Válka na Ukrajině už trvá zhruba jeden a půl měsíce. Co lze čekat od příštích týdnů? Jak se mění cíle Ruska, Ukrajiny, EU či NATO? Dokáže ruská armáda využívat vyšší vyspělosti své vojenské techniky a změnila své postupy oproti těm z dob Sovětského svazu? Zeptali jsme se politického geografa z Institutu politologických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy Jana Kofroně. „Pokusy postupovat v kolonách přes hlavní silnice v těsných formacích proti alespoň mírně připravenému protivníkovi by byly považovány za taktickou chybu v době druhé světové války stejně jako na vrcholu studené války. Nepřekvapivě je to sebevražedný postup i dnes,“ říká Kofroň.
V jaké fázi konfliktu se nacházíme?
V té, kdy si Rusové uvědomili, že s omezenými silami nemohou dosáhnout maximalistických cílů na všech frontách a začínají se soustředit jen na oblasti, kde mohou dosáhnout taktických zisků. Lze jen doufat, že tento návrat do reality pro ně přichází pozdě, to jest v okamžiku, kdy ztratili moment překvapení a v důsledku ztrát i schopnost vytvořit výraznou převahu v počtech na rozhodujících úsecích.
Jaké jsou nejpravděpodobnější scénáře dalšího vývoje?
Rusko se zřejmě soustředí na jihovýchodní část Ukrajiny. V optimálním scénáři z jeho hlediska se mu podaří obklíčit a zničit jednotky JFO (jednotky operace společných sil, které bojovaly proti separatistům – pozn. red.). Ukrajina by pak přišla i o ta území Doněcku a Luhansku, která jsou ještě pod její kontrolou. Rusko by to mohlo vydávat za splnění jednoho z cílů invaze. Zároveň by takový vývoj výrazně oslabil ukrajinskou armádu.
Cílem Ukrajiny je samozřejmě něco takového nepřipustit a v každém případě předejít obklíčení a zničení svých sil v oblasti. Lze předpokládat, že se Rusové pokusí přesunout větší část sil, které donedávna bojovaly u Kyjeva právě do jihovýchodní oblasti. Otázkou je, do jaké míry jsou tyto jednotky ještě bojeschopné. Z druhé strany na tento vývoj budou reagovat i Ukrajinci a pošlou své síly na obranu ohrožených oblastí.
Co jsou nejpravděpodobnější aktuální cíle Ruska, Ukrajiny, NATO a EU?
Domnívám se, že Rusko od konce prvního týdne chápe, že vládu v Kyjevě nevymění. Zřejmě bude mít několik požadavků. Zaprvé nějakou formu uznání anexe Krymu, případně vyjádření Ukrajiny v tom smyslu, že se nepokusí Krym získat zpět silou. Zadruhé garanci, že Ukrajina nevstoupí do NATO. Zatřetí vyklizení Doněcké a Luhanské oblasti včetně oblastí, které nyní ještě drží ukrajinská armáda. Začtvrté demilitarizaci Ukrajiny.
Z pohledu Ukrajiny je zejména třetí a čtvrtý požadavek pochopitelně velmi problematický a těžko by jej bylo možno vykládat jinak než jako – byť ne absolutní – prohru. Pokud se však Ukrajině nepodaří zabránit obklíčení či vytlačení sil JFO z jejich pozic, třetí požadavek se zmaterializuje i bez dohody. Co je pro Ukrajinu horší, v případě nedohody může Rusko okupovat území mezi Dněprem a Doněckem, případně včetně Chersonu.
Cílem NATO a EU je pochopitelně minimalizovat ruské požadavky. Ergo snaží se udržet ukrajinskou bojeschopnost, což se prozatím i díky chybám Rusů dařilo. Aby ruské požadavky byly limitovány například jen na první dva výše zmíněné body, musela by být Ukrajina schopna většího protiútoku, který by ohrozil větší množství ruských útvarů a donutil je k útěku. Zda je něčeho takového Ukrajina ještě schopna, závisí na tom, jak velké ztráty doposud utržila a kolik jí zbývá například mechanizovaných, tankových a dělostřeleckých sil.
Z jakého důvodu nedokáže Rusko potlačit ukrajinskou protivzdušnou obranu?
Rusko ji potlačilo, ovšem jen částečně. Navíc se těžko potlačují lehké přenosné protiletadlové řízené střely typu Stinger či Strela. Proč jen částečně? Jednak ruské letectvo není tak technologicky ani operačně sofistikované a výkonné jako například letectvo USA či dalších západních států, jednak se zdá, že na začátku kampaně se Rusové nekoncentrovali na maximální možné zničení a poškození ukrajinské protivzdušné obrany. To dalo Ukrajincům příležitost uchovat síly pro další týdny.
A zdá se, že Rusům vázne koordinace pozemních sil a letectva. Prostředky protivzdušné obrany lze totiž ničit i dělostřelectvem, zejména raketovým jako Uragan či Smerch. Zdá se však, že ruské operace na zemi a ve vzduchu nejsou příliš koordinovány. Je fér říct, že tato koordinace není samozřejmá a zápolí s ní většina armád. Svou roli však hraje i velká rozloha Ukrajiny, která fakticky znamená, že obránce může držet část sil hlouběji ve svém týlu a tím jejich detekci a zničení výrazně ztěžovat.
I v době kosovské kampaně dokázali Srbové operovat s letadly ještě po několika dnech. Podařilo se jim také pomocí obstarožního S-125 (sovětský protiletadlový raketový komplet zavedený do služby v roce 1961 – pozn. red.) sestřelit F-117 (americký útočný letoun zkonstruovaný s využitím „neviditelné“ technologie stealth – pozn. red.) a podobně. Bylo tedy nereálné očekávat, že by se například během jednoho týdne Rusům podařilo – s jejich přece jen nikoli špičkovým letectvem – zcela rozložit ukrajinskou protivzdušnou obranu, i kdyby se o to usilovně snažili.
Laikovi se může zdát, že se příliš nezměnila ruská taktika letectva a pozemních vojsk od sovětských dob. V čem vidíte změny?
Rusové mají nějakou doktrínu nasazení sil a taktické postupy. Mohli bychom teoreticky začít diskutovat, jak se vyvíjela za posledních třicet let, ale bylo by to z větší části pouhé teoretizování. Rusové totiž svou doktrínu stejně jako taktické postupy přinejmenším v prvním a druhém týdnu zcela ignorovali. Pokusy postupovat v kolonách přes hlavní silnice v těsných formacích proti alespoň mírně připravenému protivníkovi by byly považovány za taktickou chybu v době druhé světové války stejně jako na vrcholu studené války. Nepřekvapivě je to sebevražedný postup i dnes.
Jaké množství staré uložené techniky je možné reálně reaktivovat?
Obvykle jen zlomek bez větších oprav či výměny některých částí. To však platí jak pro ruské, tak pro ukrajinské materiální zálohy.
⚡️#CzechRepublic sent tanks T-72 and infantry military machines to #Ukraine. This is the first country of #NATO that sent heavy techniques to Ukraine. pic.twitter.com/rxGm2UPRm4
— KyivPost (@KyivPost) April 6, 2022
Jak moc se blíží či vzdalují realitě ukrajinskou stranou zveřejňované velmi vysoké počty sestřelených ruských letadel a vrtulníků?
Obecně bych byl velmi opatrný. Obě strany mají tendenci nadhodnocovat ztráty protivníka a podhodnocovat ty vlastní. Asi lepší odhad získáme ze seznamů vizuálně potvrzených ztrát. Ty samozřejmě ukazují jen – někdy větší, někdy menší – část celkových ztrát. Zároveň na Ukrajině zuří konvenční válka. Ztráty techniky i lidí budou vysoké a Rusové ztratili bezesporu desítky letadel a vrtulníků, což samo o sobě ale není tak překvapivé.
Nakolik výrazně se na bojišti projevuje fakt, že je ruská technika modernější než ukrajinská?
Technologická převaha se výrazně projevuje jen tam, kde je obsluhována takticky kompetentními jednotkami, ideálně v rámci racionálního plánu. Rusko sázelo na krajně optimistický plán a tomu často podřizovalo taktiku. Jeho technologická převaha se tak projevuje jen omezeně.
📌Mariupol
— UKR Embassy in CZE (@UKRinCZE) April 5, 2022
40 dní ruské blokády města. Město je zničené, ale není dobyté. Opravdoví hrdinové Ukrajiny ho nadále brání. Více než 100 tisíc civilistů se snaží přežít v neustále ostřelovaném městě.#SaveMariupolpic.twitter.com/nL0N9HOcPP
