Termobarické zbraně má v současné době ve výzbroji celá řada světových armád od USA přes Španělsko až po Rusko. Využívají se nejen v podobě leteckých bomb, ale v rámci ruské armády například i v moderní obdobě „kaťuší“, raketometů TOS-1.
Termobarické zbraně, též známé jako aerosolové, palivo-vzduchové či vakuové zbraně, využívají kyslík z okolního vzduchu jako okysličovadlo pro masivní a vysokoenergetickou explozi. Tlakové vlny těchto výbuchů obvykle trvají déle a jsou podstatně ničivější než u konvenčních výbušnin.
Termobarická zbraň může být použita v podobě nálože, letecké pumy nebo rakety vystřelované například ručním raketometem či salvovým raketometem. Když taková puma nebo střela dorazí k cíli, otevře nádrž s palivem a rozptýlí ho v podobě mraku. Ten následně zapálí malá konvenční nálož.
Konvenční výbušniny zpravidla obsahují směs „paliva“ a oxidačního činidla, které představuje podstatnou část směsi. Například u střelného prachu představuje „palivo“ 25 procent a okysličovadlo 77 procent. Termobarické zbraně ale tvoří prakticky sto procent paliva, takže obsahují podstatně více energie než standardní výbušnina o stejné hmotnosti.
Vzhledem k závislosti na okolním kyslíku termobarické zbraně v podstatě nefungují pod vodou, ve vysoké nadmořské výšce nebo za špatného počasí. Naopak velmi účinné bývají proti budovám, tunelům či jeskyním.
