Evropa dozrála k debatě o jaderných zbraních. Je schopná s nimi odstrašit Rusko bez USA?
Evropa je ochotná přinejmenším v debatě o posílení své obranyschopnosti sáhnout k nejsilnějšímu kalibru: jaderným zbraním. Nevyzpytatelné a až nepřátelské kroky americké administrativy Donalda Trumpa ji donutily přemýšlet o tom, jak čelit ruské hrozbě co nejefektivněji. Tahounem diskuze o posílení jaderného odstrašení je francouzský prezident Emmanuel Macron. Není ale zdaleka jisté, zda bude jaderné odstrašení bez Američanů v zádech fungovat.
Macron navrhl strategický dialog s evropskými zeměmi, které nemají jaderné zbraně. „Jsem připraven otevřít tuto diskuzi, pokud nám to umožní vybudovat evropské síly,“ řekl portugalské televizi RTP.
„My máme štít, oni ne. A už se nemohou spoléhat na americký jaderný odstrašující prostředek. Potřebujeme strategický dialog s těmi, kteří ho nemají, a to by posílilo i Francii,“ prohlásil prezident pro list Le Parisien.
Existující neamerický arzenál je omezený
Do debaty už se zapojil Berlín. Předpokládaný budoucí německý kancléř Friedrich Merz uvedl, že by Británie a Francie mohly v budoucnu sdílet své jaderné zbraně a chránit jimi i největší evropskou ekonomiku. „Musíme se připravit na to, že Donald Trump už nebude bezpodmínečně ctít závazek NATO k vzájemné obraně,“ konstatoval.
VIDEO: Mezi Trumpem a Zelenským nefunguje chemie, jsou to dva kohouti. Trumpovy výkřiky na sítích nepřeceňujme, tvrdí analytik Bříza ve FLOW
Evropa je od nástupu jaderných zbraní střežená americkým deštníkem. Washington jí sliboval ochranu před SSSR a jeho nukleární zbraně mají i v současnosti na svém území Německo, Nizozemsko, Belgie, Itálie a také Turecko. Vlastní atomové arzenály v omezeném měřítku rozvíjely pouze Francie a Británie a jsou zaměřené především na ponorky. Ten britský je navíc silně navázaný na USA.
Francie je tak se svými necelými třemi stovkami jaderných hlavic jedinou unijní zemí, která může tímto způsobem odstrašovat Moskvu. Londýn nyní disponuje 225 hlavicemi a království plánuje rozšíření jejich počtu na 260. Naproti tomu Spojené státy mají podle Stockholmského mezinárodního ústavu pro výzkum míru (SIPRI) přes pět tisíc jaderných zbraní, a Rusko dokonce více než 5500.
Evropa tak stojí před celou řadou otázek. Nejdůležitější je, jestli by francouzské a britské zbraně dokázaly Rusko skutečně odstrašit. Ožehavým tématem také je, zda by Paříž, či dokonce neunijní Londýn byly ochotné sdílet rozhodování o použití hlavic a jak by v nejednotné sedmadvacítce takový postup vlastně vypadal.
Odborníci jsou k fungování evropského odstrašování skeptičtí
„Jednou z výzev při vytváření evropské schopnosti jaderného odstrašení je ruské vnímání,“ vysvětlila Euronews bezpečnostní expertka Marion Messmerová z think-tanku Chatham House. „Rusko vidí Spojené státy jako hlavní hnací sílu za Evropou a bude vždy brát ryze evropskou odstrašovací schopnost méně vážně,“ je přesvědčena.
Skeptičtí jsou i další odborníci. „Žádný evropský jaderný odstrašující prostředek neexistuje. Je třeba, aby USA, Spojené království a Francie na obraně Evropy a Severní Ameriky a zajištění míru spolupracovaly prostřednictvím NATO,“ řekl loni litevské stanici LRT William Alberque, který se zabýval problematikou jaderných zbraní v Severoatlantické alianci.
Tehdy navíc poznamenal, že není ani reálné, aby si v Evropě pořídily tento typ vojenské výbavy další země. Už jenom kvůli tomu, že je váže smlouva o jejím nešíření.
Na druhou stranu podle některých názorů nemusí být kvantita nejdůležitější. „Mnoho debat je založeno na předpokladu, že více zbraní znamená větší odstrašení, a tedy větší bezpečnost,“ argumentovala v nedávné diskuzi Barbara Kunzová ze SIPRI. Odstrašení je podle ní ale efektivní jedině v případě existence jasných strategických plánů a politik, kvalitního zpravodajství a za splnění dalších podmínek.
Obecně ale panuje mezi odborníky přesvědčení, že účinný nukleární deštník si vyžádá velké investice, čas a propracované politické dohody. Ani současný evropský jaderný arzenál přitom nemusí být v nejlepší kondici.
Poslední dva pokusy odpálit rakety Trident z ponorek námořnictva Spojeného království selhaly. Před rokem se střela zřítila do Atlantiku a Londýn následně vysvětloval, že za války by se podobný neúspěch nestal a událost nepoukazuje na nespolehlivost systému Trident.
Otázka kolektivního financování
Jenže ne všichni to viděli stejně. „Celý smysl těch stovek miliard, které utrácíme za program jaderných zbraní, je v tom, že mají fungovat a má být vidět, že na příkaz premiéra fungují. Bez tohoto ujištění je celé snažení samo o sobě neúspěchem,“ citoval The Guardian Davida Cullena z neziskové organizace Nuclear Information Service.
Království nicméně svou výzbroj modernizuje a v současnosti mimo jiné nechává stavět nové ponorky s jadernými zbraněmi třídy Dreadnought. Do služby by měly být uvedeny začátkem třicátých let, budou zřejmě stát 41 miliard liber.
Pokud by Francie a Británie měly v budoucnu svou jadernou výbavu dále rozšiřovat k ochraně Evropy, musely by jim další země nejspíš přispět nemalé prostředky a také poskytnout podpůrnou infrastrukturu. A to s sebou nese i další velmi citlivé otázky. Například co se stane, pokud se ve Francii nebo Británii k moci dostanou politici, kteří nebudou chtít nukleární zbraně používat nebo alespoň ne ku prospěchu dalších zemí na kontinentu.
To hrozí například ze strany francouzského Národního sdružení Marine Le Penové. Britský jaderný program je zase umístěn ve Skotsku. Region přitom nemusí být součástí Británie věčně a v případě jeho oddělení od království by vyvstala otázka, co s ním dál. Zvlášť když se k němu skotští nacionalisté v minulosti stavěli nepřátelsky.
