Úspěch ukrajinské protiofenzivy s sebou nese i poptávku Kyjeva po další zbrojní pomoci. A to včetně protivzdušných systémů, jež by zemi ochránily před raketovými a leteckými údery na města, které zoufalý Kreml podniká. Jenže zbraně Západu docházejí - ani američtí, ani evropští zbrojaři nebyli připraveni na potřebné tempo výroby. Problém je i se sháněním výzbroje ze sovětské éry, na kterou jsou ukrajinské síly zvyklé.
Spojené státy dodaly na Ukrajinu už více než 800 tisíc kusů dělostřelecké munice ráže 155 milimetrů do houfnic, které jsou řadu měsíců určujícími zbraněmi na ukrajinském bojišti. „Pravděpodobně se blíží limitu, který jsou Spojené státy ochotny poskytnout bez rizika pro vlastní bojové schopnosti,“ řekl AFP Mark Cancian z amerického Střediska pro strategická a mezinárodní studia.
Americká výroba těchto granátů nyní podle zmíněné agentury dosahuje čtrnácti tisíc kusů měsíčně, jenže ukrajinské síly takové množství vypálí zhruba za týden. „Mám velké obavy. Pokud nebudeme mít novou produkci, jejíž nárůst zabere měsíce, nebudeme schopni Ukrajince zásobovat,“ řekl CNBC Dave Des Roches z Národní obranné univerzity ve Washingtonu.
A Pentagon podle dalších zdrojů americké televize už zřejmě nebude moci dodat ani větší množství některých vyspělých zbrojních systémů, například salvových raketometů HIMARS. Potřebuje si je nechat pro vlastní potřeby zvláště tváří v tvář vzrůstající čínské hrozbě a možnému útoku na Tchaj-wan.
Evropský zbrojní průmysl byl nastaven na mír
Evropa na tom není o nic lépe. „Vojenské zásoby většiny členských zemí byly, neříkám vyčerpány, ale značně ztenčeny, protože jsme Ukrajincům poskytli velkou kapacitu,“ varoval počátkem září šéf unijní diplomacie Josep Borrell.
Příčin tohoto stavu je řada. Mnoho evropských zemí především dlouhé roky odmítalo zvýšit obranné rozpočty na dvě procenta HDP doporučená v rámci aliance. V armádních rozpočtech se naopak často škrtalo. Složité zbrojní systémy se většinou vyráběly malosériově pouze pro potřeby mírové doby a některé docházející zbraně se už nevyrábějí vůbec.
Zbrojní zakázky navíc bývají zpravidla záležitostí několika let a evropské firmy mají nasmlouvané objednávky i mimo kontinent, které musejí plnit. Velký zbrojní vývozce Francie se k tomu v posledních letech hodně orientoval na oblast Středozemního moře a ještě na jaře dojednal velké kontrakty s Řeckem. Válka na východě starého kontinentu navíc povzbudila obavy unijních zemí o vlastní bezpečnost, kromě klasických vojenských hrozeb nyní řeší i dosud takřka nemyslitelné, kupříkladu riziko velkých sabotáží na kritickou infrastrukturu.
„Celá desetiletí jsme fungovali v určitém módu, a teď najednou vstupujeme do úplně jiné hry,“ citoval Bloomberg Burkarda Schmitta z Evropské asociace leteckého, kosmického, obranného a bezpečnostního průmyslu (ASD). Firmy se už samozřejmě snaží nárůst poptávky reflektovat, může však trvat dlouho, než se spustí nové linky, seženou požadované součástky včetně nedostatkových polovodičů a vzácných kovů i kvalifikované pracovníky.
Zvyšování výrobních kapacit zřejmě potrvá
„Investujeme stovky milionů, abychom dokázali uspokojit poptávku,“ řekl webu Politico Micael Johansson, šéf švédské firmy Saab, jejíž protitankové střely NLAW se na Ukrajině proslavily. Americká společnost Lockheed Martin, výrobce podobné zbraně Javelin, oznámila už koncem jara, že plánuje téměř zdvojnásobit produkci na zhruba čtyři tisíce kusů ročně. I tak se ale počítá s tím, že doplnit zásoby americké armády potrvá roky. Pentagon jich už poslal na Ukrajinu přes osm tisíc.
Podobně je to s legendárními protiletadlovými raketami Stinger. „Bohužel, ministerstvo obrany nenakupovalo stingery už asi osmnáct let a některé komponenty již nejsou komerčně dostupné,“ řekl krátce po vypuknutí války šéf společnosti Raytheon Greg Hayes. Uvedl tehdy, že firma bude muset předělat část elektroniky v raketě, což zabere čas.
V případě složitější techniky je situace ještě komplikovanější. Ukrajina po nedávných silných raketových úderech konečně dostala sofistikovaný německý systém protivzdušné obrany IRIS-T SLM. Ovšem pouze jeden ze čtyř v červnu slíbených, na další si bude muset podle Berlína počkat do příštího roku.
Kyjev zároveň čeká na dodávku amerických protivzdušných systému NASAMS. Washington přislíbil urychlení dodávek, první dva Ukrajina dostane „ve velmi blízké budoucnosti“, zatímco dalších šest bude dodáno až v neupřesněné době.
Pozornost se upírá ke Kypru
Nedostatek špičkových zbraní však neznamená, že Kyjev už od Západu nemůže další pomoc čekat. Spíše bude získávat starší a méně účinné zbraně. Kupříkladu místo vysoce účinných houfnic ráže 155 milimetrů ty s ráží 105 milimetrů a kratším dostřelem. Jelikož však boje na jihovýchodě země rozhoduje hlavně dělostřelectvo, mohlo by to ohrozit postup Kyjeva.
Potíže jsou i se sháněním starších zbraní ze sovětské éry, které sice nejsou tak účinné, ale ukrajinská armáda s nimi umí zacházet. V některých případech se ukázalo, že skladové zásoby už nejsou použitelné a východoevropské země dospěly na hranu svých možností.
Kupříkladu na Kypru je ale podle tvrzení The New Times k dispozici přinejmenším desítka raketových systému Tor a Buk i další vhodné zbraně. Vláda ostrova se je však zdráhá vydat, pokud za ně nedostane lepší náhradu.
V tomto případě nejde jen o výrobní kapacity. Záležitost je citlivá z politického hlediska, jelikož panují obavy z turecké reakce a zvýšení napětí na ostrově. Washington každopádně nedávno dále uvolnil zbrojní embargo na Kypr, které platilo od roku 1987 s cílem podpořit sjednocení ostrova a bylo částečně zrušeno přede dvěma lety. To by mohlo napomoci převodu kyperských zásob na Ukrajinu.
„Musíme se podívat pod každý kámen,“ komentoval pro NYT situaci někdejší americký důstojník a bezpečnostní expert Bradley Bowman.
