Ohroženy jsou země s externími nerovnováhami, deficity na běžném účtu, soukromým sektorem citlivým na výkyvy kurzu domácí měny, a ty země, kde jsou firmy závislé na bankovních půjčkách. „To všechno jsou kanály, jejichž zacpání může vyvolat problémy,“ říká Goerg s tím, že v Asii čeká potíže, ne systémovou krizi.
Temné předpovědi
S tím, že utažení penězovodů, kterými Fed pumpuje do systému 85 miliard dolarů měsíčně, způsobí v Asii jisté turbulence, přitom souhlasí většina trhu. Už jen zprávy o tom, že se tento krok chystá, poslaly některé země do kolen. Investoři totiž začali z rozvíjejích se zemí stahovat peníze, což například indonéská měna odnesla během tří letních měsíců oslabením o 11 procent a indická propadem o 13 procent. Indonésie a Indie jsou přitom příkladem zemí, kterým se donedávna díky ultrauvolněné měnové politice na Západě – a s ní spojeným přílivem levných peněz – dařilo. I proto teď část trhu čeká víc než jen lokální problémy.
„Stažení peněz oslabí místní měny, což zapříčiní pokles cen aktiv, jako jsou dluhopisy, akcie anebo třeba bydlení. Horší dostupnost úvěrů pak dostane pod tlak věřitele, kteří to přehnali s půjčováním, kvůli nim začnou mít potíže banky a to se jako bumerang vrátí do reálné ekonomiky,“ předpovídá například někdejší bankéř a autor knihy Extreme Money Satyajit Das. Snaha politiků a centrálních bank na tento vývoj nějak reagovat pak podle něj situaci jen zhorší. „Vyšší úrokové sazby, které by měly stabilizovat měnu a zabránit dovozu inflace, jen přidusí růst a zvýrazní problémy s dluhem,“ doplňuje Das s tím, že by se něco podobného mohlo stát ve zmíněné Indii a Indonésii nebo v Thajsku a Turecku.
Historie se nemusí opakovat
Scénář, s nímž Das a další pesimisté pracují, se přitom nápadně podobá roku 1994, respektive „Velkému dluhopisovému masakru“, který následoval. I tehdy americký Fed přiškrtil penězovody, což následně odnesla na domácím poli známá kalifornská Orange County a ve světě rozvíjející se trhy v Latinské Americe a v Asii. Mezinárodní měnový fond nakonec musel Indonésii, Jižní Koreji a Thajsku hodit záchranný kruh a Asii jako celku trvalo deset let, než se z tohoto šoku plně zpamatovala. „Toto ale není rok 1994,“ odmítá podobnou paralelu manažer hedgeového fondu C-View Nick Beecroft. Fed se podle něj poučil, což je patrné z úporné snahy všechny své kroky pořádně avizovat a vysvětlit. Navíc zatímco v devadesátých letech měly asijské země jen nepatrné rezervy, teď se mají čím bránit.
Nevyzpytatelná Čína
Čína, o jejíž stabilitě se v poslední době hodně spekulovalo, například disponuje devizovými rezervami v celkovém objemu 3,44 bilionu dolarů. I když se to tak právě v zemi Draka s úvěrovou expanzí asi přehnalo, riziko kolapsu nehrozí, myslí si Beecroft.
„Vše nasvědčuje tomu, že i kdyby přišla velká bankovní krize, stát by to zvládl. Někdy dokonce přemýšlím o tom, zda bychom ji vůbec zaznamenali. Vzhledem k tomu, jak tajnůstkářský čínský režim je, může začít a skončit, aniž bychom si toho všimli,“ říká Beecroft a doplňuje, že v tuto chvíli má z velkých asijských ekonomik obavy zejména o Indii.
Přechodné potíže mohou mít poté, co Fed vykročí k takzvanému exitu, i další země. Jejich bolesti nicméně může utlumit fakt, že americká měnová politika bude i nadále velmi uvolněná. Navíc ostatní velké centrální banky by mohly díru vzniklou po Fedu do jisté míry zacpat. „Je otázkou, zda například Bank of Japan nemůže Fed zastoupit, zda nemůže na trh dopumpovat chybějící likviditu,“ spekuluje Nikolaus Goerg. I proto, stejně jako většina oslovených, věří, že nejsme svědky přesunu těžiště globální krize do Asie. Věnovat zvýšenou pozornost tomu, co se právě tam děje, se ale podle něj teď určitě vyplatí.
Autor je spolupracovníkem redakce
