„Je to jedno z nejlepších rozhodnutí, jaké jsem kdy ve svém životě udělal a veskrze podporuji jednotlivce, kteří se k tomu veřejně přiznají,“ říká Mark Hatcher z organizace Black Atheists of America. Veřejné přiznání k ateismu je přitom stále pro mnohé z nich velmi obtížné.
Džamila Beyová z organizace sdružující sekulárně smýšlející studenty, Secular Student Alliance, tvrdí, že mnozí její členové se k ateismu dosud veřejně nepřiznali. Jejich rodiče často ani nevědí, že jsou ateisty, anebo, že své náboženství zpochybňují. Někteří se také bojí toho, že by mohli být společensky vyloučeni, nebo že by dokonce mohli čelit násilí, pokud by se ukázalo, že v Boha nevěří.
Křesťanství jako prostředek k "uznání"
Podle Beyové se náboženství stalo prostředkem k dosažení všeobecného uznání, zejména pak v případě Američanů afrického původu, a jejich boje za občanská práva. Byl to způsob, jak všem sdělit: „Jsem dobrý křesťan, a proto byste mému dítěti měli dovolit, aby společně s bílými dětmi chodilo do školy. Ježíš nás miluje všechny.“
Lasan Dancay-Bangura, stojící v čele univerzitní skupiny ateistických studentů, si jen smutně povzdychne, když si vzpomene na okamžik, kdy své matce řekl, že je ateista. „Byla hodně rozzlobená. Po nějaké době to sice přijala, ale stále o tom nemluvíme,“ říká Lasan. Zároveň přiznává, že jeho otec prozatím nic neví. „Nechci tím zničit náš vztah,“ dodává.
Katelyn Campbellové ze Západní Virginie je také ateistka, avšak rodiče její ateistické přesvědčení podporují. Před dvěma lety se ovšem zúčastnila protestu proti začlenění výuky náboženství a proti prosazování zdrženlivosti v hodinách sexuální výchovy a stále pociťuje jeho dopady. „Často se cítím opravdu nepříjemně, když se pohybuji v okolí svého bydliště. Lidé si totiž často spojují můj obličej s onou diskusí,“ říká Campbellová.
Situace je až absurdní
O tom, jak mnozí Američané vnímají nevěřící, se lidé přesvědčili také v jednom ateistickém televizním pořadu The Atheist Experience, do kterého mohou telefonicky přispívat i diváci. Jeden z volajících přitom moderátorovi sdělil: „Takže jste studoval, abyste se stal ministrem, a teď nevěříte v Boha? Jste ďábel.“
Studenti účastnící se setkání ateistů v Ohiu se snaží dosáhnout určitých změn. Prodávají zde trička, z nichž jedno nese nápis „Godless Goddess“, tedy „bezbožná bohyně“. Vedle stánku stojí Andrew Seidel, právní zástupce organizace Freedom from Religion (Svoboda od náboženství). Tvrdí, že spousta Američanů si myslí, že se ještě s ateistou nesetkali. Důvodem je ale podle něj skutečnost, že mnoho z nich se to jen bojí veřejně přiznat.
Radši homosexuála, než ateistu
Nedávný průzkum provedený organizací Pew Research Centre ukazuje, že Američané by spíše upřednostnili prezidenta, který by byl homosexuál, popřípadě nikdy nezastával žádnou veřejnou funkci, než ateistu. Předchozí průzkum tohoto výzkumného institutu pak překvapivě naznačuje, že respondenti v USA považují ateisty za méně důvěryhodné než násilníky. Podle Pew Research Centre jsou dvě procenta dospělých Američanů ateisté, přičemž v 67 procentech všech případů se jedná o muže.
V poslední době se nicméně zdá, že struktura společnosti se mění. Zejména mezi mladými lidmi stoupá podíl těch, kteří sami sebe řadí do kolonky „bez vyznání“. V USA ovšem v porovnání s evropskými zeměmi žije mnohem větší počet lidí, kteří tvrdí, že je pro ně náboženství velmi důležité. Všeobecný souhlas s tím, aby v zemi, kde žádný z členů Kongresu není ateista, veřejné funkce vykonávali lidé s ateistickým přesvědčením, je tak nejspíš stále v nedohlednu.
L. M. Krauss: Realita je zajímavější než nesmysly, kterým říkáme víra
