Rizika konfliktu na Blízkém východě: nedostatek ropy, kolaps letecké dopravy a utužení íránského režimu
- Delší uzavření Hormuzského průlivu by vedlo k potížím s celosvětovým zásobování ropou.
- Narušení leteckého provozu se netýká jen Blízkého východu, ale i dálkových tras.
- Existuje naděje na pád íránského režimu, ale stejně tak může dojít k jeho změně z náboženského na vojenský.
Situace na Blízkém východě zůstává i v neděli poměrně nepřehledná. Není jasné, jestli ostřelování Íránu ze strany Izraele a USA a odvetné akce Teheránu skončí v nejbližších hodinách a dnech, protáhnou se, nebo dokonce vyústí v širší regionální konflikt.
Ten může mít řadu rukojmích v čele s obchodem s energetickými produkty, turistikou a leteckou dopravou. Velký otazník se vznáší nad budoucím vývojem v samotném Íránu. Tamní roztříštěná a traumatizovaná opozice si nyní nejspíš klade otázku, jestli je šance na změny tak vysoká, že jí stojí za to prolévat další krev.
Jaké dopady bude mít eskalace na Blízkém východě pro Evropu?
Evropě ze současné situace plyne několik rizik, ale také nějaké naděje. Jestliže se Blízký východ ponoří do širšího a vleklého konfliktu a chaosu, bude to pro starý kontinent samozřejmě znamenat hrozbu s bezpečnostními aspekty jako imigrace a terorismus. Pokud střet zůstane omezený na „raketovou výměnu“ mezi Íránem, Izraelem, americkými cíli a některými zeměmi regionu, vyvstanou z toho pro Evropu zejména ekonomická rizika, plynoucí z možnosti Íránu do jisté míry blokovat hned dvě námořní tepny.
V tuto chvíli je pro ni stěžejní, že se nejspíš zastavila přeprava ropy strategickým Hormuzským průlivem. Není zcela jasné proč. Několik tankerů se v sobotu otočilo zpět a další plavidla vyčkávala u vjezdu do průlivu. Lodě podle Bloombergu zachytily rádiové vysílání údajně od íránského námořnictva oznamující zákaz tranzitu, formálně však země takový krok neoznámila. K tomu hrozí, že se na žádost Teheránu zaktivizují jemenští povstalci Húsíové, kteří v uplynulých letech dokázali výrazně ovlivnit námořní obchod a utlumit přepravu přes Suezský průplav.
Nadějí pro Evropu naopak je, že íránský režim padne, situace v regionu se tím výrazně zklidní a Rusko ztratí velkého spojence ve válce proti Ukrajině, který ji dodával zbraně v hodnotě miliard dolarů.
Dá se tedy očekávat dramatický růst cen ropy?
Teoreticky ano. Hormuzským průlivem při běžném provozu prochází zhruba pětina celosvětových dodávek ropy a také čtvrtina celosvětového obchodu se zkapalněným zemním plynem. Někteří z nejvýznamnějších světových producentů ropy jako Saúdská Arábie, Irák, Írán, Katar a Spojené arabské emiráty vyvážejí veškerou svou ropu tankery přes průliv, další mají omezené možnosti dodávky odklonit. Samotný Írán je významným producentem ropy v rámci kartelu OPEC, v lednu těžil zhruba tři miliony barelů suroviny denně.
Experti se dlouhodobě shodují v tom, že jakékoli narušení této stěžejní obchodní trasy by mělo dalekosáhlé dopady na globální trhy. Často se odhaduje, že cena komodity půjde v takovém případě nad sto dolarů. Některé dřívější prognózy dokonce hovořily o tom, že pokud by tato tepna zůstala uzavřena více než měsíc, mohla by se ropa prodávat až za nižší stovky dolarů. Evropa by tak mohla čelit nedostatku energií, navíc v době, kdy je vysoce citlivým tématem přeprava komodity potrubím Družba.
Na druhou stranu poslední roky ukázaly, že ceny ropy jsou do jisté míry imunní vůči geopolitickým rizikům. Ceny by tak nejspíš dramaticky zareagovaly až na skutečně bezprostřední hrozbu nedostatku ropy na trhu. Problém je v tom, že světová volná ropná kapacita pochází především ze států Perského zálivu.
„Dlouhodobé uzavření Hormuzského průlivu je záruka globální recese,“ řekl CNBC Bob McNally, někdejší energetický poradce americké administrativy. „To, co bychom viděli, by bylo hromadění zásob zejména asijskými zeměmi, které jsou velkými dovozci ropy a plynu. Viděli bychom matku všech cenových válek,“ varoval.
Jsou v ohrožení turisté v regionu, především v Dubaji?
Ano, turisté na Blízkém východě jsou v současnosti ve svízelné situaci. Teherán poměrně překvapil odvetnými útoky nejenom na vojenské cíle, ale také vysláním raket do hustě obydlené zástavby a na mezinárodní letiště v regionu. Zasáhl například hotely Fairmont The Palm a Burdž Al-Arab v Dubaji a letiště v Dubaji, Abú Zabí a v Kuvajtu. Útoky na takové cíle navíc mohou pokračovat.
Výsledkem je uzavření vzdušného prostoru nad několika zeměmi a naprostý chaos v mezinárodní letecké dopravě, který zablokoval na Blízkém východě až stovky tisíc návštěvníků, včetně několika tisíc Čechů. Z Letiště Václava Havla v Praze bylo v neděli zrušeno několik desítek letů do oblasti. Ministr zahraničních věcí Petr Macinka (Motoristé) v sobotu sdělil, že se neplánuje žádný repatriační let pro české občany. Premiér Andrej Babiš (ANO) ale v neděli hovořil o možnosti letů do Egypta pro lidi, co uvízli v Izraeli.
Narušeny jsou ovšem i dálkové trasy mezi Evropou a Asií, v nichž slouží blízkovýchodní letiště jako uzly. Problémy v letecké přepravě přitom mohou trvat dny i týdny a hledání náhradních tras pro letadla může prodražovat letenky. „Z pohledu komerčního letectví je hlavním problémem riziko dlouhodobého narušení provozu,“ řekl Reuters Ian Petchenik z Flightradar24 a připomněl, že rizika zvedá i eskalace konfliktu mezi Pákistánem a Afghánistánem.
Jak se nyní bude vyvíjet situace v samotném Íránu?
Írán v neděli potvrdil smrt nejvyššího duchovního vůdce ajatolláha Alího Chameneího. Při americko-izraelském útoku byl zabit i náčelník generálního štábu armády Abdar Rahím Musáví, ministr obrany Azíz Násirzádí a zřejmě další vysoce postavení představitelé režimu. To však neznamená žádnou záruku jeho rychlého pádu a změn k lepšímu.
„Svržení íránského nejvyššího vůdce ajatolláha Alího Chameneího není totéž co změna režimu. Režimem jsou Islámské revoluční gardy,“ poznamenal think tank Council on Foreign Relations. „Změna vedení v Íránu by se mohla ubírat třemi hlavními trajektoriemi: kontinuitou režimu, vojenským převzetím moci nebo kolapsem režimu,“ uvedl. Think tank však varoval, že žádný z těchto krátkodobých scénářů nepředpokládá pozitivní transformaci v následujícím roce či dvou.
Oslabený režim každopádně bude muset řešit řadu problémů včetně hospodářských a bude pod silným tlakem zvenku i zevnitř. Smrt Chameneího by mohla znovu nastartovat masové protesty v zemi, při kterých v lednu zemřely tisíce až desítky tisíc lidí. I proto je riziko posunu režimu od náboženského k vojenskému poměrně vysoké. Ovšem i takové uspořádaní by se těžko vypořádávalo s prohlubujícími se hospodářskými potížemi, které byly původním motorem demonstrací.
Dá se očekávat, že Íránci získají nakonec svobodu?
Tato naděje existuje, ale může to nějakou dobu trvat. Opozice v Íránu je velmi roztříštěná. Zdaleka ne všichni fandí nápadu na obnovení monarchie v čele s Rezou Pahlavím, který žije v americkém exilu. Jeho síla přímo v zemi je nejasná a na Západě může být nadsazovaná. Opoziční skupiny zahrnují například i republikánské a sekulárně demokratické aktivisty, kurdské skupiny a Lidové mudžáhedíny.
Někteří odborníci míní, že kolaps režimu by s i vyžadoval masové dezerce v ozbrojených silách a bezpečnostních složkách. Hlavní otázkou nyní nejspíš je, jakou psychologickou roli sehrají útoky. Mnoho Íránců je traumatizovaných krveprolitím při potlačení demonstrací a řada z nich patrně čekala dlouhé týdny na zásah amerického prezidenta Donalda Trumpa. A teď budou váhat, zda jim další riskování stojí za to.
„Myslím si, že budou i nadále čekat, jak dlouho tato operace bude trvat a jaké příležitosti k povstání se naskytnou. Ale síly režimu jsou dobře ozbrojené, organizované a ochotné zabíjet, aby se udržely u moci. A odpůrci režimu, ačkoli jich je mnohem více, jsou z velké části neozbrojení a neorganizovaní,“ míní podle Foreign Affairs Karim Sadjadpour z think tanku Carnegie Endowment for International Peace. „Paradox revolucí spočívá v tom, že aby byly životaschopné, musí přilákat kritické množství lidí. Kritické množství lidí se však k revoluci nepřipojí, pokud si nemyslí, že je životaschopná,“ dodal expert.
Jak do vývoje mohou zasáhnout nejdůležitější spojenci režimu v Teheránu: Rusko a Čína?
Rusko a Čína hleděly už v předchozích týdnech na vývoj se znepokojením a v médiích se objevovaly informace o určité vojenské materiální pomoci Íránu ze strany Kremlu. To samé platí i pro Peking, Teherán s ním nejspíše ještě krátce před zahájením útoků jednal o nákupu supersonických protilodních střel CM-302, kterých se Izrael a USA mohly obávat.
V současnosti ale nic nenapovídá tomu, že by se Peking nebo Moskva chtěly v Íránu angažovat nad rámec diplomacie v OSN i jinde. Rusko nyní spíše doufá, že z izraelsko-amerického zásahu proti Teheránu získá propagandistické body pro svou válku proti Ukrajině.
„Ochota Moskvy pomoci íránskému režimu by neměla být přeceňována. Kreml byl opakovaně svolný opustit své spojence, když se situace skutečně vážně zhorší. Přesně to se stalo ve Venezuele na začátku roku, v Sýrii, když se v roce 2024 zhroutil režim Bašára Asada, a v samotném Íránu během dvanáctidenní války loni v létě,“ uvedl už na počátku roku ve své analýze Nikitia Smagin, expert na Írán z think tanku Carnegie Endowment for International Peace. Podotkl, že je velmi těžké představit si ruské jednotky bránící režim.
Čína dlouhodobě pomáhala obcházet Íránu ropné sankce a držet tak jeho ekonomiku nad vodou a nyní bude nejspíše nejvíce znepokojená riziky omezení dodávek suroviny. Dá se proto čekat, že se bude snažit situaci zklidňovat.
