Pojem Green Deal vyvolává už dlouho rozporuplné reakce. Pro jednu skupinu představuje naději v podobě využívání výhradně bezemisních zdrojů energie, jiní zase vnímají zelenou dohodu pro Evropu jako ideologii, která Evropu nenávratně poškodí. Emotivní diskuze nad tímto tématem proběhla i mezi hosty pořadu Pod lupou, kterými tentokrát byli europoslanec Ondřej Knotek (ANO), bývalý šéf společnosti Pražská plynárenská Pavel Janeček a prezident Svazu podnikatelů ve stavebnictví Jiří Nouza.
Když Evropská komise představila v prosinci roku 2019 soubor opatření, díky kterým chce docílit postupného snižování emisí skleníkových plynů, zdálo se to jako velmi ambiciózní plán, který jde po správné cestě. Podle řady analytiků se ale situace zásadně změnila. Kvůli rusko-ukrajinskému konfliktu se musí Evropa zaměřit nejprve na energetickou soběstačnost, a dekarbonizace proto bude pokračovat na mnohem racionálnějším půdorysu. 
„Zelená dohoda nakročila na cestu, která vedla správným směrem, nebyla ale dobře podchycená. Musíme mít růstovou strategii, která bere vážně změnu klimatu a přispívá k udržitelnému hospodářství, ale nemůžeme podlehnout tlaku ideologie a lobbingu. A bohužel jsme svědky toho, že se právě tohle v dnešní době děje,“ říká v úvodu diskuze europoslanec Ondřej Knotek.
Aktuálně vysoké ceny energií, jejichž raketový růst odstartovala válka na Ukrajině, se netýkají jen domácností, ale dramaticky ovlivňují fungování zejména energeticky náročných průmyslových odvětví. Prezident Svazu podnikatelů ve stavebnictví Jiří Nouza je přesvědčen, že současná energetická situace je právě důsledkem Green Dealu. „Ve stavebnictví jsme připraveni hlásit se k udržitelnému rozvoji, ale nikoli k ideologickému programu. Pro mě ideologie skončila v roce 1989, ale se zelenou dohodou jsme se vrátili po 30 letech tam, kde jsme tehdy skončili. Způsob, jakým k tomu Evropská unie přistupuje, je pro mě zcela nepřijatelný,“ tvrdí Nouza.
Podle Pavla Janečka je největší chybou nekompetentnost lidí, kteří současnou společnost vedou. „Jsou to lidé, kteří zjednodušeně řečeno považují fyziku za něco překonaného. A tak to prostě není. Tito lidé nás stále přesvědčují, že Green Deal není tím, proč máme tyto problémy. Já se tomu musím smát, protože je to přesně naopak. Konflikt na Ukrajině tento obrovský nepořádek na celém světě jen odhalil v plné nahotě,“ myslí si Janeček.
V Evropě byla v posledních letech odstavena z provozu řada elektráren a začaly se budovat ve velké míře obnovitelné zdroje energie. Jak se ale ukázalo, tento postup vedl k určité nestabilitě výkonu a evropské země teď znovu přistupují k prodlužování životnosti například jaderných elektráren. Podle Ondřeje Knotka je to jasný důkaz, že země jako například Francie či Německo své zelené plány přehodnocují.
„Podporujme obnovitelné zdroje energie, ale bez jádra to nedáme. Jadernou energii musíme počítat jako nízkoemisní. V delším horizontu pak musíme zahrnout i jadernou fúzi, která už zdaleka není jen sci-fi. Nesmíme podlehnout politickým tlakům některých států a ideologů, kteří by chtěli diktovat, jaké technologie by měly být preferovány, resp. kam budou primárně nasměrovány peníze. My musíme docílit technologické neutrality a nespoléhat jenom na některé konkrétní zdroje. Je jasné, že třeba Dánsku vyhovuje, aby nebyla Česká republika energeticky soběstačná a brala elektřinu z Pobaltí a ze Severního moře z jejich offshorových větrných parků. My se ale soběstačnosti nesmíme vzdát,“ zdůrazňuje Knotek.
Podle Pavla Janečka by měl mít každý stát právo na svůj energetický mix, taxonomie nesmí být dogma. „Česká republika pokrývá svoji spotřebu energie z 80 procent z tepelných elektráren a jádra. A pokud by jádro nebylo schváleno na úrovni Evropského parlamentu, tak to Českou republiku zasáhne úplně fatálně. Jsme i v oblasti energetiky exportní zemí a to je obrovská výhoda, kterou ale v podstatě vůbec nevyužíváme,“ uvedl Janeček.
Zelená dohoda se utvářela v době, kdy byl na energetickém trhu velký převis nabídky nad poptávkou. Když ale poprvé přišla obava ze ztráty ruského plynu, do té doby stabilnímu evropskému trhu se rozklepala kolena a ceny energií se vydaly dynamicky směrem vzhůru, což způsobilo společenské a politické konsekvence. A to i v České republice. V září tohoto roku zaslali zástupci energeticky náročných průmyslových odvětví vládě otevřený dopis, v němž ji žádají o urychlený zásah proti extrémním cenám energií a o maximální podporu českého průmyslu v Evropské unii.
„V současné chvíli neexistuje jiná varianta než zastropování cen pro celý trh. Vedle domácností a veřejného sektoru musíme pomoci i těm, kteří příjmy z daní vytvářejí a kteří lidi zaměstnávají. Při vší úctě k veřejnému sektoru, ten prostě není primárně určen k tomu, aby příjmy vytvářel, ale aby je konzumoval,“ doplnil Nouza.
Jak z toho ven?
Na závěr se účastníci diskuze snažili předpovědět, jak se bude současná situace v Evropě v oblasti energetiky dál vyvíjet. Zdali přetrvají pilíře stávajícího jednotného trhu, nebo se bude muset Evropa energeticky rozštěpit a každá země si bude hledat vlastní cestu, jak docílit co nejvyšší energetické soběstačnosti. A jaké ingredience bude energetický mix v Evropě obsahovat.
Podle Jiřího Nouzy se už v Evropě o jednotném trhu nelze vůbec bavit. „Teď žádný jednotný trh nemáme. Evropské země přijímají různá opatření, jako je například iberská výjimka. Francie se chová trošku jinak, severské státy se chovají trošku jinak. Takže jsou napříč Evropou zcela odlišné vstupní energetické náklady a řada výrobců tak není schopna na evropském trhu vyrábět, protože konkurence třeba ze Španělska vyrábí například keramické obklady mnohem levněji,“ připomněl Nouza.
Podle Pavla Janečka bude další vývoj záviset na tom, jakým způsobem dopadne konflikt na Ukrajině a jakým způsobem se vůbec nastaví toky energií mezi Evropou, Ruskem a ostatním světem. „Nejde jen o dodávky elektrické energie a o dávky plynu. Ale jde i o kovy a o další materiály, ze kterých jsou vyráběny například obnovitelné zdroje. A tyto materiály se v Evropě netěží. Tohle greendealovým expertům zcela uniká,“ říká Janeček.
Ondřej Knotek vidí energetickou budoucnost zejména v tzv. jaderné renesanci. Podle něj musí dojít k výraznému posílení jaderných zdrojů. „Vsadil bych si i na to, že ve druhé polovině třicátých let a začátkem čtyřicátých let přijdou nové fúzní technologie, které zajistí určitou regionální autonomii. Jaderná fúze je technologie, která bude z bezpečnostních a geopolitických aspektů konkurovat i obnovitelným zdrojům. Perspektivu vidím také v geotermální energii,“ uzavírá Knotek.
