Slovenská prezidentka Zuzana Čaputová se rozhodla postavit nově vznikající vládě Roberta Fica. Nelíbí se ji nominace Rudolfa Huliaka na post ministra životního prostředí. Starosta města Očová, který například tvrdí, že klimatická krize je výmyslem mezinárodních elit, ovšem není jediná problematická postava budoucí vlády. Dosluhující prezidentka se však tradičně rozhodla nejít do ústavního konfliktu, ačkoliv by měla šanci na vítězství, a nezablokovat i ostatní problémové nominanty. To, zda se Huliak nakonec stane ministrem, zároveň prověří, jak silná je pozice Roberta Fica.
Budoucí slovenská vládní koalice, která je základem už čtvrté vlády pod vedením předsedy Směru, se zformovala překvapivě brzy. Krátce po volbách bylo jasné, že šéf hnutí Hlas Peter Pellegrini nevyslyší nabídku premiérského křesla, jež mu nabízelo Progresívne Slovensko. Od té doby se povolební vývoj odehrával přesně podle představ nastupující vlády, zádrhely se objevují až nyní, po zveřejnění konkrétních kandidátů na ministry.
Ukázalo se, že třetí dílek koalice, Slovenská národní strana (SNS), bude působit Ficovi a spol. problémy. Zásadní slabinou SNS je, že za ni do poslaneckých lavic usedne pouze jeden člen SNS, předseda Andrej Danko. Ostatní zvolení politici na kandidátce jsou totiž z jiných stran či nestraníci. Danko se do parlamentu dostal jako „generál bez vojáků“, kteří by mu byli loajální. Už od začátku tak musí bývalý předseda parlamentu myslet na uspokojování jednotlivých skupin ve svém vlastním klubu.
Proto na ministra životního prostředí nominoval myslivce, lakýrníka a starostu Rudolfa Huliaka, který zastupuje část zvolených politiků na kandidátce SNS a zároveň by se po jeho odchodu do ministerského křesla mohli do parlamentu dostat členové strany, a tím pádem i politici loajální Andreji Dankovi. Proti nominaci Huliaka však během pár dní podepsalo petici kolem 40 tisíc Slováků. Není divu, že se části společnosti Huliak nejeví jako ideální ministerský materiál, starosta města Očová má za sebou řadu výroků, které potvrzují, že by pod jeho vedením slovenskou přírodu nečekaly nejlepší časy. Podle poslance zvoleného z posledního místa kandidátky je například klimatická krize výmysl „mezinárodních elit“, které se tímto způsobem snaží připravit běžné lidi o jejich auta. Medvědi jsou zase „biologická zbraň na likvidaci slovenského venkova“, a kdyby nakonec usedl do vedení rezortu, zmírnil by podmínky pro jejich odstřel.
Právě tyto výroky pravděpodobně Huliaka diskvalifikovaly z možné ministerské kariéry. „Kandidát, který dlouhodobě neuznává vědecký konsenzus o změně klimatu a žádná skutečná klimatická krize podle něj neexistuje, nemůže vést a reprezentovat rezort, jehož hlavní úlohou je ve smyslu zákona právě ochrana přírody, krajiny a klimatického systému Země,“ uvedla v prohlášení prezidentská kancelář Zuzany Čaputové.
Huliak nařčení Čaputové odmítá. „Já jsem nikdy klimatickou změnu nepopřel, uvedl jsem pouze, že z klimatických změn si udělala jedna stranu ideologii, na základě které chce zničit národní hospodářství Slovenska a chce, abychom žili znovu v jeskyních,“ uvedl pro web Pravda.sk kandidát na ministra. V televizi TA3 nicméně zopakoval, že na klimatickou změnu „nejsou jednoznačné názory“.
Proč Zuzana Čaputová nerozporovala i další, neméně kontroverzní nominanty? Poradce prezidentky a ústavní právník Marián Giba v rozhovoru pro deník Sme uvedl, že v případě Roberta Kaliňáka, Jozefa Ráže nebo Martiny Šimkovičové prezidentka „nezjistila podobné důvody ústavněprávního charakteru a intenzity, které by mohly jmenováním konkrétního člověka vysloveně ohrozit řádný chod ministerstva“. Jinými slovy by například Martina Šimkovičová, která je navržena do čela ministerstva kultury, musela ve své pozici vyzývat k podpálení Slovenského národního divadla.
Řada je nyní zejména na Robertu Ficovi, který jako pověřený premiér předkládá prezidentce nominace ministrů, a na něm tedy je, aby přesvědčil Andreje Danka o ustoupení a navržení jiného kandidáta. Zároveň platí, že hlava státu nemůže jmenovat nekompletní vládu. Pokud tedy šéf Smeru stojí o rychlé převzetí moci, bude muset předsedu SNS dotlačit k jiné nominaci.
K tomu se zatím neschyluje, z tábora národovců i Smeru je slyšet výrazný nesouhlas s rozhodnutím prezidentky. Sám Huliak označil Čaputovou za pouhou „mluvčí“ jejího dlouhodobého partnera Juraje Rizmana, která jen vykonává politiku ve jménu neziskových organizací, jež jsou napojené na dotace z ministerstva životního prostředí. Ještě dál zašel místopředseda Smeru Luboš Blaha, který patří k nejradikálnějším členům vítěze slovenských voleb. Ve videu na sociální síti Facebook Blaha označil prezidentku za „liberální fašistku“, „sluníčkářskou extremistku“ a „politickou mrtvolu“, která spáchala „zločin proti demokracii“ a která vede „liberální džihád“, za což podle Blahy „zaplatí“.
Je tak zřejmé, že se vznikající koalice nechystá být vůči prezidentce smířlivější, ale naopak se dá očekávat, že tlak na ni ještě zesílí. Huliak už uvedl, že využije všechny právní kroky, aby se stal ministrem, a na své nominaci trvá. Ve hře je tedy možnost, že by o tom, zda má prezidentka pravomoci odmítnout kandidáta na ministra, rozhodl ústavní soud. Tato situace přitom není na Slovensku nijak nová, také prezidenti Gašparovič a Kiska odmítli jmenovat několik ministerských kandidátů navrhovaných tehdejšími pověřenými premiéry.
Ústavní soud by každopádně nerozhodl obratem, na jeho verdikt by Slovensko zřejmě muselo čekat několik měsíců, což se nově vznikající vládě nehodí. Podle informací deníku Postoj nicméně nad nominacemi SNS zavládlo zděšení i v centrále Smeru a dá se tedy očekávat, že Fico na svého koaličního kolegu zatlačí.
Řada komentátorů se pozastavuje nad tím, že se prezidentka Čaputová, která byla v roce 2019 zvolena jako tvář změny slovenské společnosti po vraždě novináře Jána Kuciaka a jeho přítelkyně Martiny Kušnírové, nepostavila proti nominaci Roberta Kaliňáka na post ministra obrany.
Právě Kaliňák byl po vlně občanských protestů odvolán z pozice ministra vnitra jako jeden z viníků tehdejší situace a posléze na pět let zmizel z politiky. V nové vládě by měl bývalý korunní princ Smeru obsadit post ministra obrany, pod který spadají i tajné služby. Kaliňák by tak měl opět vliv na bezpečnostní aparát země. „Pokud odmítá Huliaka, tak nerozumím, proč neodmítá Kaliňáka. Vysvětlením nemůže být, že Kaliňák dostal víc kroužků ve volbách ani to, že Smer je vítězná strana, nebo to, že pokud bude premiérem Fico, tak jeho dvojka může být ve vládě také,“ shrnul v komentáři šéfredaktor Denníku N Matúš Kostolný.
Radikální střety s vládou, a to ani s tou teprve vznikající, a pohybování na hraně ústavních kompetencí ale není stylem prezidentky Čaputové. Její vystoupení proti Huliakovi působí v kontextu jejího vládnutí konzistentně, byť se to liberální části společnosti nelíbí. „Odmítnutím Huliaka místo Kaliňáka si prezidentka vybrala lehčí a vyhratelný, ale mnohem méně přesvědčivý a důležitý souboj. Za toto rozhodnutí zaplatíme vysokou cenu,“ okomentoval její počínání bývalý politik Miroslav Beblavý.
V posledních čtyřech letech prezidentka několikrát prokázala, že nechce přistupovat ke sporům rezolutně, což ovšem někdy může vyvolat větší chaos, než očekávala. Příkladem může být působení vlády Eduarda Hegera, která téměř půl roku vládla bez důvěry, až se rozpadla nedůstojným způsobem a Zuzana Čaputová byla dotlačena ke jmenování úřednické vlády.
Od dosluhující prezidentky se tak nedá čekat, že by se v závěru svého mandátu pouštěla do většího dobrodružství a snažila se Ficovi znepříjemnit život. Odmítnutí Huliaka je spíše minimum možného, povinnost liberální političky. Co do plnění formální role prezidenta jí nemůže liberální tábor zřejmě nic vytknout, je však otázkou, zda to její voliči ocení, když se blíží vláda v čele s Robertem Ficem a Robertem Kaliňákem a jejich zvolená zástupkyně tomu víceméně pouze přihlíží. Je pravděpodobné, že jde o jednu z posledních bitev Zuzany Čaputové a ve hře je její odkaz. Pokud nechce být zpětně vnímána jako sice slušná, ale slabá politička, neměla by se štítit většího konfliktu s přicházející vládou.
