Ohniska globálního napětí: Podněstří, Korejský poloostrov, ale i Libye a Arktida
Rok 2024 byl z hlediska světové bezpečnosti velmi dramatický. Kromě pokračující války na Ukrajině se vyostřila situace na Blízkém východě, což nakonec vedlo k překvapivému pádu syrského režimu Bašára Asada. Tyto události pravděpodobně budou ovlivňovat dění i letos, kdy by se pozornost světa mohla přesunout i do Libye. Napětí nepoleví ani v postsovětském prostoru, velmi citlivá situace panuje v Gruzii a v Podněstří. K tomu stále hrozí vpád Číny na Tchaj-wan a pnutí stoupá na Korejském poloostrově.
Není pochyb o tom, že svět se v posledních letech stal méně bezpečným místem. Společnost Verisk Maplecroft, která se věnuje analýze rizik a vytváří Conflict Intensity Index, tvrdí, že se od roku 2021 světové území stižené konflikty rozrostlo o dvě třetiny. „Zahrnuje 4,6 procenta celé globální pevniny oproti 2,8 procenta před třemi lety. Téměř dvojnásobek rozlohy Indie tak nyní sužují boje mezi státy nebo uvnitř států,“ uvádí tato studie.
Nezisková organizace Armed Conflict Location and Event Data tvrdí, že jen loni vzrostlo světové politické násilí o čtvrtinu, a OSN zdůraznila, že předchozích dvanáct měsíců bylo z hlediska dopadů konfliktů na děti jedním z nejhorších roků od vzniku UNICEF v roce 1946. Letos by sice teoreticky mohla skončit válka na Ukrajině a možná i v Gaze, vyhlídky jsou ale nejisté. K tomu hrozí vzplanutí dalších střetů. Rizkových je řada míst, podívejte se na některá z nich.
Plynová krize v Podněstří
Součást někdejšího Sovětského svazu je problematická dlouhodobě a válka na Ukrajině k řešení potíží oblasti nijak nepomohla. Zásadní spor o to, zda je budoucnost země na Západě nebo v užším partnerství s Ruskem, vyostřily nedávné volby a referendum o EU. Situace v Moldavsku se ještě více vyhrotila po Novém roce, kdy skončily dodávky plynu do Podněstří. Ukrajina totiž neobnovila dohodu o tranzitu ruské suroviny přes své území, Gazprom ale tvrdí, že její přísun zastavil kvůli dluhům.
Zatímco zbytek státu se od roku 2022 začal orientovat na odběr plynu odjinud, separatistická část je na ruském dovozu silně závislá. Navíc velkou část jejích příjmů tvořil prodej elektřiny z plynové elektrárny do Moldavska. Tiraspol odmítl nabídku pomoci od moldavské vlády na zajištění alternativních dodávek a panují tak obavy, že by v Kišiněvem nekontrolované oblasti mohla nastat humanitární katastrofa.
„Tito lidé žili z dotovaného plynu z Ruska. Nyní to vypadá, jako by je Rusko opustilo. Nevím, co se Putinovi honí hlavou,“ citoval The New York Times Constantina Borosana z moldavského ministerstva energetiky. Někteří představitelé Moldavska a analytici míní, že Moskva chce situaci využít k tvrzení, že ji Kišiněv nezvládá, a také k tlaku na Kyjev k obnovení přenosu plynu. Další vývoj v zemi bude patrně záviset na situaci na Ukrajině. Nedá se ale vyloučit ani to, že Rusko o vliv na Podněstří přijde.
Hrozba revoluce v Gruzii
Vláda v Gruzii v minulém roce popudila část obyvatelstva příklonem k Rusku a zmrazením přístupových rozhovorů s EU. Někteří Gruzínci navíc nevěří tomu, že podzimní volby, ve kterých strana Gruzínský sen udržela moc, nebyly zfalšované. V zemi tak stále pokračují protesty, například na Nový rok se vydaly do ulic desetitisíce lidí.
Není tak vyloučené, že se odpor vůči vládě změní v revoluci; situace totiž nápadně připomíná Ukrajinu na přelomu let 2013 a 2014. Bezpečnostní složky se snaží opozici potírat. Zemi navíc nyní čekají pravoslavné Vánoce a vláda nejspíš doufá, že by během nich mohly protestní nálady utichnout. Pokud se tak nestane, bude záležet na tom, jak velkou část společnosti se odpůrcům kabinetu podaří zmobilizovat.
A také na podpoře Západu. „Demonstranti požadují rozhodnější a konkrétnější kroky, zejména ze strany EU,“ uvedla ve své analýze pro Georgian Institute of Politics Kristina Pitalská. V krajním případě hrozí, že by v zemi mohlo zakročit Rusko, pokud pro něj vývoj bude nepříznivý. Otázkou ale je, jestli na to má v současnosti sílu.
Arménie se musí bát o další území
Arménie šla v poslední době opačnou cestou, a naopak se od Ruska stále více odklání. Země poté, co přišla o Náhorní Karabach po bleskové vojenské ofenzivě Ázerbájdžánu, ztratila důvěru ve schopnost Moskvy zajistit její bezpečnost. Není přitom vůbec jisté, že se tím aktivity Baku vyčerpaly. Je totiž zřejmé, že má zálusk i na takzvaný koridor Zangezur skrze Arménii, který by propojil jeho hlavní území s exklávou Nachičevan.
Ázerbájdžán by tak letos mohl pod patronátem Turecka dojít k závěru, že Rusko a Írán jsou natolik oslabené, že uzrál správný čas na upevnění jeho vlivu na Kavkaze. Z Ankary nedávno jasně zaznělo, že koridor by regionu zajistil mír i ekonomické příležitosti. „Existuje červená čára, kterou prostě nelze překročit,“ varoval však před Vánocemi arménský vicepremiér Mher Grigorjan s odkazem na ambice sousední země.
Sýrie není dostatečně stabilizovaná
Celý svět bude s napětím sledovat, jak se po Asadově pádu vyvine situace v Sýrii. Otázkou je, jestli se přechodné vládě podaří udržet v zemi pořádek, a to zejména ve středu a na západě území. „Syrská politika ještě není zdaleka usazená, existuje možnost obnovení sektářského napětí,“ zdůraznil ve svém textu Raphael Cohen z amerického think-tanku Rand Corporation.
Část lidí se také obává, že nová správa Sýrie by mohla zavádět tvrdé islámské pořádky, což by dopadlo nejen na některé menšiny, ale i sekularizované sunnity, a především na ženy. V neposlední řadě hrozí, že Ankara se bude chtít tvrdě vypořádat s Kurdy na severu Sýrie, což by mohlo zažehnout nové střety.
Kromě anarchie a nové občanské války jsou rizikem i možné boje se sousedy. Vyloučený není konflikt s Izraelem o Golanské výšiny. Napětí se dá očekávat i ve vztahu Damašku s Libanonem.
Libye se stává novým zázemím Ruska
Stále více se vynořují obavy, že vývoj v Sýrii silně dopadne i na Libyi. Rusko totiž blízkovýchodní zemi a své dvě tamní základny využívalo pro své operace v Africe. Jejich další osud je ale nejistý, a Moskva se proto poohlíží po zázemí jinde. V posledních týdnech zřejmě ze Sýrie stěhuje personál i vojenské vybavení na východ Libye, který kontroluje její spojenec, polní maršál Chalífa Haftar.
Vývoj v severní Africe už znepokojuje i země NATO. „Ruské lodě a ponorky ve Středozemním moři vždy vzbuzují obavy. A ještě více, pokud místo toho, aby byly tisíc kilometrů daleko, jsou dva kroky od nás,“ řekl listu La Reppublica italský ministr obrany Guido Crosetto. Odborníci se proto domnívají, že by se Libye mohla stát horkým místem, kde mezi sebou budou soupeřit nejen Rusko a Turecko, ale i Západ, který se bude snažit omezovat vliv Moskvy na středomořský region.
Tchaj-wan je nervózní z Trumpa
Velká rizika zůstávají i v jihovýchodní Asii. O možné čínské invazi na Tchaj-wan se spekuluje už několik let. Nyní tyto úvahy opět oživil čínský prezident Si Ťin-pching, který v novoročním projevu uvedl, že sjednocení Číny s ostrovem nemůže nikdo zastavit. „Číňané na obou stranách Tchajwanského průlivu jsou jedna rodina. Nikdo nemůže přerušit naše pokrevní pouta a nikdo nemůže zastavit historický trend národního sjednocení,“ prohlásil prezident.
Peking loni zvýšil svou vojenskou přítomnost v blízkosti ostrova a pravidelně vysílal válečné lodě a letadla do jeho vod a vzdušného prostoru. Hodně se diskutuje o tom, zda nástup amerického prezidenta Donalda Trumpa může nějak ovlivnit plány čínské vlády. Předpokládá se, že republikán bude vůči asijské velmoci tvrdý zejména v oblasti obchodu.
Některá jeho prohlášení z volební kampaně ale vzbuzují pochybnosti o tom, zda by byl ochotný ostrov před Čínou chránit. „Myslím, že většina lidí je znepokojená. Kvůli Trumpově nepředvídatelnosti nevíme, jestli bude Tchaj-wan během jeho druhého funkčního období bezpečnější nebo nebezpečnější,“ podotkl pro CNN profesor Čen Ming-či, bývalý poradce tchajwanské Národní bezpečnostní rady. Jisté každopádně je, že Tchaj-wan je klíčový producent vyspělých čipů a narušení jejich výroby by mělo dramatické globální ekonomické dopady.
Korejský poloostrov se militarizuje
V poslední době je za vysoce rizikovou oblast považován také Korejský poloostrov. Už na počátku loňského roku severokorejský vůdce Kim Čong-un prohlásil, že sjednocení s Jižní Koreou není možné a že Pchjongjang zásadně mění svou politiku vůči jihu, který nyní považuje za nepřátelský stát.
KLDR posílila partnerství s Ruskem a dodává zbraně i vojáky na ukrajinské bojiště. Podle některých názorů je tam testuje pro použití na domovském poloostrově proti jihu. Má se navíc za to, že Kim dostává na oplátku od Kremlu mimo jiné jaderné know-how. To vše zcela jistě posiluje nervozitu v Soulu, ke které přispívá i Trumpův návrat.
Je možné, že nastupující americký prezident bude i od tohoto spojence žádat za ochranu více snahy. To by mohlo povzbudit další militarizaci poloostrova. Už nyní se v Jižní Koreji debatuje o tom, že by měla mít vlastní jaderné zbraně. „Nemůžeme očekávat a ani bychom to neměli žádat, že americký prezident použije své jaderné zbraně k obraně spojence s rizikem obětování vlastních lidí,“ řekl před časem listu The New York Times Čeong Seong-čang, šéf skupiny analytiků, kteří prosazují domácí jaderný arzenál.
V Arktidě může Rusko pokoušet NATO
Pro Evropu je nyní největší bezpečnostní hrozbou Rusko a debatuje se nejenom o ochraně před jím páchanými sabotážemi, ale také o nebezpečí přímého konfliktu. Přestože se často hovoří o tom, že ohroženo je zejména Pobaltí, existují i úvahy, že ke střetu by mohlo dojít v Arktidě, která se s oteplováním stává stále důležitějším regionem.
Za hlavní rizikovou oblast jsou pak považovány Barentsovo moře a Špicberky, u nichž není jasné, zda by se Norsko dovolalo ochrany souostroví v rámci NATO. „Dnes je Arktida jedním z klíčových regionů, kde se odehrává konfrontace předních světových států,“ řekl nedávno šéf ruského námořnictva Alexandr Mojsejev. Odborníci přitom varují, že NATO na takový střet není dostatečně připravené.
