Evropská komise ve čtvrtek zveřejnila dva klíčové návrhy na podporu zelené ekonomiky – zákon o kritických surovinách (Critical Raw Materials Act) a zákon o klimaticky neutrálním průmyslu (Net-Zero Industry Act). Ty mají zajistit Evropské unii větší soběstačnost a posílit její konkurenceschopnost v reakci na masivní zelené subvence americké vlády.
Na základě zákona o klimaticky neutrálním průmyslu by Evropská unie měla na svém území do roku 2030 vyrábět nejméně čtyřicet procent technologií klíčových k produkci obnovitelné energie. Návrh stanovuje seznam technologií, jejichž domácí produkci hodlá sedmadvacítka usnadnit. Jsou mezi nimi například solární panely, tepelná čerpadla, vodík nebo větrné turbíny.
Podle expertů, které oslovila E15, nicméně přinesly nové regulace hned několik překvapení. Zaskočilo je například, že oproti původnímu předpokladu se mezi zmiňované strategické čisté technologie nedostalo jádro, které je pouze zmíněno ve výčtu dalších čistých technologií, na které se nový zákon sice rovněž vztahuje, ale v omezenější míře.
„Konkrétně jsou zmíněny inovativní jaderné technologie jako malé modulární reaktory. Jedná se o kompromis mezi Francií, která za jádro silně bojovala, a zeměmi, které jaderné technologie nevyužívají,“ vysvětluje výzkumná pracovnice Institutu pro evropskou politiku Europeum Kateřina Davidová.
Co je evropský Green Deal?
„Z mého pohledu dává smysl, že se na jádro nebudou vztahovat stejné výhody jako na ostatních osm strategických technologií. Například snížená administrativa a povolovací procesy by u jádra mohly ohrozit bezpečnost projektů,“ myslí si Davidová. Zároveň však přiznává, že Komise se tím trochu vyhýbá debatě, která dlouhodobě rozděluje Evropu, a sice zda by i pro jádro měla platit uvolněnější pravidla státní podpory.
Podle analytičky projektu Evropa v datech Kateřiny Novotné tím Evropská komise vyslala určitý politický signál, na druhou stranu bude ještě záležet na tom, co na návrh řeknou členské státy a Evropský parlament. „Absolutně nepochybuji o tom, že výsledná podoba zákona se od té nynější bude nakonec lišit. Evropský parlament býva zpravidla ambicióznější v cílech pro zelenou politiku. Snaží se je nastavit výš a Rada Evropské unie naopak níž,“ podotýká Novotná.
Na základě souvisejícího zákona o kritických surovinách Evropská unie dále plánuje začít těžit, zpracovávat a recyklovat více strategických materiálů, jako je lithium, kobalt či titan, aby omezila svou závislost na dovozu z Číny a dalších mimoevropských zemí.
Komise navrhuje, aby sedmadvacítka produkovala desetinu, zpracovávala čtyřicet procent a recyklovala patnáct procent své každoroční spotřeby klíčových surovin. K tomu má pomoci především usnadnění povolovacích procesů. Povolování strategických těžebních projektů by mělo na základě návrhu trvat maximálně dva roky, u zpracování a recyklace významných surovin to má být nejvýše rok.
Analytik z Asociace pro mezinárodní otázky Michal Čepelka se u tohoto návrhu pozastavuje nad ambiciózním termínem, do kterého má být vytyčených cílů dosaženo. „Když si uvědomíme, že vytvoření systému na prosazení cílů potrvá měsíce a povolení pro jednotlivé projekty i po zrychlené proceduře, kterou umožní právě tento zákon, potrvá jeden až dva roky, tak naplnění cílů pro rok 2030 vyžaduje okamžité nastartování potenciálních projektů, které dosud nejsou ani na papíře,“ upozorňuje Čepelka. „Z toho je patrná urgence a důraz, který Evropská komise na kritické materiály klade,“ dodává.
Dalším určitým překvapením je podle Čepelky důraz na mezinárodní spolupráci s dalšími státy mezinárodního společenství a snaha rozvíjet a podporovat i méně rozvinuté země pro diverzifikaci importu kritických surovin.
„Je v našem společném zájmu nastartovat výrobu udržitelným způsobem a zároveň zajistit nejvyšší úroveň diverzifikace dodavatelských řetězců pro evropské podniky,“ uvedla šéfka Evropské komise Ursula von der Leyenová.
„Chceme být lídry v produkci zelených technologií budoucnosti. K tomu potřebujeme kritické suroviny, po nichž v příštích letech poroste poptávka,“ připojil se místopředseda výkonného orgánu Evropské unie Valdis Dombrovskis.
Až dosud byla největším exportérem kritických surovin do Evropy Čína, která dodávala Evropě asi devadesát procent vzácných zemin i většinu spotřeby některých dalších kovů. Brusel chce, aby z jedné mimoevropské země pocházelo nejvýše 65 procent dodávek konkrétního materiálu.
