. Uprchlíkům poskytuje práci i humanitární organizace ADRA, a to v rámci takzvaných sociálních šatníků, prostřednictvím nichž nabízí lidem v nouzi oblečení nebo hygienické potřeby.
Nejčastější komplikací při uplatňování uprchlíků na pracovním trhu bývá jazyková bariéra, jak se shodují oslovené neziskovky.
„Když najdeme pracovní uplatnění, kde není třeba český jazyk, většinou jsou to spíše nízko kvalifikovaná zaměstnání. Uprchlíci jsou často ochotni pracovat i na těchto pozicích, ale je škoda, že třeba učitelka nemůže jít pracovat v rámci své kvalifikace, přitom by mohla učit děti z Ukrajiny,“ říká poradkyně Help linky Člověka v tísni Alena Čorna.
Právě řešení tohoto problému patří v rámci vládní strategie na zvládání uprchlické krize mezi priority ministerstva práce a sociálních věcí. Ve spolupráci s ministerstvem školství připravuje jazykové kurzy pro uprchlíky. „Nyní chystáme osnovy těchto jazykových kurzů. Budeme zohledňovat délku vzdělávání, požadavky na lektory a především úroveň jazykových znalostí, které by absolventi měli dosáhnout. Počítáme se zapojením již fungujících škol a školských zařízení i s účastí zkušených lektorů ze soukromého sektoru,“ uvedl ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka (KDU-ČSL). Kromě jazykových kurzů se rezort podle Jurečky soustředí i na personální posílení úřadů práce a digitalizaci.
