Asie – soudek dynamitu na vzestupu
Čína na cestě reforem
Podle investiční banky Nomura Asie bez Japonska na jedné straně přispěje ke globálnímu oživení šestiprocentním posílením.
Na straně druhé může pokračující zadlužování mnoha zemí v případě, že s ním vlády něco neudělají, poslat svět opět ke dnu. Předchozí finanční krize totiž předznamenala nárůst poměru soukromého dluhu ku HDP o třicet procent během pěti let před výbuchem. A právě tuto hranici mnoho asijských ekonomik od roku 2008 buď pokořilo, nebo se jí kvapem blíží.
Nejen kvůli dluhu, respektive neznámé v podobě nesplácených závazků skrytých v neprůhledném finančním sektoru, bude i nadále nejsledovanější asijskou ekonomikou Čína. Její růst strukturálně klesá, protože „exportem a investicemi poháněné motory, které táhly růst v poslední dekádě, dosáhly svých limitů“, varuje Ramin Toloui z fondu Pimco.
Další hlasy odborníků se k němu přidávají. Komunistické vedení sice podle nich nastartovalo potřebnou transformaci, jejímž cílem je ekonomika opírající se o domácího spotřebitele. Otázkou ovšem zůstává, zda se transformace – podobně jako v mnoha latinskoamerických zemích – nezasekne v půli. Stejně tak není jasné, nakolik současné elity skutečně stojí o rychlou proměnu hospodářského modelu a související nezbytnou změnu poměrů ve společnosti.
Portfoliomanažer fondu C-View Nick Beecroft a další fanoušci země Draka však přiznávají, že pomyslné čínské bahnění se kupředu může být snadno vykolejeno geopolitickým jiskřením. Nejčastěji citovaným příkladem jsou hrátky v Jihočínském moři, kde se Čína přetlačuje se sousedy. Napětí, které může ovlivnit další vývoj ekonomiky, se ale dá krájet i na Korejském poloostrově, na hranicích Indie a Pákistánu, respektive Číny.
Peking a Tokio měří síly
I přes naznačené třenice se pozornost ekonomů soustředí na vzájemné pošťuchování dvojky světové ekonomiky s trojkou. „Nikdy v historii nebyly Čína a Japonsko ve stejný okamžik tak silné jako dnes,“ varuje šéf společnosti Global Perspectives Shane Brett.
Předlužené Japonsko balancuje na ostří nože, ale podle ekonomů není nejproblematičtější asijskou zemí. Mnohem hlubší vrásky jim působí Indonésie a Indie, tedy země náležející ke křehké pětce, jejíž měny jsou pod tlakem. Vzhledem k prohlubující se politické krizi doplněné dluhem a závislostí na nestálém zahraničním kapitálu pak ještě o kus za nimi ční Thajsko.
„Z toho, co se tam může stát, mám obavy,“ říká Nick Beecroft s poukazem na devadesátá léta, kdy kolaps thajské ekonomiky spustil řetězovou reakci známou jako Asijská krize.
Saša Blau: Čínský spotřebitelský patriotismus
