Dosavadní kategorizace poddruhů žiraf vycházela například z velikosti a barvy kožních skvrn, struktury rohů a geografického rozptýlení po černém kontinentu. Výzkumníci z projektu Giraffe Conservation Foundation nyní díky genetické analýze několika stovek vzorků odhalili, že dosavadní rozřazení nejenže bylo nepřesné, ale dokonce že některé dosavadní poddruhy žiraf představují ve skutečnosti samostatné druhy.
Naopak některé stávající poddruhy si ve skutečnosti ani nezaslouží svou kategorizaci. Patří k nim například známá žirafa Rotschildova, která v katalozích dosud figurovala jako nejohroženější poddruh. Podle nových zjištění se však z genetického hlediska nijak neliší od žirafy núbijské, kterou vědci povýšili do kategorie samostatného druhu.
„Naše analýza odhalila čtyři geneticky výrazně odlišné druhy žiraf. Navíc víme, že se mezi sebou v divočině nikdy nepářily,“ zdůraznil koordinátor studie Axel Janke, profesor bioinformatiky na Goetheho univerzitě ve Frankfurtu. Právě tato skutečnost je mimořádně významná pro určení unikátnosti daného druhu.
Společný předek
Genetická diverzita žiraf podle vědců ukazuje na společného předka čtveřice stávajících druhů, který žil přede dvěma miliony let až 400 tisíci lety. Z historického hlediska se to sice může jevit jako poměrně krátká doba, avšak přesně odpovídá času, který je u savců zapotřebí k druhové diverzifikaci.
Vědci věří, že nové poznatky pomohou zlepšit ochranu žiraf v Africe, jejichž populace se podle nejnovějších odhadů jen za posledních patnáct let snížila o čtyřicet procent. Na vině je samozřejmě lidská aktivita.
Nová zjištění by se ale nemusela týkat jen žiraf. S postupným nástupem genetické analýzy jakožto spolehlivého nástroje určování druhů v živočišné i rostlinné říši lze předpokládat, že biologové budou muset počítat se změnami v kategorizaci stále častěji.
