Vyměním evropské auto za brazilskou krávu. Proč je v dohodě s Mercosurem zemědělství až na třetí koleji

Farmářské protesty v Bruselu, doplňující kolorit hlavního města Evropské unie o balíky hořící slámy či silnice ucpané traktory, nedokázaly zvrátit souhlas starého kontinentu s uzavřením dohody o volném obchodu s jihoamerickým sdružením Mercosur. Především pak ne poté, co Itálie změnila svůj odmítavý postoj a Francie tak přišla o důležitého spojence, se kterým mohla dohodu blokovat. 

Unijní politici dohodu rámují především ekonomickým přínosem pro Evropu. Podle odhadů expertů by měl export z Unie stoupnout o 49 miliard eur a podle odhadu agentury Bloomberg by HDP kontinentu mohl do roku 2040 vzrůst o 0,1 procenta. 

Ačkoliv by se podle intenzity protestů mohlo zdát, že nejzásadnější je z celé dohody oblast zemědělství, ve skutečnosti může stát až na významově třetí koleji a převáží ji dva úplně jiné sektory. 

Třetí kolej: Vy nám krávy, my vám auta

Evropští zemědělci se nejvíce obávají konkurence jihoamerických kolegů. Argumentují nižšími standardy, ať už pro pracovní sílu nebo zacházení se zvířaty, zatímco na domácím evropském trhu musí dodržovat vyšší (a dražší) zásady. 

„Nedávno jsme proti dohodě EU–Mercosur protestovali a tehdy jsme jasně řekli, že pokud se zemědělská politika nezmění, budou následovat další protesty. EU však naopak přitvrdila a snaží se tuto pro nás škodlivou dohodu prosadit,“ neskrýval kritiku Petr Holub, který čtyřicet let v zemědělství podniká a je předsedou Agrární komory okresu Prachatice. 

Právě Agrární komora překřtila dohodu na „krávy za auta“, protože se obává zaplavení evropského trhu levnějšími a méně kvalitními potravinami. „Za exportní výhody pro automobilový průmysl obětuje evropské producenty cukru, hovězího či drůbežího masa a dalších komodit, jejichž dovoz z Jižní Ameriky se má usnadnit,“ stojí v jejím prosincovém stanovisku. 

Podle odhadů ČTK by díky dohodě mohlo do EU ze zemí Mercosur zamířit 99 tisíc tun hovězího, 190 tisíc tun cukru, 180 tisíc tun drůbežího a milion tun kukuřice. Očekává se také, že vývoz zemědělsko-potravinářských produktů z EU do Mercosuru vzroste téměř o 50 procent. Dohoda totiž snižuje vysoká cla například na víno a lihoviny (až o 35 procent), čokoládu (20 procent) a olivový olej (deset procent). 

Čeští analytici oslovení ČTK se domnívají, že by – i když jen nepřímo, protože v tuzemsku zřejmě skončí jen malé množství jihoamerických komodit – mohlo dojít i k poklesu místních cen potravin. Nedá se podle nich ale ani vyloučit krátkodobé omezení místní výroby. Ministr zemědělství Marek Výborný uvedl, že chápe potřebu obchodních dohod, ale přivítal by daleko přísnější ochranná opatření. 

Právě těch si všímá web Politico. Podle něj jsou sice farmáři početně slábnoucí menšinou, vlivem je to ovšem opačně, neboť si dokážou vyjednat ústupky i v takto obřích obchodních smlouvách. Aktuální krok stranou má na sobě cenovku 45 miliard eur, což, jak Politico zmiňuje, byl důvod, proč italská premiérka Giorgia Meloniová nakonec stáhla svůj nesouhlas a umožnila přijetí dohody. 

Balík je součástí příštího rozpočtu EU, přičemž Evropská komise dala souhlas členským státům tyto peníze využít právě na vyšší podporu domácích zemědělců. Ve výsledku podle Politica vzejde celý zemědělský sektor z dohody silnější než dříve. „Stěžují si i ostatní sektory. Ale zemědělci blokují silnice,“ cituje web svůj zdroj z Evropské komise. 

Opačným směrem by měly proudit především strojírenské výrobky, jako auta či zemědělské stroje, na které jsou dosud uvalena dovozní cla v desítkách procent. Server Euractive zmiňuje, že z tohoto benefitu bude těžit především Německo jako největší evropský výrobce. 

Druhá kolej: Protitrumpovský vzdor 

Dohoda s Mercosurem přichází po loňských obchodních turbulencích vyvolaných politikou Donalda Trumpa, který na země uvaloval cla v desítkách procent, aby je vzápětí pozastavoval či později i rušil. 

Smlouva mezi Evropou a Jižní Amerikou je podle Bloombergu příležitostí, aby starý kontinent ukázal, že je spolehlivým partnerem a může fungovat jako důvěryhodná alternativa k USA a Číně. Právě to je podle Bloombergu pro Jižní Ameriku hlavní prodejní argument v době, kdy Trumpovo oživení Monroeovy doktríny – a jeho svržení venezuelského prezidenta Nicoláse Madura – hrozí tlakem na čínské investice v regionu. 

Podle webu Politico uzavřená dohoda ukazuje, že Evropa má dostatek „měkké síly“, aby mohla konstruktivně spolupracovat s podobně smýšlejícími partnery – pokud má skutečně dost důvtipu na to, aby ji chytře využila. „Jakákoliv obchodní dohoda má být vnímána jako výhodná nabídka pro obě strany, a přesně takhle prezident Donald Trump a jeho umění geopolitického otřesu prostě nefungují,“ všímá si web. 

Podle banky Santander si Evropa smlouvou rozšiřuje svou obchodní síť na 97 procent ekonomické síly kontinentu, zatímco USA mají přístup k 44 procentům ekonomiky a Čína jen ke čtrnácti. 

Na potřebu dohody kvůli Trumpově obchodní politice poukazuje i Dánsko. „Nové příležitosti pro volný obchod jsou potřeba, zvláště v situaci, kdy se obchodní překážky zvyšují. Zvláště pro malou ekonomiku, jako je Dánsko,“ řekl tamní ministr zemědělství Jacob Jensen. 

Třetí kolej: Kovy, kovy, kovy

Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová to ve svém komentáři k přijetí dohody řekla jasně: „(Dohoda) poskytne našim firmám lepší přístup ke kritickým materiálům.“ 

Za takové materiály EU označuje například lithium, kobalt, nikl, vzácné zeminy, wolfram, gallium, indium a řadu dalších. Ve zkratce kovy, které jsou nezbytné pro moderní ekonomiku, zelenou tranzici, případně i pro výrobu zbraní, na něž v době Putinovy války proti Ukrajině přibývá objednávek. 

Analytici nizozemské banky ING uvedli, že zřejmě právě tento aspekt sehrál v dohodě klíčovou roli. Ukazují to především na případu lithia, které je nezbytné pro výrobu baterií. Jižní Amerika se na jeho dodávkách na světový trh podílí zhruba třetinou a v regionu se má nacházet přibližně polovina světových zásob. 

Think tank European Council on Foreign Relations jde s popisem, co se kovů týče, ještě dál. „Brazílie má například pětinu světových zásob grafitu, niklu, manganu a vzácných zemin nebo 94 procent světových zásob niobu, který se používá v letectví,“ všímá si ve své analýze autorka think tanku Agathe Demaraisová.  

Podle ní jde o skvělou zprávu pro Brusel, který se snaží omezit svou závislost na Číně, jež má v oblasti vzácných a kritických kovů značnou dominanci. V souhrnu na ni připadá 70 procent veškeré těžby na světě. Kromě toho má na svědomí i 90 procent zpracování těchto kovů. Vzhledem k praktickému monopolu se tak stává problémem, pokud Peking s trhem manipuluje – například jako se stalo loni v dubnu, kdy v reakci právě na Trumpovu exportní politiku omezil export sedmi z těchto prvků. 

Evropská unie již přijala opatření, která by měla omezit závislost kontinentu na čínských vrtoších. Součástí je podpora domácí těžby i zpracování, nicméně dalším pilířem je i navazování strategických partnerství. Jako je například to se zeměmi Mercosur.