Wall Street dokázala od ledna vydělat téměř dvacet procent a drobní investoři se začali logicky probouzet. Protože co dokáže spolehlivě přesvědčit malé hráče k tomu, aby naskočili na trh? Je to samozřejmě bezprostředně zažitá, intenzivní růstová vlna na trhu. Pochopitelně by naše malé investory nic takového zlákat nemělo, realita ale nebyla po staletí jiná. Ani Wall Street není prostinká a automatická továrna na peníze, kam z jedné strany investor strčí tisícovku a po roce mu na druhé straně vypadnou dvě. Ano, nevydělat na Wall Street je pro průměrně příčetného hráče důvod k intenzivní sebereflexi. Otázkou ale zůstává, zda kupovat tamní akcie zrovna teď a za situace, kdy je ikonický index S&P 500 jen několik procent od svého historického maxima ze sklonku roku 2021.
Když ne na Wall Street, tak ale kam? Na exotičtější adresy. Ale nejenom. Když zůstat v Americe, pak mimo hlavní proud. A komu přijdou akcie sice v současnosti sexy, ale zatraceně drahé? Co třeba takové státní dluhopisy, které i přes svou fakticky nulovou rizikovost těží ze stále ještě relativně vysokých úrokových sazeb hasících v Česku i ve světě inflaci. Státní bondy představují přesně ten druh investorské nudy, která je ve výsledku výnosově sexy. Zamknout si totiž peníze na léta dopředu za čtyři až pět procent, které kupříkladu nabízí dluhopisy české vlády. A kde zaparkovat úplně bez rizika a jakýchkoli starostí?
Nejtriviálnějším řešením výnosového rébusu v Česku jsou aktuálně repo fondy. Převedete tam svých pár tisíc a jediné, co manažer takového fondu pro vaše peníze udělá, je, že je přepošle na účet fondu v České národní bance. Ta zúročí peníze sedmi procenty, jak káže aktuální sazba. Žádné investice, žádná diverzifikace, žádné akcie, bondy, a podobný rizikový balast. Prostě jistota pro investora a pochopitelně i pro fond a zajímavé téma na příště bude, kolik na tak ideově jednoduché transakci domácí fondy vydělávají. Určitě si toto téma na e15 nenechte ujít.
