Britští voliči ve čtvrtečním referendu rozhodli, že Británie po více než 40 letech vystoupí z Evropské unie. Po sečtení hlasů ve všech 382 obvodech se pro brexit vyslovilo 51,9 procenta voličů, zatímco v EU chtělo setrvat necelých 48,1 procenta. Britský premiér David Cameron v reakci na výsledek hlasování oznámil rezignaci.
Cameron bojoval v kampani za setrvání země v unii, jeho výzvy však Britové nevyslyšeli. „Nemyslím, že by bylo správné, abych byl kapitánem, který povede naši zemi do jejího dalšího cíle,“ řekl Cameron. Zároveň poděkoval všem voličům za účast v referendu.
Výsledky krátce před 08:30 SELČ oficiálně vyhlásila šéfka sčítacích komisařů Jenny Watsonová na radnici města Manchester. Platných bylo podle ní 33,5 milionu hlasů, přičemž právo volit mělo 46,5 milionu lidí.
Pro brexit se vyslovilo přes 17,4 milionu Britů, zatímco proti hlasovalo 16,1 milionu. Odchod z EU podpořily zejména venkovské oblasti Anglie a také menší města. Naopak obyvatelé velkých měst byli proti, avšak ne v tak silné míře, jak se předpokládalo. Prakticky celé Skotsko hlasovalo pro setrvání v EU, baštou brexitu se naproti tomu stal Wales.
K brexitu čtěte také:
Skotsko i Severní Irsko mluví o vlastním referendu
Varování ekonomů: brexit může ohrozit nejen britskou ekonomiku
Libra prudce spadla, na trzích zavládla panika
Britského referenda se celkem zúčastnilo 72,2 procenta voličů, což je o šest procentních bodů více, než kolik přišlo k loňským volbám. Vysoká účast byla v Anglii, naopak poměrně málo lidí přišlo volit ve Skotsku a v Severním Irsku, v nichž lidé hlasovali pro setrvání v EU. Skotští nacionalisté již dali najevo, že budou usilovat o nové referendum o nezávislosti na Británii, které by jim umožnilo opětovné přistoupení k EU.
Šéf protievropské Strany nezávislosti Spojeného království (UKIP) Nigel Farage označil dnešek za „den britské nezávislosti“ a se stoupenci již oslavoval vítězství, zatímco Cameron hodlá k národu promluvit v nejbližších desítkách minut.
Protievropští politici vyzvali k referendům
Vůdci protievropských stran ve Francii a Nizozemsku Marine Le Penová a Geert Wilders označili výsledek britského hlasování za úspěch a vyzvali k vypsání obdobných referend ve vlastních zemích.
Libra v reakci na brexit klesla na nejnižší úroveň od roku 1985 a ocitla se pod hranicí 1,35 dolaru. Propadlo se i euro, které k dolaru kleslo o čtyři procenta. Světové ceny ropy poklesly kvůli brexitu o šest procent.
| Odchod z EU technicky: až sedmiletý proces |
|---|
| - Vystoupení z Evropské unie řeší článek 50 lisabonské smlouvy. Členský stát, který se rozhodne vystoupit, musí oznámit svůj záměr Evropské radě. S ohledem na její pokyny EU sjedná a uzavře s tímto státem dohodu o podmínkách jeho vystoupení, s přihlédnutím k rámci jeho budoucích vztahů s unií. |
| - Spuštění procesu podle článku 50 může britský premiér David Cameron uskutečnit na summitu v Bruselu, který se koná 28. a 29. června. |
| - Jednání o vystoupení Británie z unie povede pověřené grémium, patrně Evropská komise. Poté, co dohodu o vystoupení země z EU schválí Evropský parlament, ji následně ratifikují unijní státy. |
| - Až při dalších jednáních bude vznikat představa o další podobě vztahů mezi britskými ostrovy a „zbývající“ EU, včetně tak zásadní věci jako je další přístup na jednotný trh. Už nyní Britové nejsou součástí schengenského prostoru či eurozóny, o nich tedy naopak mluvit nutné nebude. |
| - Podle článku 50 by obě strany měly mít dva roky na jednání o desítkách smluv, jichž je Británie jako člen EU součástí. Podle předsedy Evropské rady Donalda Tuska však bude ke splnění všech náležitostí potřeba alespoň sedmi let. K prodloužení lhůty je ale potřeba souhlas všech členských států. |
| - Nutné je vyřešit také otázky, jak bude Británie vyjednávat v přechodném období na ministerských radách nebo vrcholných schůzkách EU, co se stane s britským předsednictvím v roce 2017, případně co bude s britskými europoslanci či zaměstnanci unijního aparátu. |
| - Článek 50 unijní smlouvy obsahuje také připomínku, že pokud se země po odchodu znovu pokusí vstoupit, platí pro ni stejné podmínky jako pro každý jiný evropský stát, který o členství v EU požádá. |
Britského referenda se celkem zúčastnilo 72,1 procenta voličů, což je o šest procentních bodů více, než kolik přišlo k loňským volbám. Jde o první celonárodní hlasování od roku 1997, v němž účast překročila 71 procent; před devatenácti lety zvítězili labouristé Tonyho Blaira. Při loňských parlamentních volbách přišlo hlasovat 66,1 procenta oprávněných voličů.
Odborníci před čtvrtečním referendem soudili, že vysoká účast pomůže zastáncům setrvání Británie v Evropském bloku, což se však nepotvrdilo.
Sobotka: Není to konec světa
Výsledek britského referenda o setrvání v Evropské unii není koncem světa, natožpak unie, uvedl premiér Bohuslav Sobotka (ČSSD). Rozhodnutí je však závažné a nezvratné. Evropská unie se podle předsedy vlády se musí rychle změnit a minimalizovat negativní důsledky pro občany EU i České republiky.
Unie by se podle Sobotky měla změnit. „Ne proto, že Británie vystoupila, ale proto, že evropský projekt potřebuje mnohem silnější podporu občanů. Evropa musí byt akceschopnější, pružnější, méně byrokratická a mnohem vnímavější k různorodosti,“ řekl Sobotka.
| Základní údaje o referendech týkajících se EU a o vystupování z unie: |
|---|
| Lisabonská smlouva stanovuje, že země, která se rozhodne vystoupit, oznámí svůj záměr Evropské radě. EU pak uzavře s touto zemí dohodu o podmínkách jejího vystoupení, s přihlédnutím k jeho budoucím vztahům s unií. Tuto smlouvu schvaluje Rada kvalifikovanou většinou po souhlasu Evropského parlamentu. |
| Z Evropských společenství (ES; předchůdce EU) vystoupily: 1) Alžírsko - v roce 1962, když získalo nezávislost na Francii; s ní bylo členem ES od jeho vzniku v lednu 1958. 2) Grónsko - k 1. únoru 1985 vystoupilo z ES poté, co si to voliči odhlasovali v referendu v roce 1982; v březnu 1984 o tom ES s Grónskem podepsala zvláštní smlouvu; tento ostrov se stal členem ES jako součást Dánska v lednu 1973, ale v roce 1979 získal vnitřní samosprávu. 3) souostroví Saint-Pierre a Miquelon - v roce 1985 se z členského území EU stalo přidruženým zámořským územím poté, co v rámci Francie přestalo být jejím departementem a stalo se jejím zámořským společenstvím. 4) ostrov Svatého Bartoloměje, francouzské zámořské území v Karibském moři - vystoupil z EU k 1. lednu 2012, když jako první využil pravidla nově definovaného v LS, jež zámořským departmentům možnost vystoupení z EU administrativně usnadňuje; ostrov Svatého Bartoloměje (francouzsky Saint-Barthélemy) se stal přidruženým územím EU. - Británie se členem ES stala v lednu 1973, kdy v zemi vládli konzervativci. V říjnu 1974 ale volby vyhrála Labouristická strana, která voličům slíbila revidovat britské podmínky členství v ES. Následující rok 5. června se tak v Británii uskutečnilo referendum o setrvání v ES, v němž se pro vyslovilo 67,2 procenta hlasujících, volební účast činila 64,5 procenta. |
| Referenda o unijních otázkách: a) o vlastním vstupu do unie: kladně se občané vyslovili v roce 1972 v Irsku a Dánsku, v roce 1994 v Rakousku, Finsku a Švédsku, v roce 2003 na Maltě, ve Slovinsku, Maďarsku, Litvě, Slovensku, Polsku, České republice, Estonsku a Lotyšsku a v roce 2012 v Chorvatsku. Dvakrát přistoupení k EU odmítli Norové - v září 1972 a v listopadu 1994. b) o vstupu nových členů: Francouzi schvalovali v referendu v dubnu 1972 rozšíření ES o Británii, Irsko, Dánsko a Norsko. c) o smlouvách reformujících EU (dříve ES): o Jednotném evropském aktu hlasovali Dánové (1986) a Irové (1987) - obě země kladně; o maastrichtské smlouvě hlasovali kladně v roce 1992 Francouzi a Irové, ale Dánové ji schválili až napodruhé v roce 1993; o amsterdamské smlouvě se konal plebiscit v roce 1998 v Dánsku a Irsku (oba kladné); niceskou smlouvu Irové nejprve v roce 2001 odmítli, v roce 2002 ji schválili; lisabonskou smlouvu schválili Irové také až napodruhé (2009); pakt rozpočtové disciplíny v referendu Irsko v květnu 2012 schválilo. Evropskou ústavu, která nakonec skončila v koši, v roce 2005 schválili Španělé a Lucemburčané, ale Francouzi a Nizozemci ji týž rok odmítli. d) o přijetí eura: dvě země euro v referendu odmítly - Dánsko v září 2000 a Švédsko v září 2003. - Několik referend o unijních otázkách pořádalo Švýcarsko, které není členem EU, ale spolupracuje s ní na základě bilaterálních smluv. Švýcaři schválili v referendu například ekonomické dohody s EU (v roce 2000), rozšíření dohody s EU o volném pohybu osob na deset nových členů (v roce 2005) či přistoupení k schengenskému prostoru (v roce 2005). Odmítli ale zapojit se do Evropského hospodářského prostoru (EHP) v roce 1992 či zahájit jednání o vstupu do EU (v roce 2001). |
