Bělehrad se stává čím dál tím oblíbenějším útočištěm Rusů prchajících před Putinovým režimem. Podle agentury Bloomberg se jich od začátku války na Ukrajině přestěhovalo do města o velikosti Prahy více než 100 tisíc a další stále přicházejí. Navíc v době, kdy Brusel tlačí na srbskou vládu, která už deset let usiluje o vstup do Evropské unie, aby si v probíhajícím konfliktu vybrala stranu.
„Bělehrad vypadá v posledních týdnech jako Casablanca,“ poznamenal ve svém nedávném projevu srbský prezident Aleksandar Vučić, čímž narážel na slavný hollywoodský film z roku 1942, ve kterém je dané město zobrazováno jako místo plné špionů a válečných uprchlíků. Tamní obyvatelé mu dávají za pravdu.
„Na začátku války hledali naši klienti hlavně podnájmy, v posledních měsících ale řada z nich shání nemovitosti ke koupi, a to nejen kvůli tomu, aby získali povolení k pobytu, ale protože tu chtějí žít,“ svěřila se Bloombergu bělehradská advokátka Tijana Vujovičová, která se specializuje na pomoc imigrantům a v letošním roce už odbavila nejméně pět stovek ruských klientů.
Kdo z ruských oligarchů má k Putinovi nejblíže:
Počet Rusů přicházejících do Srbska se podle tamních úřadů ještě zintenzivnil poté, co ruský prezident Vladimir Putin vyhlásil v září částečnou mobilizaci. Dokonce i mnozí ruští expati, kteří měli v úmyslu v Bělehradu zůstat pouze dočasně, zde nyní hromadně nakupují byty a zakládají podniky.
Za rok 2022 vzniklo v Srbsku přes 2300 malých firem s ruským majitelem, většina z nich právě v hlavním městě. Pro srovnání, o rok dříve to bylo pouze 158, vyplývá ze srbského obchodního rejstříku. Přicházející migranti také pořádně zahýbali s tamním realitním trhem. „Ceny nájmů v Bělehradě se kvůli zvýšené poptávce za uplynulé měsíce zdvojnásobily,“ potvrzuje Katarina Lazarevičová, která šéfuje jedné z předních srbských realitních agentur.
Průměrný jednopokojový byt v centru metropole dnes stojí nejméně 600 eur měsíčně, tedy zhruba 14 700 korun. Před válkou to bylo jen 300 eur. „To znamená problém pro velkou část místních obyvatel, protože průměrná měsíční mzda se ve městě pohybuje kolem 800 eur,“ podotýká Lazarevičová.
Důvod, proč Rusové míří zrovna do Bělehradu, je prostý. Ti z nich, kteří z jakéhokoli důvodu chtějí odejít do Evropy, nemají po zavedení západních sankcí mnoho možností, kam se uchýlit. Srbsko sice oficiálně odsoudilo ruskou invazi na Ukrajinu, k evropským sankcím se však zatím nepřipojilo. Bělehrad si nadále udržuje přímé letecké spojení s Moskvou a ruští občané sem mohou vycestovat až na třicet dní, aniž by si museli vyřizovat víza.
Oba národy mají navrch už od devadesátých let velmi blízké vztahy a to i v byznysové rovině. Například ruský plynárenský gigant Gazprom sponzoruje srbský fotbalový klub Crvena zvezda Bělehrad. Nemálo Srbů si pamatuje na bombardování jejich země vojenskými silami NATO z roku 1999, a proto se dívají na Rusy shovívavěji než jiní Evropané.
Do budoucna nicméně může vítání uprchlíků z Moskvy znamenat pro Bělehrad obrovský politický problém. Srbsko totiž plánuje v nejbližších letech vstoupit do Evropské unie a její čelní představitelé dávají zemi čím dál tím důrazněji najevo, že hrát na obě strany nemůže donekonečna.
„Je klíčové, aby se Srbsko připojilo k naší zahraniční a bezpečnostní politice. Přidat se k Evropské unii znamená i sdílet naše hodnoty,“ řekla na konci října během své návštěvy Bělehradu předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová prezidentu Vučićovi.
Také Německo tento týden varovalo srbské vedení před prohlubováním vztahů s Ruskou federací a upozornilo Bělehrad, že to může zkomplikovat jeho přístupový proces do evropského bloku, napsal v úterý server Euractiv. Vztahy mezi Srbskem a sedmadvacítkou jsou přitom dost komplikované již v současné době, zejména kvůli konfliktu balkánské země se sousedním Kosovem, jehož existenci Bělehrad neuznává.
