Kitesurfing je jeden z nejatraktivnějších vodních sportů současnosti. Jízda na speciálním krátkém prkně za využití tažného draka přímo vybízí ke kreativitě, zdatný surfař může ve vysoké rychlosti brázdit hladinu a také se od ní odpoutat a v dlouhých skocích, do nichž ti nejlepší zařazují freestylové triky, doslova létat nad vodou.
Řádově narůstající popularita kitesurfingu přitom dává tušit, že nemusí jít výhradně o sport trénovaných profesionálů. Kitu – tažnému drakovi – propadá stále více aktivně žijících, sportovně orientovaných lidí.
Když se řekne Egypt, spousta lidí si hned představí odpočinek v hotelovém all inclusive rezortu. Někdo snad pyramidy, nekonečnou poušť... A kdo na dovolené vyžaduje také trochu akce, určitě v Egyptě nenechá bez povšimnutí úchvatný podmořský svět. U vody si v posledních letech nelze nevšimnout malých padáků, jakoby draků, které na dlouhých šňůrách vodí opálení surfaři. Egypt je totiž stále častějším cílem kiteboardingových nadšenců.
„Egypt je pro kitesurfing jednou z nejlepších destinací, konkrétně doporučuji Hurghadu a okolí. Fouká tu stabilně, v podstatě každý den od dubna až do listopadu, a moře je samozřejmě krásně teplé. Teď na konci léta jsou ideální podmínky a pláže mají zvláštní kouzlo,“ pochvaluje si Vladimír Ternavský. Jeho zaměstnáním je ve skutečnosti sjezdové lyžování, ve Vysokých a v Nízkých Tatrách provozuje lyžařskou školu, ale jen co na Slovensku roztaje sníh, stěhuje se do Egypta. „Na stará kolena“ se zamiloval do kitesurfingu v Rudém moři.
Výjimečná všehochuť
Jistě na světě existují i další místa, kde surfaři s drakem nad hlavou srdce zaplesá. V Evropě je velmi populární, ale proto už také poměrně přelidněná španělská Tarifa, podobně je na tom portugalské Guincho. Kdo si potrpí na teplo, jezdí třeba do Řecka. K těm vzdálenějším, avšak logicky o to zajímavějším destinacím patří Kapverdské ostrovy, Vietnam, samozřejmě Karibik a Mekka kitesurfingu Brazílie. Egypt je však hn výjimečný.
Perfektní spot, tedy místo k ježdění, si tu najde úplně každý jezdec – začátečník, vyznavač rychlé jízdy nebo jízdy na divokých vlnách. S prostornými, mělkými, po březích plochými lagunami s teplou vodou, horkým počasím a se stálým větrem je to přímo ideální místo pro učení. Skvělé je, že po většinu roku s výjimkou zimních měsíců není potřeba neopren. A to se o řadě jiných surfařsky atraktivních destinací říci nedá.
Zájem o kitesurfing mezi širší veřejností potvrzuje mluvčí CK Blue Style Ilona Topolová: „I mezi našimi klienty je spousta nadšenců tohoto sportu, v nabídce proto máme hotely, kde jsou podmínky pro kiteboarding ideální. Jako příklad mohu uvést pětihvězdičkový hotel Amc Royal Hotel & Spa v Hurghadě, který exkluzivně pro klienty naší cestovní kanceláře nabízí zvýhodněné ceny kitingových kurzů.“
To je určitě lákavé pro ty, kdo s kitesurfingem teprve začínají. I Vladimír Ternavský vyzdvihl jako další výhodu Egypta skutečnost, že na pobřeží funguje celá řada škol, přičemž většina z nich patří Evropanům. I to někdy začátky s kitem usnadňuje.
Létání se surfem
Velikou výhodou je i to, že let do Egypta trvá z České republiky jen čtyři hodiny, takže je opravdu rychle a snadno dostupnou destinací. Jistou komplikací by snad mohla být letecká
přeprava vybavení, nabízejí se ale hned dvě varianty, jak se v Egyptě ke všemu, co pro jízdu s větrem o závod potřebujeme, dostat. Vše se dá půjčit ve zdejších školách a v půjčovnách. Naopak kdo už svoje vlastní vybavení má a rád by si jej na dovolenou přibalil, musí počítat
s příplatkem za nadměrné sportovní zavazadlo. Ten ale není nijak dramatický, pohybuje se okolo 1400 korun na zavazadlo za jeden let. Důležité je, aby takové zavazadlo bylo správně nahlášeno a předem potvrzeno dopravcem, samostatně zabaleno a jako takové bylo rozpoznatelné u odbavovací přepážky. V opačném případě se může stát, že letecká společnost prkno a draka neodbaví.
Kiterurfing vznikl v Evropě, doma je ale hlavně na teplejších plážích
Jakkoli se někteří na kitesurfing dívají jako na módní trend (znatelný je despekt ke kitesurfingu zejména mezi windsurfery), historie větrných draků tahajících nejprve po zemi, později po sněhu či po vodě prakticky kohokoli na čemkoli, už je pěkně dlouhá. První zdokumentované pokusy provedl v roce 1800 učitel a vynálezce George Pocock, když se
drakem pokoušel nahradit koně, který mu do té doby tahal povoz. Důvody tohoto podivínství byly samozřejmě především ekonomické – draka nemusel krmit a také za něj nemusel platit nenáviděnou „koňskou daň“. Netřeba pátrat v kronikách, aby si člověk domyslel, že se pošetilému Angličanovi koně asi nahradit nepodařilo.
Za opravdového průkopníka kitesurfingu provozovaného coby kratochvíle lze považovat spíš Holanďana Adrianuse Panhuise. Ten si v roce 1977 nechal patentovat plovoucí desku a malý padák, jehož pomocí se větrem nechal tahat po hladině. Padák měl uvázaný na postroji upevněném kolem beder. V tomto případě už lze zvolat: Ano, toto byl první kite!
Padák asi fungoval dobře, a tak se brzy začaly objevovat pokusy následovat jej na malé lodi, na vodních lyžích, ale v zimě také na bruslích a na lyžích. V devadesátých letech si hlavně na jižní polokouli získal slušnou popularitu buggy kiting – to se za tehdy již notně vylepšenými draky jezdilo na terénních tříkolkách. O významné zdokonalení větrného pohonu, tedy kitu, se před koncem milénia průběžně starali zejména francouzští bratři Dominique a Bruno Legaignouxovi.
Soutěžit se s draky na vodě začalo v roce 1998, alespoň je do tohoto roku datován první oficiální závod. Uskutečnil se na Havaji a vyhrál jej Marcus „Flash“ Austin. Mezi největší hvězdy nového sportu se posléze zařadil windsurfer Robby Naish a v roce 2012 byl kitesurfing v Riu de Janeiro poprvé představen mezi olympijskými sporty.
Hezky by se asi psalo, že se tím legendárnímu surfaři splnil sen, ale pravda bude nejspíš jinde. Kitesurfing není 100 metrů překážek. Jeho srdce bude přece vždy bít na havajských, brazilských a na jedné holandské pláži.
